Herschel a Planck po prvním roce pozorování

První světlo – Vírová galaxie M 51. Na snímku je vůbec první záběr pořízený ještě neseřízenou observatoří přístrojem PACS. Barevná kompozice byla vytvořena snímky na vlnových délkách 70 μm (modrá), 100 μm (zelená) a 160 μm (červená). Kolem jádra jsou dvě spirální ramena, jejichž prach je zahřátý světlem právě se rodících hvězd. Výrazná modrá skvrna v horní části je jádro menší galaxie, jež prochází v těsné blízkosti Vírové galaxie. Galaxie je vzdálená 23 milionů světelných roků a nachází se v souhvězdí Honících psů. Zdroj: ESA/Herschel/PACS.

Jižní kříž, pole 2°×2°. Na snímku je oblast, která ve vizuálním oboru vůbec nezáří a jeví se na obloze jako zcela temný flíček. Pohled infračervenýma očima observatoře Herschel nám umožnil spatřit aktivní oblast rodících se hvězd s kroutícími se vlákny plynu a prachu. Oblast je několik tisíc světelných roků daleko od Země ve směru souhvězdí Jižního kříže. Obraz byl složen z pěti barevně okódovaných snímků v rozmezí vlnových délek 70 až 500 μm. Zdroj: ESA/Herschel/SPIRE&PACS.

Jižní hluboké pole GOODSGOODS – Great Observatories Origins Deep Survey, program zaměřený na sledování vývoje velmi starých objektů, vedlejším produktem je řada pozorování supernov SN Ia. Do projektu jsou zapojeny 4 vynikající vesmírné dalekohledy: HST (vizuální obor), SST (IR obor), Chandra (RTG obor) a XMM Newton (RTG obor). K pozorování byly vybrány dvě malé oblasti (20×16') oblohy: na severní obloze ve Velké Medvědici a na jižní obloze v souhvězdí Pece.. Tato malá oblast v souhvězdí Pece byla opakovaně snímkována mnoha dalekohledy (HSTHST (Hubble Space Telescope) – Hubblův vesmírný dalekohled. Největší dalekohled na oběžné dráze  kolem Země, kde byl v roce 1990 umístěn do výšky 614 km. Průměr primárního zrcadla je 2,4 m. Z hlediska kosmologie je zajímavý HST Key Project (klíčový projekt HST), který v roce 1999 posloužil k prvnímu přesnému určení Hubbleovy konstanty. V lednu 2004 NASA zrušila servisní mise k tomuto unikátnímu přístroji, nicméně v roce 2006 bylo rozhodnuto o poslední servisní misi, která měla proběhnout v roce 2008. Mise byla kvůli závadě na dalekohledu odložena a uskutečnila se v květnu 2009., SSTSST (Spitzer Space Telescope) – Spitzerův vesmírný dalekohled. Kosmická observatoř NASA pracující v infračerveném oboru, která byla vynesena na oběžnou dráhu v srpnu 2003 nosnou raketou Delta 7920H ELV. Zrcadlo má průměr 85 cm a je chlazené kapalným heliem na teplotu 5,5 K. Pozorovací spektrální rozsah je 3÷180 μm. Předpokládá se životnost tři až pět let. Program družice má na starosti California Institute of Technology., ChandraChandra – družicová observatoř NASA zkoumající vesmír v rentgenovém oboru. Byla vypuštěna v roce 1999. Na palubě observatoře je rentgenový dalekohled o průměru 1,2 m a ohniskové vzdálenosti 10,05 m, tvořený čtyřmi soubory souosých paraboloidně-hyperboloidních zrcadel o délce 0,85 m, se zorným polem o průměru 1,0° a s rozlišením 0,5″., XMM-NewtonXMM-Newton – X ray Multi Mirror, rentgenový dalekohled na oběžné dráze (Evropská rentgenová observatoř). Jeho hlavní součástí jsou tři systémy soustředných pozlacených zrcadel o celkové ploše 120 m². Evropská kosmická agentura (ESA) vypustila do vesmíru observatoř XMM-Newton 10. prosince 1999 z paluby rakety Ariane 5.). Na výsledných snímcích se nachází tisíce galaxií v nejrůznějších vývojových stádiích. V lednu 2010 tuto oblast vyfotografovala i observatoř Herschel přístrojem PACS na vlnových délkách 70 μm, 100 μm a 160 μm. Jednotlivým vlnovým délkám byly přiřazeny různé barvy (modrá, zelená a červená) a složením snímků vznikla výsledná barevná fotografie s nepřeberným množstvím velmi vzdálených galaxií zářících v infračerveném oboru. Zdroj: ESA/Herschel/PACS.

