Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie. Vydavatel: AGA (Aldebaran Group for Astrophysics) Číslo 44 – vyšlo 9. listopadu, ročník 5 (2007) © Copyright Aldebaran Group for Astrophysics Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno. ISSN: 1214-1674, Email: bulletin@aldebaran.cz

44/2007

Dopad meteoritu v Peru v září 2007

Jakub Haloda

Dne 15. září 2007 krátce před polednem byl v pohraniční oblasti Peru a Bolivie v blízkosti známého andského jezera Titicaca pozorován velmi velký a jasný bolidBolid – mimořádně jasný meteor, zpravidla má jasnost vyšší než odpovídá −4. magnitudě. Rozpady mateřského tělesa mohou způsobit výbuchy pozo­rova­telné jak ve světelné stopě, tak slyšitelné v doprovodných zvukových efektech.. Na základě dokumentovaných pozorování bylo zřejmé, že se muselo jednat o velké těleso, které se nestačilo v zemské atmosféřeAtmosféra – plynný obal vesmírného tělesa, který si těleso drží vlastní gravitací. Atmosféru mají především planety. Málo hmotné atomy z atmosféry relativně snadno unikají do meziplanetárního prostoru. dostatečně zbrzdit a pohybovalo se nadzvukovou rychlostí.

Meteor – světelná stopa vzniklá průletem meteoroidu atmosférou planety, zpravidla Země. Meteoroid – těleso obvykle vzniklé postupným rozpadem komet nebo planetek Hlavního pásu mezi Marsem a Jupiterem. Některé meteoroidy mohou být pozůstatkem původního materiálu, z něhož vznikala Sluneční soustava. Meteoroidy se pohybují v meziplanetárním prostoru. Meteorit – pozůstatek po meteoroidu, těleso pocházející z meziplanetárního prostoru, které se srazilo s planetou (Země, Mars, …), přežilo průlet atmosférou a dopadlo na povrch. Meteorit kamenný – nejběžnější skupina meteoritů tvořená převážně silikátovými minerály. Tvoří 94 % všech známých meteoritů dopadlých na Zemi. 84 % kamenných meteoritů tvoří tzv. chondrity – chemicky primitivní hmota, která se svým obsahem chemických prvků (mimo lehké prvky) blíží složení sluneční fotosféry, a tedy i složení materiálu ze kterého vznikala sluneční soustava. 8 % tvoří tzv. achondrity – meteority vzniklé obvykle kompletním přetavením chondritů. Zvláštní skupiny achondritů tvoří lunární a marsovské meteority a diferencované meteority nejasného postavení. Meteorit železný – siderit. Skupina meteoritů tvořená výhradně redukovaným materiálem – slitinami železa a niklu s možnými silikátovými inkluzemi a vzácnými – akcesorickými minerály. Představují pravděpodobně (ve většině případů) materiál z jader planetesimál vzniklý v počátcích vývoje pevných těles. Meteorit železno-kamenný – siderolit, meteorit tvořený rovným podílem slitin železa a niklu a silikátového materiálu. Rozlišujeme skupinu pallasitů (meteority tvořené téměř výhradně silikátovým minerálem – olivínem a slitinami železa a niklu) a mezosideritů (meteority tvořené slitinami železa a niklu společně se směsí silikátových minerálů nejčastěji pyroxeny a plagioklasy).

