Aldebaran bulletin

Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie.
Vydavatel: AGA (Aldebaran Group for Astrophysics)
Číslo 9 (vyšlo 5. března, ročník 14 (2016)
© Copyright Aldebaran Group for Astrophysics
Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno.
ISSN: 1214-1674,
Email: bulletin@aldebaran.cz

Hledej

Tetrakvark opět na scéně

Petr Kulhánek

KvarkyKvarky – částice, ze kterých jsou tvořeny těžké částice s vnitřní strukturou (hadrony). Hadrony dělíme na baryony složené ze tří kvarků (například protony a neutrony) a na mezony tvořené kvarkem a antikvarkem (například piony). Kvarky se dělí do tří generací, první tvoří kvarky „d“ (down) a „u“ (up), druhou kvarky „s“ (strange) a „c“ (charm) a třetí kvarky „b“ (bottom nebo beauty) a „t“ (top nebo truth). Kvarky mají neceločíselné (třetinové a dvoutřetinové) elektrické náboje. Jsou také nositeli barevného náboje silné interakce. patří k základním stavebním kamenům hmoty, z nichž jsou složeny například neutronyNeutron – částice složená ze tří kvarků (ddu) se spinem 1/2, hmotností 1,675×10−27 kg (940 MeV) a nulovým elektrickým nábojem. Volné neutrony jsou nestabilní se střední dobou života 886 s (15 minut) a poločasem rozpadu 10 minut. V roce 1930 Walther Bothe a Herbert Becke ostřelovali lehké prvky alfa částicemi a objevili nový druh pronikavého záření. V roce 1932 zjistil James Chadwick, že je toto záření složeno z neutrálních částic přibližné velikosti protonu a objevil tak neutron.protonyProton – částice složená ze tří kvarků (duu) se spinem 1/2, hmotností 1,673×10−27 kg (938 MeV) a elektrickým nábojem +1,6×10−19 C. Proton je na běžných časových škálách stabilní, pokud se rozpadá, je poločas rozpadu větší než 1035 let. Za objevitele protonu je považován Ernest Rutherford, který v roce 1911 objevil atomové jádro při analýze rozptylu částice alfa pronikající tenkou zlatou fólií. Samotná jádra vodíku (protony) detekoval v roce 1918 při ostřelování dusíku částicemi alfa. Antiproton byl objeven v roce 1955 Emilio Segrem a Owenem Chamberlainem., částice atomového jádra. Kvarky se pomocí gluonového pojivaGluony – intermediální (polní, výměnné) částice silné interakce, která působí na hadrony a je krátkého dosahu. Tato interakce spojuje kvarky v mezony a baryony, udržuje pohromadě neutrony a protony v atomovém jádře a způsobuje některé rychlé rozpady elementárních částic. Celkem známe 8 gluonů. Tyto polní částice jsou nositeli barevného náboje (náboje silného interakce). Tím se silná interakce odlišuje od elektromagnetické a slabé interakce. skládají do větších celků, zpravidla do dvojic a do trojic. Čtveřice nebo pětice vázaných kvarků (tertrakvarky a pentakvarky) jsou velmi vzácné. Dokážeme je tu a tam připravit uměle, a pokud se něco takového podaří, vždy jde o velmi významný objev, který umožňuje lépe chápat chování silné interakceSilná interakce – interakce krátkého dosahu, přibližně 10−15 m. Silná interakce je výběrová, působí jen na částice s barevným nábojem, tj. kvarky. Polními částicemi silné interakce jsou gluony (z anglického „glue“ = lepit, lepidlo). Gluony spojují kvarky do větších celků, tzv. hadronů. Nejznámější jsou proton a neutron složený ze tří kvarků. Silná interakce je odpovědná za soudržnost atomárního jádra. Polní částice mají barevný náboj a proto mohou působit samy na sebe. Barevný náboj na malých vzdálenostech (při vysokých energiích) slábne a kvarky se chovají jako volné částice. Hovoříme o tzv. asymptotické volnosti kvarků. Teorií silné interakce se nazývá kvantová chromodynamika (QCD).. Objev dalšího tetrakvarku byl oznámen v únoru 2016 týmem Američanů, kteří zpracovávali starší data z detektoru D0D-Zero – D0, DØ, DZERO, jeden ze dvou velkých detektorů na urychlovači Tevatron. D0 pracoval již od roku 1992 a zaměstnával přibližně 550 vědců z osmnácti zemí světa. Detektor měl rozměry 9×9×15 m a vážil kolem 5 000 tun. Mezi největší objevy patří objev „b“ (bottom) kvarku, „t“ (top) kvarku a exotických baryonů Ξb a částice Ωb. V posledních letech se na Tevatronu zkoumalo narušení CP symetrie. Pomocí dat z D0 byl výrazně omezen rozsah možných hmotností Higgsovy částice. (byl součástí urychlovače TevatronTevatron – synchrotron postavený ve Fermilabu v Batávii, ve státě Illinois. Do zprovoznění LHC v CERN šlo o největší urychlovač tohoto typu na světě, protony a antiprotony byl schopen v  prstenci o obvodu 6,3 km urychlit až na energii 1 TeV. Šlo o kolider, jehož vstřícné svazky měly v těžišťové soustavě energii 1,96 TeV. Tevatron byl dostaven v roce 1983 a stál 120 milionů USD. Další velkou investicí byl hlavní injektor za 290 milionů USD přidaný v letech 1994 až 1999. Provoz Tevatronu byl ukončen v roce 2011., který Američané uzavřeli v roce 2011). Nový objev tak ukazuje, že Tevatron, přestože je již pět let nečinný, může stále výraznou měrou ovlivnit částicovou fyziku. Navíc je nový tetrakvark odlišný od všech dosud objevených tetrakvarků (v jejich struktuře byly zatím vždy zabudovány kvark c a antikvark c). V novém tertakvarku se poprvé nacházejí čtyři různé kvarky, a tím je jeho objev ještě zajímavější.