Otevřená hvězdokupa NGC 133. Hvězdokupa se nachází v souhvězdí Kasiopeja a je propojena s mlhovinou, ve které i dnes vznikají hvězdy. Na pozadí je snímek oblasti pořízený Spitzerovým dalekohledemSST (Spitzer Space Telescope) – Spitzerův vesmírný dalekohled. Kosmická observatoř NASA pracující v infračerveném oboru, která byla vynesena na oběžnou dráhu v srpnu 2003 nosnou raketou Delta 7920H ELV. Zrcadlo má průměr 85 cm a je chlazené kapalným heliem na teplotu 5,5 K. Pozorovací spektrální rozsah je 3÷180 μm. Předpokládá se životnost tři až pět let. Program družice má na starosti California Institute of Technology.. Přístroj HIFI observatoře Herschel pořídil spektra vybraných členů hvězdokupy a nalezl v nich čáry vody. Voda je nedílnou součástí hvězdných porodnic. Snímek byl zveřejněn 6. května 2010. Zdroj: ESA/Herschel/HIFI.

Obří bublina RCW 120. Tato bublina ionizovaného vodíku se nachází v souhvězdí Štíra ve vzdálenosti 4 300 světelných roků. Bublinu vytvořila hvězda v jejím středu (v infračerveném oboru je neviditelná), jejíž záření z oblasti vytlačuje plyn a prach. Na okrajích bubliny dochází ke vzniku hvězd. V pravé dolní části okraje bubliny je zřetelná vznikající hvězda, jejíž hmotnost se odhaduje na 8÷10 M_S. V okolí hvězdy je dostatek materiálu, který může v budoucnu hmotnost hvězdy ještě zvýšit. Zdá se, že v této rodící se hvězdě ještě nebyla zažehnuta termojaderná syntéza v jejím nitru. Snímek byl pořízen 23. dubna 2010 – jde o kompozici složenou z vlnových délek 70 μm, 160 μm (PACS) a 250 μm (SPIRE). Zdroj: ESA/Herschel/SPIRE&PACS.

Mlhovina Rosetta, NGC 2244. Na tomto fascinujícím snímku vidíme rozsáhlé molekulární mračno s mnoha hvězdnými zárodky, které mají podobu „prstíků“ vznikajících na ostrých hranách mračna. Oblast se nachází v souhvězdí Jednorožce ve vzdálenosti 5 000 světelných roků a jako nenápadná hvězdokupa s mlhovinou byla objevena Johnem Flamsteedem již v roce 1690. Snímek byl pořízen 12. dubna 2010, jde o kompozici složenou z vlnových délek 70 μm, 160 μm (PACS) a 250 μm (SPIRE). Zdroj: ESA/Herschel/SPIRE&PACS.

Fluktuace reliktního záření. Na snímku je zobrazena oblast o rozměru 10°×10° ve směru mimo rovinu Mléčné dráhy. Viditelné fluktuace jsou otiskem struktur, které byly ve vesmíru přítomny již na konci Velkého třesku. Jde o barevné kompozice z několika frekvencí. Data byla pořízena při skenování prvního testovacího pásu v období od 13. 8. do 27. 8. 2009. Levý obrázek pochází z měření LFILFI – Low Frequency Instrument, nízkofrekvenční přístroj. na frekvenci 70 GHz, pravý z HFIHFI – High Frequency Instrument, vysokofrekvenční přístroj. na frekvenci 100 GHz. Zdroj: ESA/Planck/LFI&HFI.

Prachová vlákna v Mléčné dráze. Zobrazená oblast má rozměr 15°×15°. Snímek byl pořízen dne 17. 3. 2010 přístrojem HFIHFI – High Frequency Instrument, vysokofrekvenční přístroj. na frekvenci 857 GHz. Nejde o barevnou kompozici, ale o monochromatický snímek (na jediné frekvenci). Barvou je kódována intenzita signálu (modrá nejnižší, tmavočervená nejvyšší). Zdroj: ESA/Planck/HFI.

Snímkování Mléčné dráhy. Při rutinním skenování fluktuací reliktního záření se do souboru dat dostává i mikrovlnné záření Mléčné dráhy. Proto se pořizují referenční snímky Mléčné dráhy, pomocí kterých se na mapě fluktuací reliktního záření tento „šum“ z Mléčné dráhy odčítá. K nejznámějším snímkům tohoto druhu patří netradiční fotografie Velké mlhoviny v Orionu a fotografie oblasti rodících se hvězd v Perseu. Můžete si je prohlédnout na následujících snímcích. Zdroj: ESA/Planck.

Velká mlhovina v Orionu M 42. Povšimněte si postupu skládání obrazu. V prvním řádku jsou monochromatické snímky (na jediné frekvenci), barvy v nich vyjadřují intenzitu signálu. V druhém řádku jsou snímky obarveny – každé frekvenci je přiřazena určitá barva. V posledním řádku je výsledek – barevný snímek oblasti o velikosti 15°×15° složený z frekvencí 30, 353 a 857 GHz. Zdroj: ESA/Planck.

Perseus. Oblast rodících se hvězd o rozměru 30°×30° v souhvězdí Persea. Barevná kompozice byla získána stejnou technikou jako u minulého snímku. Obraz je složený z frekvencí 30, 353 a 857 GHz. Zdroj: ESA/Planck.