Zbytky meteoroiduMeteoroid – těleso obvykle vzniklé postupným rozpadem komet nebo planetek Hlavního pásu mezi Marsem a Jupiterem. Některé meteoroidy mohou být pozůstatkem původního materiálu, z něhož vznikala Sluneční soustava. Meteoroidy se pohybují v meziplanetárním prostoru. dopadly na území Peru v blízkosti vesnice Carancas. Největší fragment vytvořil při pádu kráter velký 14 m a hluboký asi 4,5 m. Dopad doprovázela exploze a malé zemětřesení. Dno kráteru se velice krátce po pádu zalilo vodou. V prvních dnech po události byl pro nedostatek informací pád meteorituMeteorit – pozůstatek po meteoroidu, těleso pocházející z meziplanetárního prostoru, které se srazilo s planetou (Země, Mars, …), přežilo průlet atmosférou a dopadlo na povrch. zpochybňován a čekalo se na první výsledky průzkumu místa odborníky. Tito definitivně potvrdili dopad meteoritu a jeho nalezené fragmenty byly předány k detailnímu výzkumu. Provedené analýzy potvrdily, že se skutečně jedná o fragmenty meteoritu. Tento byl předběžně klasifikován jako obyčejný chondritChondrit – druh kamenného meteoritu. Je složený z primitivní hmoty, která se svým obsahem blíží složení materiálu, ze kterého vznikala Sluneční soustava. V chondritech ze střední části Sluneční soustavy se nachází voda vázaná na jíl, v chondritech, které vznikaly v blízkosti Slunce, se nachází vodík vázaný na sloučeniny síry. Voda se na Zemi pravděpodobně dostala z takovýchto materiálů už při jejím vzniku. chemického typu H. Obyčejné chondrity typu H jsou jedny z nejběžnějších typů meteoritů a jejich původ můžeme hledat v hlavním pásu planetek mezi MarsemMars – rudá planeta se dvěma malými měsíci, Phobosem a Deimosem, je v pořadí čtvrtým tělesem Sluneční soustavy. Povrch planety je pokryt načervenalým pískem a prachem. Barva je způsobena vysokým obsahem železa. Načervenalá barva celé planety jí dala jméno (Mars je bůh válek). Na povrchu se nacházejí obrovské sopky, z nichž ta největší, Olympus Mons, je 22 km vysoká a její základna je 600 km široká. Na vrcholu je kráter o průměru 72 km. Pro Mars jsou charakteristické systémy kaňonů vzniklé pohybem kůry. Snímky ze sond ukazují místa, kudy dříve tekla voda. Zdá se, že Mars byl dříve vlhčí a teplejší, než je dnes. Rozpětí teplot, které na Marsu panují (zima není větší než v Antarktidě) by bylo snesitelné pro některé primitivní formy života žijící na Zemi. Jejich existence se však dosud nepotvrdila. Mars má tekuté jádra a pevné jadérko, které bylo objeveno v roce 2025. a JupiteremJupiter – největší a nejhmotnější (1,9×10²⁷ kg) planeta Sluneční soustavy má plynokapalný charakter a chemické složení podobné Slunci. Se svými mnoha měsíci se Jupiter podobá jakési „sluneční soustavě“ v malém. Jupiter má, stejně jako všechny obří planety, soustavu prstenců. Rychlá rotace Jupiteru (s periodou 10 hodin) způsobuje vydouvání rovníkových vrstev a vznik pestře zbarvených pásů. Charakteristickým útvarem Jupiterovy atmosféry je Velká rudá skvrna, která je pozorována po několik století. Atmosféra obsahuje kromě vodíku a helia také metan, amoniak a vodní páry. Teplota pod oblaky směrem ke středu roste. Na vrcholcích mraků je −160 °C, o 60 km hlouběji je přibližně stejná teplota jako na Zemi. Proudy tekoucí v nitru (v kovovém vodíku) vytvářejí kolem Jupiteru silné dipólové magnetické pole.. Jako obyčejné chondrity typu H byly klasifikovány i známé české meteority PříbramPříbram – první meteorit na světě nalezený u Příbrami v roce 1959 na základě pozorování dráhy bolidu. Dodnes (2009) existuje jen 5 případů meteoritů nalezených na základě výpočtu z jejich dráhy a 10 případů pozorování průletu i nalezení tělesa. V ČR se podařilo nalézt ještě meteorit Morávka v roce 2000. a MorávkaMorávka – meteorit nalezený na Moravě na základě pozorování dráhy bolidu z 6. 5. 2000. Jde o chondrit, z něhož se nalezly 3 úlomky. Původní těleso mělo rozměr přibližně 1 metr a hmotnost asi 2 tuny. Jde o jeden z několika na světě nalezených meteoritů na základě pozorování (2 ČR, 2 USA, 2 Kanada, 1 Německo). U nás byl v roce 1959 ještě nalezen slavný meteorit Příbram..

MeteoritMeteorit – pozůstatek po meteoroidu, těleso pocházející z meziplanetárního prostoru, které se srazilo s planetou (Země, Mars, …), přežilo průlet atmosférou a dopadlo na povrch. dostal podle místa nálezu předběžné označení Carancas. Definitivní označení bude v budoucnu potvrzeno nomenklaturní komisí (The Meteoritical Society Nomenclature Committee) na základě detailních poznatků o mineralogickém a chemickém složení meteoritu. Statisticky dochází k pádu takto velkého meteoritu, který na ZemiZemě – největší z planet zemského typu. Je jedinou planetou v celém vesmíru, o které víme, že na ní existuje život. Má dostatečně hustou atmosféru, dostatek kapalné vody v povrchových oceánech. Kolem Země obíhá jediný měsíc s vázanou rotací. Při pozorování Země z kosmu vidíme hlavně modrou barvu oceánů. 70 % povrchu Země je pokryto oceány, 30 % tvoří kontinenty. Země sestává z těchto vrstev: jádro, plášť, kůra, troposféra, stratosféra, mezosféra, termosféra. Plášť a kůra jsou odděleny tzv. Mohorovičiæovým rozhraním. Kůra se posouvá a „plave“ na polotekutém plášti. Teplota v centru Země je 5 100 °C, tlak 360 GPa. Magnetické pole má v blízkosti Země přibližně dipólový charakter, ve větší vzdálenosti je silně deformováno slunečním větrem. Na denní straně je stlačeno do deseti zemských poloměrů, na noční je protaženo až za dráhu Měsíce. vytvoří kráter o průměru kolem 15 m, velmi často – v průměru jednou za 3 roky. Ovšem takto velkých pozorovaných a popsaných pádů je velmi málo a proto dopad meteoritu Carancas patři mezi jedny z nejlépe zdokumentovaných na celém světě.

Kráter po dopadu meteoritu.

Mapa místa dopadu. Jezero v těsné blízkosti je Titicaca. Městečko Puno leží v Peru,
La Paz v Bolívii. Zdroj: Google Maps.

Klip týdne: Meteorit Carancas

Meteorit Carancas. Meteorit dopadl v Peru v blízkosti městečka Carancas dne 15. září 2007 a vyhloubil kráter o průměru 14 metrů. Jde o jeden z nejlépe zdokumentovaných pádů meteoritů. Očití svědkové tvrdí, že v okolí místa dopadu byl cítit nepříjemný zápach. Brzo po pádu se vyrojily fámy, že pozorovatelé, kteří se ocitli v blízkosti kráteru, onemocněli záhadnou nemocí. Nic takového se ovšem nepotvrdilo. Na klipu vidíte okamžiky těsně po pádu meteoritu, kdy oblast zajistila policie a náhodní diváci sledují pozůstatek dopadu z povzdálí. Zdroj: www.proxy.st. (avi, 2 MB)

Odkazy