Tevatron, bývalý klenot Fermilabu

Urychlovač TevatronTevatron – synchrotron postavený ve Fermilabu v Batávii, ve státě Illinois. Do zprovoznění LHC v CERN šlo o největší urychlovač tohoto typu na světě, protony a antiprotony byl schopen v  prstenci o obvodu 6,3 km urychlit až na energii 1 TeV. Šlo o kolider, jehož vstřícné svazky měly v těžišťové soustavě energii 1,96 TeV. Tevatron byl dostaven v roce 1983 a stál 120 milionů USD. Další velkou investicí byl hlavní injektor za 290 milionů USD přidaný v letech 1994 až 1999. Provoz Tevatronu byl ukončen v roce 2011. pracoval 28 roků a má za sebou řadu významných objevů. Nashromážděná data jsou zpracovávána dodnes. Urychlovač byl součástí gigantického komplexu laboratoří FermilabFermilab – komplex urychlovačů ve Spojených státech, ve státě Illinois. Fermilab byl založen v roce 1967, prvním ředitelem se stal Robert Wilson, vynálezce mlžné komory. V roce 2011 zde byl ukončen provoz druhého největšího urychlovače světa – Tevatronu. K nejvýznamnějším objevům patří objev kvarku „b“ (1977), kvarku „t“ (1995) a tau neutrina (2000). Fermilab se zabýval výzkumem „b“ a „t“ kvarku, výrobou a výzkumem antivodíku, narušením CP symetrie, zkoumáním platnosti CPT symetrie a výzkumem řady dalších vlastností hmoty a antihmoty za vysokých energií. a jeho činnost byla ukončena v roce 2011.

Detektor D Zero

D0 (D ZeroD-Zero – D0, DØ, DZERO, jeden ze dvou velkých detektorů na urychlovači Tevatron. D0 pracoval již od roku 1992 a zaměstnával přibližně 550 vědců z osmnácti zemí světa. Detektor měl rozměry 9×9×15 m a vážil kolem 5 000 tun. Mezi největší objevy patří objev „b“ (bottom) kvarku, „t“ (top) kvarku a exotických baryonů Ξb a částice Ωb. V posledních letech se na Tevatronu zkoumalo narušení CP symetrie. Pomocí dat z D0 byl výrazně omezen rozsah možných hmotností Higgsovy částice.), jeden ze dvou velkých detektorů na urychlovači Tevatron. V datech z tohoto detektoru byl v roce 2016 nalezen další, poněkud atypický tetrakvark skládající se ze čtyř kvarků různých vůníVůně – základní kvantová vlastnost leptonů a kvarků. Nejde o skutečnou vůni, ale o vlastnost, která vyjadřuje druh částice. Leptony mají šest vůní: elektron, elektronové neutrino, mion, mionové neutrino, tauon, tauonové neutrino. Kvarky mají také šest vůní: down (dolů), up (nahoru), strange (podivnost), charm (půvab), bottom (spodní), top (horní).. Zdroj: Fermilab.

