CESTA DO TURECKA ZA ÚPLNÝM ZATMĚNÍM SLUNCE

Do Tróji

Sultán se na mne už nezlobí.

Ráno snídaně na dvorku. Už neprší a medvídek, který nám večer přišel připomenout, že pod námi kvůli našemu halasu nemůže spát jeho matka, chystá snídani pro tři Izraelity, kteří asi zaplatili více než my. Dopoledne v marné snaze najít v městečku jakýkoliv obchod s něčím užitečným. Turci buď potřebují pouze boty, pozinkované kýble a motorové pily, nebo žijí někde jinde. Ještě několik krámků s použitými budíky, telefony a předměty, které by se daly srovnat se zbožím prodávaným u našich kolotočů. Jakub si nechává u místního optika implantovat nový šroubek do mechanické části své tváře.

Cesta přes Kozak, Gömec, Edremit, kolem Ezine do Canakkale. Cesta horami plnými piniových borovic, nalevo občas vykoukne moře, příroda i krajina se mění. Vše získává charakter známé Itálie či Španělska. Z Edremitu do Kycükkuyu je moře někdy jen pár metrů nalevo od silnice. Evidentně zde slapové působení není příliš výrazné. Pár minut před 17. hodinou přijíždíme do Troy. Trója je podle Lonely Planet otevřena do šesti, ale osamocená planeta nemá vždy ve všem pravdu. Digitální systém již dovnitř ničeho nevpustí a končíme v kempu na zahradě místního Urana. Uran je historician, Trojan, majitel hospody a obchodu a Turek, který nám vše konečně uvede na souvislou skutečnostní pravou míru. Vláda plná mladých odborníků vyhověla Evropské unii, srovnala ceny, čímž se vše zdražilo a jen místní vědí, kde se ještě dá žít jako dřív laciněji než pro nás, neznalce. Mnoho řečí, frází, piva a vína. Buráky a Petrův příkaz vedoucího výpravy, abychom ze slušnosti mluvili jen anglicky. Závěr večera v mlze s ruským přízvukem, Naděždou Ivanovnou a hrou na hlasitou schovávanou. Vínem jsme umyli Opla a ráno snad Troja. Uran se ráno dožaduje vyklizení zahrady, parkujeme před hospodou a Troja pěšky.

Hospoda v Tróji