CESTA DO TURECKA ZA ÚPLNÝM ZATMĚNÍM SLUNCE

Domů

Odjezd z Pirotu přes Niš, Beograd, Novi Sad do Maďarska. Počasí se lepší. Neprší, jen dálniční poplatky jsou nepředvídatelně vysoké. Nezaznamenal jsem při cestě do Turecka platbu za úsek z Beogradu po Niš a teď doplácíme v Eurech. Na srbsko-maďarské hranici před Szegedem nám Maďar nechává vyskládat celé auto včetně rezervy ven. Také musím otevřít zadrátovanou kapotu. Proklepe mokrou izolaci pokrouceného plechu a zklamaně nás propustí. Zelený mozek není funkcí národnosti. Projíždíme Szeged a míříme po 53. silnici na Kiskunmajsa místo zatmění z roku 1999. Dunaujvaros, Szekesfehervar, Györ a Blava po maďarské straně. Stejně jako v roce 1999 mně těsně před hranicemi zastavuje maďarský policajt a chce po mě peníze za rychlou jízdu. Jel jsem 70 a ne 50, jak je povoleno. Nerozumí jinak než maďarsky a i když mi sám nabídne angličtinu, tak okamžitě dodá, že anglicky neumí. Pokuta se ale může zaplatit jen složenkou a jen z maďarské pošty. Prý takový podnik mají na hranicích. Mike fotí Slunce z auta při stokilometrové rychlosti. Slunce zapadá, Mike to komentuje několika jednoduchými frázemi, které extaticky opakuje. Zbytek auta se třese víc smíchem než dírami v maďarské silnici. Pokutou jsme se zařadili do klubu a může začít druhé kolo. Kolem pustá a jasná obloha. Slunce zapadlo za obzor a zbytek dne se odehraje potmě. Projíždíme noční Györ a podél maďarských břehů Dunaje spějeme k Blavě. Mike je hysterický, když nás slovenští celníci vracejí zpět do Maďarska. Musíme použít vstup pro EU, omylem jsme podle maďarských cedulí našli přechod určený jen Slovákům a Maďarům. Propletení mezi kamiony a nalezení správné cesty domů. Nová slovenská dálniční známka a makovec od Vladovy maminky. Poslední společné fotografování a cesta přes Břeclav domů. Konec cesty za Turkem.

Před Vladovým domem. Faktický konec expedice.