Silná interakce – interakce krátkého dosahu, přibližně 10−15 m. Silná interakce je výběrová, působí jen na částice s barevným nábojem, tj. kvarky. Polními částicemi silné interakce jsou gluony (z anglického „glue“ = lepit, lepidlo). Gluony spojují kvarky do větších celků, tzv. hadronů. Nejznámější jsou proton a neutron složený ze tří kvarků. Silná interakce je odpovědná za soudržnost atomárního jádra. Polní částice mají barevný náboj a proto mohou působit samy na sebe. Barevný náboj na malých vzdálenostech (při vysokých energiích) slábne a kvarky se chovají jako volné částice. Hovoříme o tzv. asymptotické volnosti kvarků. Teorií silné interakce se nazývá kvantová chromodynamika (QCD).

Kvarky – částice, ze kterých jsou tvořeny těžké částice s vnitřní strukturou (hadrony). Hadrony dělíme na baryony složené ze tří kvarků (například protony a neutrony) a na mezony tvořené kvarkem a antikvarkem (například piony). Kvarky se dělí do tří generací, první tvoří kvarky „d“ (down) a „u“ (up), druhou kvarky „s“ (strange) a „c“ (charm) a třetí kvarky „b“ (bottom nebo beauty) a „t“ (top nebo truth). Kvarky mají neceločíselné (třetinové a dvoutřetinové) elektrické náboje. Jsou také nositeli barevného náboje silné interakce.

Gluony – intermediální (polní, výměnné) částice silné interakce, která působí na hadrony a je krátkého dosahu. Tato interakce spojuje kvarky v mezony a baryony, udržuje pohromadě neutrony a protony v atomovém jádře a způsobuje některé rychlé rozpady elementárních částic. Celkem známe 8 gluonů. Tyto polní částice jsou nositeli barevného náboje (náboje silného interakce). Tím se silná interakce odlišuje od elektromagnetické a slabé interakce.

Fermilab – komplex urychlovačů ve Spojených státech, ve státě Illinois. Fermilab byl založen v roce 1967, prvním ředitelem se stal Robert Wilson, vynálezce mlžné komory. V roce 2011 zde byl ukončen provoz druhého největšího urychlovače světa – Tevatronu. K nejvýznamnějším objevům patří objev kvarku „b“ (1977), kvarku „t“ (1995) a tau neutrina (2000). Fermilab se zabýval výzkumem „b“ a „t“ kvarku, výrobou a výzkumem antivodíku, narušením CP symetrie, zkoumáním platnosti CPT symetrie a výzkumem řady dalších vlastností hmoty a antihmoty za vysokých energií.

Tevatron – synchrotron postavený ve Fermilabu v Batávii, ve státě Illinois. Do zprovoznění LHC v CERN šlo o největší urychlovač tohoto typu na světě, protony a antiprotony byl schopen v  prstenci o obvodu 6,3 km urychlit až na energii 1 TeV. Šlo o kolider, jehož vstřícné svazky měly v těžišťové soustavě energii 1,96 TeV. Tevatron byl dostaven v roce 1983 a stál 120 milionů USD. Další velkou investicí byl hlavní injektor za 290 milionů USD přidaný v letech 1994 až 1999. Provoz Tevatronu byl ukončen v roce 2011.

D-Zero – D0, DØ, DZERO, jeden ze dvou velkých detektorů na urychlovači Tevatron. D0 pracoval již od roku 1992 a zaměstnával přibližně 550 vědců z osmnácti zemí světa. Detektor měl rozměry 9×9×15 m a vážil kolem 5 000 tun. Mezi největší objevy patří objev „b“ (bottom) kvarku, „t“ (top) kvarku a exotických baryonů Ξb a částice Ωb. V posledních letech se na Tevatronu zkoumalo narušení CP symetrie. Pomocí dat z D0 byl výrazně omezen rozsah možných hmotností Higgsovy částice.

