| |
Gravitace III – Verlindovo pojetí gravitace
Petr Kulhánek
Souvislost mezi termodynamikou, statistikou a gravitací se poprvé objevila na
počátku 70. let 20. století v pracích Beckensteina a Hawkinga (viz
AB 45/2011). Lokalizace
entropieEntropie – v termodynamice je definována vztahem dS = dQ/T, kde dQ je diferenciál tepla a T je absolutní teplota (1/T je integrační faktor). Takto zavedená entropie je na rozdíl od tepla úplným diferenciálem, její integrál nezávisí na cestě ve stavovém prostoru. Ve statistice má entropie význam logaritmické míry pravděpodobnosti realizace stavu, v kvantové teorii je logaritmickou mírou počtu kvantových stavů, kterými lze daný makroskopický stav realizovat.
a informaceInformace – veličina, která má různý význam v různých oborech. V technických vědách znamená zprávu zapsanou jako uspořádaný řetězec symbolů. Nejmenší informací je jeden bit odpovídající zápisu dvoustavové veličiny (0/1, ano/ne atd.). Ve fyzice může jít o cokoli, co je schopno ovlivnit stav systému. Informaci lze přenášet za pomoci vln nebo jiných signálů. Logaritmickou mírou informace obsažené v látce je entropie.
na horizontu černé díryČerná díra – objekt, který kolem sebe zakřiví čas a prostor natolik, že z něho nemůže uniknout ani světlo. Část z nich vzniká kolapsem hvězdy v závěrečných fázích vývoje, jiné, obří černé díry, sídlí v centrech galaxií. Rotující černé díry kolem sebe vytvářejí akreční disky látky a v ose rotace výtrysky vysoce urychlených částic. Paradoxně akreční disky i výtrysky vznikající v bezprostředním okolí černé díry velmi intenzivně vyzařují.
vedla k formulaci holografického principuPrincip holografický – holofgrafickým principem je nazývána skutečnost, že černé díře lze přiřadit entropii lokalizovanou jen na Schwarzschildově horizontu černé díry. Tato informace je pravděpodobně uložena ve fluktuacích horizontu způsobených jak gravitačními, tak kvantovými jevy a je, obdobně jako dvojrozměrný hologram, nositelem informace o třírozměrném vnitřku černé díry. Mnoho autorů považuje holografický princip za zásadnější a aplikuje ho buď na celý vesmír nebo naopak v mikrosvětě na světoplochy strun.,
který se stal velmi oblíbeným nástrojem teoretických fyziků. V roce 1995 se
podařilo americkému teoretickému fyzikovi Tedu Jacobsonovi (1954) zformulovat
rovnice obecné relativity pomocí termodynamických vlastností horizontu událostí [1]. Erik Verlinde přidal koncept entropické síly (síly
způsobené růstem entropie mikroskopického systému) a nová hypotéza byla na
světě. Podle Verlinda gravitace jako interakce neexistuje. Je jen makroskopickým
projevem růstu entropie mikroskopických systémů, nic víc...

