CESTA DO TURECKA ZA ÚPLNÝM ZATMĚNÍM SLUNCE

Trója

Devět vrstev města, které se nakupily na sebe během tisíců let. První vrstva snad vznikla před pěti tisíci lety. Homér popsal město 1250 před Kristem. Kameny, rozkvetlé stromy a jaro. Vše je mnohojazyčně vysvětleno na PMMA cedulích a zdá se být srozumitelné. Jaro kolem je ale silnější. Historie se vynořuje jen z mé mysli a vzpomínám na Machovcova Achillea, kterého jsem měl pozdravit od Vavřince. Představa Hektora vláčeného za vozem mi ale kazí černobíle pozitivní výklad dějin. Spíše se mi vyjevuje svět plný krutosti a nesmyslně vyvolaného smutku pramenícího z nedorozumění. Turci s Řeky jsou v téměř válečném stavu dodnes. Zkušenost je nesdělitelná a nepřenositelná jako kupon z šalinkarty. Trajekt přes Dardanely. Loď jako kočkopes – žádný konec – pouze dvě přídě. Metr nad hladinou všechna auta, pět metrů nad nimi lidé a o patro výš komín a dvě příďové kapitánské kabiny s mosaznými hláskami a dvěma řídícími Turky. Vítr, rackové, další lodě kolem a vůně Evropy. Eceabat na úzkém poloostrově Geliboly Yarimadasi. Odtud je moře na obě strany a jedeme na sever. Nejprve se moři vyhýbáme uhýbáním doleva, opět jen o pár metrů. Po pár desítkách kilometrů se se Saros Körfezi rozloučíme letmým pohledem na západ pod zatahující se oblohou. Je zvláštní, že příjezd k moři má v sobě vždy slavnostní očekávání a loučení s ním prožívám mnohem vlažněji. Hory na Kesan jsou jen mírnými kopci vysokými několik desítek metrů. Blízkost řecké hranice nám ozřejmí častější výskyt tureckých vojsk – tanků a bojové techniky u silnice. Častěji předjíždíme jandarmy.

Uzunköprü

Mejdelší kamenný most na světě, podle kterého je pojmenováno město, jsme projeli v celé jeho délce 1,2 km. Je to mnohaoblouková stavba umožňující severní vjezd do města přes rozvodňující se řeku.

Edirne

Nádherné evropsky turecké město ve svém centru. Po ubytování v hotelu U Tuňáka noční chůze městem. Mešity a ovce v ulicích. Hledání názorní rackové svítící křídly na střechy domů. Do barev oděná mešita je snad nejkrásnější, kterou jsem doposud viděl. Alan a Vlado byli pozváni dovnitř. Neodvažuji se vstoupit – rajská zahrada se žulovými sloupy na obsidiánových patkách, které podpírá mramorový základový sokl. Sloupy nesou klenby červeného a bílého pískovce. Místy mušlový vápenec, fantasticky jednoduchá a přirozená kombinace kamenů v architektuře. Štíhlé minarety míří do nebe a nad nimi měsíc po první čtvrti. Už není tak vysoko jako včera a nevypadá turecky. Pivo v imitaci irské hospody a kuřecí kebab za osminu ceny, kterou jsme platili v turisticky atraktivních ulicích jiných měst. Uran měl pravdu říkaje o naší chůzi nesprávnými ulicemi. Únava, snad noc a spánek, zítra očekávání Evropy přes Bulharsko, Srbsko a stejně jako jsme přijeli.