Mezony a baryony

Na počátku šedesátých let 20. století byla známa řada elementárních částic. Některé z těchto částic tvořily jakési rodiny (dnes říkáme multiplety) příbuzných částic s podobnými vlastnostmi. V roce 1965 navrhl Murray-Gell-Mann (a nezávisle na něm George Zweig), že by se takové příbuzenské vztahy daly vysvětlit, pokud by částice v těchto rodinách byly složené ze základnějších částic, kterým dal název kvarkyKvarky – částice, ze kterých jsou tvořeny těžké částice s vnitřní strukturou (hadrony). Hadrony dělíme na baryony složené ze tří kvarků (například protony a neutrony) a na mezony tvořené kvarkem a antikvarkem (například piony). Kvarky se dělí do tří generací, první tvoří kvarky „d“ (down) a „u“ (up), druhou kvarky „s“ (strange) a „c“ (charm) a třetí kvarky „b“ (bottom nebo beauty) a „t“ (top nebo truth). Kvarky mají neceločíselné (třetinové a dvoutřetinové) elektrické náboje. Jsou také nositeli barevného náboje silné interakce.. Za definitivní potvrzení jeho hypotézy lze považovat experimenty z roku 1968, které proběhly ve Stanfordském urychlovačovém centru SLACSLAC – Stanford Linear Accelerator Center, středisko s několika urychlovači, nejznámějším je přes 3 kilometry dlouhý lineární urychlovač patřící Stanfordově univerzitě v Kalifornii, podle něhož je centrum SLAC pojmenováno. Urychlovač je v provozu od roku 1962. V současnosti je středisko přejmenováno na „SLAC National Accelerator Laboratory“ a je jednou z deseti národních laboratoří Spojených států., kde při hlubokém nepružném rozptylu elektronůElektron – první objevená elementární částice. Je stabilní. Hmotnost má 9,1×10−31 kg a elektrický náboj 1,6×10−19 C. Elektron objevil sir Joseph John Thomson v roce 1897. Existenci antičástice k elektronu (pozitron) teoreticky předpověděl Paul Dirac v roce 1928 a objevil Carl Anderson v roce 1932. na protonechProton – částice složená ze tří kvarků (duu) se spinem 1/2, hmotností 1,673×10−27 kg (938 MeV) a elektrickým nábojem +1,6×10−19 C. Proton je na běžných časových škálách stabilní, pokud se rozpadá, je poločas rozpadu větší než 1035 let. Za objevitele protonu je považován Ernest Rutherford, který v roce 1911 objevil atomové jádro při analýze rozptylu částice alfa pronikající tenkou zlatou fólií. Samotná jádra vodíku (protony) detekoval v roce 1918 při ostřelování dusíku částicemi alfa. Antiproton byl objeven v roce 1955 Emilio Segrem a Owenem Chamberlainem. byla uvnitř protonu patrná tři bodová centra, a ukázalo se, že proton není skutečnou elementární částicí.