Pro mě gravitace neexistuje. Eric Verlinde.
|
Princip holografický – holofgrafickým principem je nazývána skutečnost, že černé díře lze přiřadit entropii lokalizovanou jen na Schwarzschildově horizontu černé díry. Tato informace je pravděpodobně uložena ve fluktuacích horizontu způsobených jak gravitačními, tak kvantovými jevy a je, obdobně jako dvojrozměrný hologram, nositelem informace o třírozměrném vnitřku černé díry. Mnoho autorů považuje holografický princip za zásadnější a aplikuje ho buď na celý vesmír nebo naopak v mikrosvětě na světoplochy strun.
Entropie – v termodynamice je definována vztahem dS = dQ/T, kde dQ je diferenciál tepla a T je absolutní teplota (1/T je integrační faktor). Takto zavedená entropie je na rozdíl od tepla úplným diferenciálem, její integrál nezávisí na cestě ve stavovém prostoru. Ve statistice má entropie význam logaritmické míry pravděpodobnosti realizace stavu, v kvantové teorii je logaritmickou mírou počtu kvantových stavů, kterými lze daný makroskopický stav realizovat.
Informace – veličina, která má různý význam v různých oborech. V technických vědách znamená zprávu zapsanou jako uspořádaný řetězec symbolů. Nejmenší informací je jeden bit odpovídající zápisu dvoustavové veličiny (0/1, ano/ne atd.). Ve fyzice může jít o cokoli, co je schopno ovlivnit stav systému. Informaci lze přenášet za pomoci vln nebo jiných signálů. Logaritmickou mírou informace obsažené v látce je entropie.
|
Kdo je Erik Verlinde?
Erik Verlinde je původem z Holandska, kde se narodil v roce 1962
spolu s dvojčetem Hermanem. Oba bratři mají mimořádné nadání pro exaktní
vědy a vystudovali je na univerzitě v Utrechtu. Diplomovou práci Erika
vedl Gerard t’ Hooft, Erik jí završil magisterská studia v roce 1985.
Titul PhD získal Erik v roce 1988 pod vedením de Wita. Poté do roku
1993 působil v Princetonu jako profesor teoretické fyziky. Ve své
profesní kariéře se věnuje zejména teorii strun, která je jedním
z kandidátů na spojení obecné relativity a kvantové teorie pole. Jeho
bratr Herman se stal profesorem matematiky v Princetoonu, a tak byla
akademická kariéra obou bratrů těsně provázaná. Erik Verlinde se v roce
1993 přestěhoval zpět do Holandska, kde působí na Univerzitě
v Amsterodamu. Souběžně má úvazky v americkém Princetonu, na holandské
Univerzitě v Utrechtu a v Evropském středisku jaderného výzkumu
CERNCERN – Conseil Européen pour la Recherche Nucléaire, Evropské centrum jaderného výzkumu. Komplex urychlovačů a laboratoří na pomezí Švýcarska a Francie založený v roce 1954. Na výzkumu se podílí 20 členských zemí včetně České republiky. K největším objevům patří objev částic slabé interakce, příprava antivodíku a objev kvarkového-gluonového plazmatu. V CERNu byl také vynalezen a poprvé použit Web. V současné době je zde vybudován největší urychlovač světa – Large Hadron Collider, který byl po závadě na jednom z magnetů opětovně spuštěn na konci roku 2009. S úplným provozem se počítá v roce 2012..
V létě roku 2009 byl Erik Verlinde ve Francii na dovolené a těsně před
odletem do Holandska mu zloději ukradli z hotelu věci včetně cestovních
dokladů. Erik musel neplánovaně zůstat ve Francii o týden déle, než
zamýšlel. V průběhu tohoto týdne ho napadl koncept gravitace jako
entropické síly. Ten v lednu 2010 publikoval na serveru ArcXive
Cornellovy univerzity, který je určen pro neoponované vědecké články.
Publikovaný článek [2] prezentuje základní myšlenky jeho nové teorie,
nemá ale striktně vědeckou podobu, jak bývá u článků zvykem, spíše jde
o směsici úvah, ve kterých ukazuje, že gravitaci (Newtonnovu
i Einsteinovu) lze odvodit ze statistického
chování mikroskopických objektů, aniž by mezi nimi nějaká síla vůbec
působila. Gravitaci tak Erik Verlinde přestal chápat jako skutečnou
sílu. V únoru 2011 se anglickým fyzikům Samuelu Braunsteinovi a Manasu
Patrovi z Univerzity v Yorku podařilo na základě Verlindových myšlenek
odvodit spektrum Hawkingova vypařování černých děr bez použití
časoprostoru zakřiveného
obecnou relativitouObecná relativita – teorie gravitace publikovaná Albertem Einsteinem v roce 1916. Její základní myšlenkou je tvrzení, že každé těleso svojí přítomností zakřivuje prostor a čas ve svém okolí. Ostatní tělesa se v tomto pokřiveném světě pohybují po nejrovnějších možných drahách, tzv. geodetikách.
[5]. Publikovaný článek
výrazně zdvihl vlnu zájmu o Verlindovo pojetí gravitace.

