CESTA DO TURECKA ZA ÚPLNÝM ZATMĚNÍM SLUNCE

Na Bělehrad (a taky na Plovdiv)

Novi Sad; Beograd; topoly podél cesty vystupující do světel auta – zjevování krajiny vystupující z noci. Černo. V Horgoši přejezd přes mokré molitanové rohože – desinfekce za 200 dinárů. Beograd, Jagodina – Niš odbočka na Sofii. Bulharské hranice, razítka, poplatky za desinfekci. Jízda slunnou krajinou, cesta bezčasím. Okruh kolem Sofie. Dálnice plná děr. Slalom mezi otvory v cestě. Odpoledne se zavřenýma očima. Vjezd do Plovdivu. Několik nádraží. Pěší bulvár plný krásných lidí hovořících jazykem, kterému nerozumím. Mramor, travertin. Nacházíme hostel a jdu k němu zajet autem. Zdánlivě snadná úloha. Je to jen přes tři ulice. V autě je Martin, který ho hlídal tu hodinu, než jsme se zorientovali a našli s Alanem a Mikem hostel. Vyrážím do systému jednosměrných ulic. V následující hodině obkroužím třikrát celé město a po naprosto náhodném setkání se stejně bloudící Oktávií a Opelem vyhazuji své emoce uprostřed křižovatky do nočního Plovdivu. K hostelu, který je odtud tři ulice, jedeme v koloně za místním taxikářem. Ubytování a večeře v pizzerii v téže ulici v nedůvěře k místním orientačním cedulím, a s poznáním únavy, kterou si vezeme už z Prahy.

Bulharsko: Plovdivský hostel