Kvarky spojuje do větších celků silná interakce, jejími polními částicemi jsou gluony (z anglicekého glue, což znamená lepit, pojit dohromady). Kvarky patří k fermionůmFermiony – částice, které mají poločíselný spin, vlnová funkce je antisymetrická, splňují Pauliho vylučovací princip a podléhají Fermiho–Diracovu statistickému rozdělení. Patří mezi ně všechny leptony, kvarky a baryony – například elektron, neutrino, proton a neutron. Při nízkých teplotách fermiony obsazují stavy postupně, až po tzv. Fermiho mez., pro které platí tzv. Pauliho vylučovací princip, což znamená, že se dva kvarky nemohou nacházet ve stejném kvantovém stavu. Přesto byla na detektoru D0D-Zero – D0, DØ, DZERO, jeden ze dvou velkých detektorů na urychlovači Tevatron. D0 pracoval již od roku 1992 a zaměstnával přibližně 550 vědců z osmnácti zemí světa. Detektor měl rozměry 9×9×15 m a vážil kolem 5 000 tun. Mezi největší objevy patří objev „b“ (bottom) kvarku, „t“ (top) kvarku a exotických baryonů Ξb a částice Ωb. V posledních letech se na Tevatronu zkoumalo narušení CP symetrie. Pomocí dat z D0 byl výrazně omezen rozsah možných hmotností Higgsovy částice. nalezena částice Ω, která obsahuje tři kvarky v základním stavu. Tyto kvarky se musí nějak od sebe lišit, musí existovat nějaká kvantová vlastnost, která je odlišuje. Tato vlastnost byla nazvána barva – hovoříme o tom, že kvarky mají tzv. barevný náboj. Nejde o skutečnou barvu, ale jen o kvantové číslo. Barevné náboje je výhodné pojmenovat R (červený), G (zelený) a B (modrý). Kvarky se pak do částic kombinují tak, aby byl výsledný barevný náboj nulový. Jakoukoli částici složenou z kvarků nazýváme hadronHadrony – částice složené z kvarků. Dělíme je na mezony složené z kvarku a antikvarku a baryony složené ze tří kvarků různých barev. Název je odvozeninou z řeckého hadros (silný, těžký). K nejznámějším mezonům patří piony, k nejznámějším baryonům neutron a proton.. Dvě možnosti jsou nejčastější: První z nich je trojice kvarků s barvami R, G a B (červená, modrá a zelená) – tyto barvy dají na monitoru dohromady bílou. Druhou možností je vázaný stav kvarku a antikvarku (například modrého a antimodrého), výsledkem je opět nebarevná kombinace (nulový barevný náboj). Trojici vázaných kvarků nazýváme baryonBaryon – elementární částice složená ze tří kvarků s různým barevným nábojem. Výsledná barva je „bílá“. Baryony podléhají silné interakci a patří proto mezi hadrony. Baryony složené z kvarků první generace (d, u) dělíme na nukleony se spinem rovným 1/2 (proton a neutron) a delta baryony se spinem rovným 3/2 (4 částice s různým nábojem). Baryony obsahující s kvark nazýváme hyperony. Nejznámějším je lambda hyperon. Hyperony byly hojně zastoupené v raných vývojových fázích vesmíru, často hovoříme o hyperonovém plynu. Dnes vznikají interakcí kosmického záření s horními vrstvami atmosféry a umíme je vytvořit uměle na urychlovačích. (mezi takové částice patří například neutron a proton), dvojici kvarku a antikvarku nazýváme mezonMezon – částice složená z jednoho kvarku a jednoho antikvarku. Název vznikl z toho, že první objevené mezony měly hmotnost „mezi“ hmotností elektronu a protonu. Pokud se kvarky složí s nesouhlasným spinem, vznikne skalární mezon (má nulový spin), pokud se souhlasným spinem vznikne vektorový mezon (spin má roven jedné). Skalární mezony zkombinované z kvarků „d“ a „u“ nazýváme piony, vektorové róony. Pokud mezon obsahuje kvark „s“, nazývá se kaon. (sem patří například pionyPion – mezon π, částice s nulovým spinem složená z kvarků ud. nebo kaonyKaon – mezon K, částice složená z jednoho kvarku a jednoho antikvarku. Jeden kvark/antikvark je z první generace (d či u) a druhý kvark/antikvark je podivný kvark s. Kaony v hojné míře vznikají v horních vrstvách atmosféry při její interakci s kosmickým zářením.).

Protony a neutrony

Umělecká představa neutronu a protou. Uvnitř těchto částic jsou uvězněny tři kvarky.
Zdroj: Fermilab.

Větší celky

Teorie silné interakce v principu nezakazuje ani vetší celky. Čtveřici vázaných kvarků nazýváme tetrakvark a pětici pentakvark. V tetrakvarku musí být dva kvarky a dva antikvarky, jiným způsobem není možné vykompenzovat barevný náboj na nulu. Tetrakvark lze vytvořit dvojím způsobem. Buď jde o dvě dvojice vázaných kvarků (každá z dvojic je vlastně samostatným mezonem, vázaným stavem kvarku a antikvarku). Takové uspořádání poněkud připomíná dvouatomární molekulu, jen roli atomů zde hrají mezony. Vazba mezi dvojicemi je při tomto uspořádání slabší než vazba uvnitř dvojice. Druhou možností je plnohodnotná čtveřice kvarků se stejně silnými vazbami mezi jednotlivými kvarky. U pentakvarku je to obdobné. Mělo by jít o pětici kvarků s výsledným nulovým barevným nábojem. Vnitřní uspořádání buď připomíná baryon (trojici) vázaný s mezonem (dvojicí), nebo rovnoprávně vázanou pětici kvarků.