Erik Verlinde (1962), autor entropické teorie gravitace.
Verlindovo pojetí gravitace
Když rozbijete v místnosti lahvičku s voňavkou, ucítíte ji po chvíli v celé místnosti. Je to způsobeno difúzí, při které se molekuly vůně
pohybují chaoticky a postupně se šíří prostorem. Dokonce lze zavést tzv.
termodynamickou sílu (je úměrná gradientu koncentrace vůně), která je z makroskopického hlediska za šíření vůně zodpovědná. Sil, které mají
původ v mikroskopickém chování látek, je velké množství. Uveďme ještě
alespoň dva příklady. Prvním je osmóza (difúze přes polopropustnou
membránu) a druhým je elastická síla. Když natáhnete gumičku, má snahu
se vrátit do původní délky. Makroskopicky pociťujete sílu, která může
být popsána Hookovým zákonem. Původ této síly je v růstu
entropieEntropie – v termodynamice je definována vztahem dS = dQ/T, kde dQ je diferenciál tepla a T je absolutní teplota (1/T je integrační faktor). Takto zavedená entropie je na rozdíl od tepla úplným diferenciálem, její integrál nezávisí na cestě ve stavovém prostoru. Ve statistice má entropie význam logaritmické míry pravděpodobnosti realizace stavu, v kvantové teorii je logaritmickou mírou počtu kvantových stavů, kterými lze daný makroskopický stav realizovat.
na
mikroskopické úrovni a jde o typický příklad entropické síly. Erik Verlinde založil svou teorii gravitace na dvou předpokladech:
- V mikrosvětě platí
holografický principPrincip holografický – holofgrafickým principem je nazývána skutečnost, že černé díře lze přiřadit entropii lokalizovanou jen na Schwarzschildově horizontu černé díry. Tato informace je pravděpodobně uložena ve fluktuacích horizontu způsobených jak gravitačními, tak kvantovými jevy a je, obdobně jako dvojrozměrný hologram, nositelem informace o třírozměrném vnitřku černé díry. Mnoho autorů považuje holografický princip za zásadnější a aplikuje ho buď na celý vesmír nebo naopak v mikrosvětě na světoplochy strun.. K primárním pojmům patří
informace (entropie) lokalizovaná na hranici určité malé oblasti. Můžeme
si představit, že svět malých rozměrů je rozdělen na určité buňky, na
jejichž hranicích (holografickém plátně) je nesena informace o vlastnostech jejich nitra. Existence prostoru a času uvnitř je důsledkem
informace na povrchu buňky (jde o zásadní odlišnost od obecné
relativity, kde jsou zdrojem času a prostoru tělesa samotná!). Mikrosvět
si na elementární úrovni můžeme představit například jako prostorovou
mříž základních buněk (tzv. pixelizace světa). Na jejich tvaru nezáleží, podstatné je, že
veškerá informace je uložena na hranicích buněk.
- V mikrosvětě platí druhá věta termodynamická, tj. pohyb částic
způsobuje růst entropie na hranicích buněk (těm je přiřazena entropie a teplota). Pokud se částice v blízkosti stěny (holografického plátna)
pohne o Δx, způsobí změnu entropie stěny o ΔS. Na
částici přitom působí síla daná energetickou bilancí TΔS = FΔx.
V případě uzavřeného holografického plátna je tato entropická síla
gravitací.
|
Verlindovo pojetí řeší zcela neobvykle existenci prostoru a času.
Prostor a čas se automaticky vynoří v důsledku existence informace
(entropie) na uzavřeném holografickém plátně (hranici oblasti). Stejně
tak jako vznikne prostor a čas, je i zákon setrvačnosti (těleso setrvává
v rovnoměrném přímočarém pohybu, dokud na něj nepůsobí síla) důsledkem
existence informace na hranici oblasti. Verlinde ukázal, že růst
entropie v jeho holografickém světě vede na gravitační sílu (ať v Newtonově nebo v Einsteinově pojetí). Gravitaci tak chápe jako
entropickou sílu, což znamená, že gravitace jakožto primární interakce
neexistuje, je jen důsledkem statistického chování objektů mikrosvěta,
stejně jako síla elastická. Základním vztahem pro entropickou sílu je
energetická bilance (TΔS je v klasické termodynamice
tepelná energie, FΔx je práce vykonaná při pohybu
částice):
Předpokládejme nyní projekční plochu ve tvaru povrchu sféry. To není na
újmu obecnosti, jakoukoli uzavřenou projekční plochu lze složit z elementárních kvádrů či krychliček a plocha vždy poroste s kvadrátem
rozměrů oblasti.

Verlindova holografická plocha.
Předpokládejme, že na této ploše je lokalizována veškerá informace, tj.
platí holografický princip. Informací na povrchu sféry jsou určeny
vlastnosti prostoru a času a také rozložení hmoty M uvnitř sféry. V blízkosti sféry se pohybuje malá testovací částice o hmotnosti m. V důsledku jejího pohybu se změní entropie sféry o
Změna entropie je úměrná hmotnosti částice (dělením
větší hmoty získáme více informace) a velikosti přesunu částice. Teplotu povrchu
sféry určíme z následující úvahy. Energie hmoty uvnitř musí být dána ekvipartičním teorémem, tj Mc2 = NkBT/2,
kde N je počet informačních bitů úměrný ploše holografického
plátna, tedy R2. Odsud máme:
Prostým dosazením (6) a (7) do Verlindovy formule pro entropickou sílu
(5) máme okamžitě
tedy Newtonův gravitační zákon. Nikde jsme přitom nepředpokládali, že by na
mikroskopické úrovni existovala gravitační síla. Gravitace se vynořila z informace uložené na povrchu holografického plátna spolu s časem, prostorem i zákonem setrvačnosti.

Gravitace neexistuje.
Ilustrace článku věnovanému Verlindově gravitaci
v New York Times (12.
července 2010).
Závěr
Verlindovo pojetí gravitace je zatím neověřenou a velmi odvážnou
hypotézou. V první řadě bude nutné, aby na základě jeho hypotézy byly
předpovězeny experimenty, které se neshodují s obecnou relativitou. O případné pravdivosti či nepravdivosti hypotézy pak rozhodne experiment.
Pokud by Verlindova představa byla pravdivá, znamenalo by to existenci
jen tří základních přírodních sil. Je možné, že by Verlindova teorie
mohla vyřešit i ožehavý problém temné energie a temné hmoty, ale
nepředbíhejme. Zatím jde je o velmi zajímavou, ale nepotvrzenou konstrukci.
Konec
Odkazy
Fórum – diskuze k tomuto
bulletinu

|
|