První tetrakvark byl objevený v experimentu BELLE v roce 2007  na japonském urychlovači KEKBKEK – japonská Národní laboratoř pro fyziku vysokých energií. Založena byla v roce 1971, umístěna je v Tsukubě v Japonsku. Největším urychlovačem je KEKB (KEK B factory, továrna na B kvarky). Jde o nesymetrický elektron-pozitronový kolider složený ze dvou prstenců (3,5 GeV a 8 GeV). Maximální tok částic je 1034 cm−2s−1. Obvod obou prstenců je 3 016 m. (viz AB 45/2007). Částice získala označení Z(4430), má hmotnost 4 430 MeV a je složená ze čtyř kvarků: c, c, u, d. Pruh nad označením kvarku znamená antičástici. Výsledná kombinace je nabitá, proto ji lze snadno odlišit od excitovaného stavu charmonia, vázaného stavu cc, v němž se při excitaci objevuje pár uu. Objev byl v roce 2014 nezávisle potvrzen na detektoru LHCbLHCb – Large Hadron Collider beauty, multifunkční detektor pro LHC, na kterém je sledováno narušení CP symetrie a jsou zkoumány hadrony obsahující kvark b. největšího urychlovače světa LHCLHC – Large Hadron Collider. Urychlovač protonů na nominální energie 14 TeV. LHC byl vybudován ve středisku jaderného výzkumu CERN v tunelu po urychlovači LEP II, který má obvod 27 km. Do zkušebního provozu byl uveden v září 2008, ale zanedlouho došlo k poruše na jednom z magnetů. Urychlovač byl opětovně spuštěn v listopadu 2009. Od března 2010 probíhal fyzikální program na energii 7 TeV. V roce 2012 byl na urychlovači objeven Higgsův boson. Provoz na energiích blízkých nominální probíhá od roku 2015.. Veškeré náznaky existence pentakvarků jsou zatím diskutabilní, i když získaná data mnohdy uspořádání kvarků do formace pentakvarku naznačují.

Tetrakvark Z(4430)

Tetrakvark Z(4430) byl nalezen při rozpadu b kvarku v detektoru BELLE na elektron pozitronovém kolideru KEKB. Částice se rozpadá na obyčejný pí mezon a částici ψ′ (první excitovaný stav charmonia cc). Zdroj: KEKB.

Zbrusu nový tetrakvark

Vlastnosti silné interakce nejsou stále známy s dostatečnou přesností. Na vině je především fakt, že silná interakce neklesá se zmenšující se energií částic, což komplikuje hledání řešení pomocí poruchového počtu (při nižších energiích se řešení hledá jako malá porucha) a ztěžuje provádění numerických simulací. Proto je objev každého atypicky vázaného útvaru, například tetrakvarku, přijímán s velkou nadějí. Studium takových objektů umožňuje pochopit, jak vlastně silná interakce v přírodě funguje. A poslední objevený tetrakvark je opravdovou lahůdkou. Jak už bylo řečeno, jeho existence vyplynula z analýzy starších dat (z let 2002 až 2011) detektoru D0 na dnes již uzavřeném Tevatronu. Nová částice získala označení X(5568), což znamená, že její hmotnost je 5 568 MeV. A čím je tak zvláštní? Jde o první objevený tetrakvark, který obsahuje kvarky čtyř různých vůní. Dosavadní objevené tetrakvarky i všichni kandidáti na pentakvarky vždy obsahovaly kvarky cc, tedy jakoby v sobě měly charmonium (vázaný stav cc), kolem kterého jsou nějak navázány další kvarky. Nový tetrakvark je ale zcela jiný, obsahuje kvarky u, b, d, s. Jde o první objevenou částici tohoto druhu. Z dat detektoru D0 je patrné, že X(5568) vzniká při srážkách protonů a antiprotonů častěji, než by odpovídalo současné teorii silné interakce. Právě to dává velkou naději na zpřesnění našich představ o silné interakci. V současnosti je hledán výskyt této exotické částice také v datech z detektoru LHCb na urychlovači LHC. Pokud bude částice nalezena i zde, budou k dispozici data ze dvou nezávislých zdrojů, což umožní nezávislé analýzy chování silné interakce v nové částici.

Hmotnostní spektrum rozpadu X(5568)

Hmotnostní spektrum rozpadu tetrakvarku X(5568) na B0s a nabitý pion π±.
Čárkovaná čára reprezentuje pozadí. Zdroj: Fermilab/D0.

Umělecká představa nového tetrakvarku

Umělecká představa nového tetrakvarku, který se skládá ze čtyř různých kvarků.
Zdroj: VKinfo.

Odkazy

Valid HTML 5 Valid CSS!

Aldebaran Homepage