Švýcarsko
2. – 11. července 2005
 

1. DEN, pátek 1. července 2005

Po strastiplném dni vyzvedáváme v 19:45 horovybavení v Namche (záloha 8100 Kč, půjčovné 3150 Kč). Nakládka Prosek, Řepy, odjezd do Tesca.
 

2. DEN, sobota 2. července 2005

Nákup v Tescu za 2800 Kč, odjezd v 1:45.

01:45, 0000 km Zličín,
02:00, 0017 km Exit Křivoklát, vracíme se zpět, Tomáš zapomněl návleky,
02:15, 0038 km Řepy, Slánská
02:20, 0038 km odjezd z Řep,
03:05, 0111 km obchvat Plzně,
04:15, 0198 km Tankování nezbytně nutného množství v Kateřině (cca 3 l, 100 Kč),
04:25, 0201 km vjezd do Německa,
05:15, 0300 km Regensburg - tunely,
07:00, 0430 km München, projíždíme tentokrát městem, kolem paláce BMW, Pavel se přiznal, že vyhodil loňský lístek Pontresina-Morteratsch (katastrofa…),
08:00, 0513 km Ga-Pa,
08:15, 0531 km hranice D-A, Petr má zase brutální sirky,
08:22, 0540 km Lermooský tunel zase svítí jako vánoční stromek,
08:35, 0547 km Fernpass,
09:20, 0589 km kruháč v Landecku jsme zvládli na poprvé, průměrná spotřeba je 4,4 l/100 km. Je pošmourno, ale neprší.
10:20, 0615 km Samnaun - tankování nafty za 0,8 EUR/1 l,
12:20, 0736 km Morteratsch kemp,

Rozvalili jsme se na našem oblíbeném místě, odfrkli si. Oběd: krůtí maso, cibule, kečup. Házení frisbee s výhledem na Palü, V 19:25, 5 min. před zavírací dobou platíme nocleh, vaříme 3 hostince (svíčková, nic moc), děláme táborák. Kolem 22:30 sprcha (1 CHF), o půlnoci jdeme chrápat. Popíjíme lahvovou Calandu Bräu.

    3. DEN, neděle 3. 7. 2005

Vstáváme místo v 8:00 v 10:15, vegetíme, balíme.
Snídaně: rohlíky + Apetitto. Oběd: Těstoviny Panzani (3minutové), tuňák. Petr kupuje baterky do čelovky za 8,90 CHF (aspoň že Energizer). Chystáme se dojet vlakem na Diavolezzu a odtud pak podél lanovky nahoru na Palü. Odcházíme (spíše to však připomíná úprk) na vlak v 16:20, tentokrát stíháme koupit i lístky. Po půl páté vylézáme u dolní stanice lanovky, koukáme, kdy jede poslední vlak zpět dolů do kempu (cca v 19:30) a lanovka dolů (v 17:30, důležitý údaj). V 16:45 začínáme stoupat. Sluníčko připaluje o 106, takže jsme za chvíli pěkně sežehlí. Jak stoupáme, řídne vzduch. Pavla pobolívá hlava, cítíme se, jako bychom si dali sklenku vína. Procházíme kolem 2 modrých jezer (Lej da Diavolezza a Lej da něco, co si už nepamatuju). Petr jde celou dobu v sandálech, ale ví, že nastane ta nepříjemná chvíle a bude muset nasadit pohory (na sandály mačky asi nepřipne...). Po půl osmé stojíme v sedle horní konečné vleku na Diavoleze a rozhodujeme, že budeme spát na ledovci dál směrem po výstupové trase na Piz Palü. Přecházíme proto ještě jeden vrchol a ve 20:30 konečně rozbíjíme stan na ledovci. Nastává rozbalovací a vařící chaos. Vaříme 2 ešusy čaje a posléze Dobrý hostinec - rajská se zbytkem Panzani. Celý chaos trval asi 1,5-2 hodiny, takže uleháme po desáté. Noc byla krátká (tedy aspoň pro Petra, který spal, ostatní se furt budili), protože ...

    4. DEN, pondělí 4. července 2005

...už ve 2:30 kráká mobilní telefon, že máme vstávat. Tomáš rázně velí:"Tak do toho" a už se začíná sápat po müsli k snídani. Petr dlouho sází na to, že bude nepozorovaně klimbat, ale ve stanu s 3 osobami to moc neprochází. Jíme čokoládové müsli, zapíjíme čajem z roztaveného ledovcového sněhu a postupně začínáme balit. a strojit se do horo oblečků. Celá tahle procedura trvá děsně dlouho (2 hodiny), čili vyrážíme až v 4:30. Předešli nás 3 horolezci. První úsek vede po ledovci cik-cak do sedla (mezi séraky). Petr to chce zpočátku úplně zabalit, protože opět začíná mít brka, ale tentokrát ho ostatní mohutně povzbuzují, aby to nedělal. Stoupáme tedy ve třech. Kolem 6:30-7:00 stojíme v sedle pod Palü. Tady děsně fičí, takže se oblékáme. Vidíme, kterak 3 horolezci pod námi odbočují na výstup na Palü jedním z pilířů a 4 horolezci zcela dole výstup na Palü vzdávají a vracejí se zpět. Pojídáme müsli tyčky, tatranky, pijeme čaj a po 5 min. odcházíme dobýt vrchol. Cesta vede sněhem vzhůru, ale ne tak, abychom to nezvládli :-). Po 8:30 se bavíme s horolezci, kteří přišli od Biancogratu (na prvním z vrcholů Palü). O 20 min později již zdoláváme exponovaný hřeben na hlavní vrchol. Tady stoji (sedí) trojka horolezců (2 chlapi a jedna ženská), kteří nás ráno předešli. Kocháme se výhledem na Berninu, okolní kopce a oblačné moře. Baštíme extrudovanou stravu a pokoušíme se (neúspěšně) sníst provensálskou paštiku. Po zhruba 30minutové přestávce na vrcholu pokračujeme dále po hraničním hřebeni. Široký sněhový hřeben se po chvíli mění na exponovaný skalnatý. Občas je třeba použít i ruce. Řídký vzduch a velké převýšení se podepisuje na stavu jednoho z členů výpravy (Petr...). Sbíháme po sněhovém plató Bellavista k hřebeni Fortezza. Tady je nutné asi 3× slanit, ale celkově je to rozhodně bezpečnější než se plazit po séracích. Následující cesta je úmorná, vede střídavě po skále, střídavě po sněhu. Petrovi to 2× ujelo, jednou ho ostatní museli chytit (naštěstí to nebyla žádná tragédie). Nabíráme vodu, sypeme do ní Tang, který hned usrkáváme a honem postupujeme dál, páč musíme stihnout poslední lanovku dolů (17:30). Kolem 13:30 vstupujeme na ledovec a strojovým tempem jej přecházíme. Ve střední části je dobře rozpukaný, takže neustále skáčeme přes trhliny. V půl třetí stojíme přímo pod Diavolezzou na boku ledovce, sundáváme mačky. Na chatu zbývá asi 200 výškových, které si opravdu vychutnáváme. Petr přichází asi po čtvrthodince (asi se kochal...). Po kratší pauze Pavel s Tomášem odcházejí pro věci uschované dnešního rána na okraji ledovce. Petr mezitím suší věci, regeneruje bolavé nožky a pozoruje, jak na chatu postupně přicházejí noví a noví horolezci-baťůžkáři, kteří si ihned po náročném výstupu od ledovce gestem u vrchního objednávají pivo. Petr také jednu Calandu zkouší (5,50 CHF). Věci jsou asi 3/4 hodiny cesty od chaty, takže jsme měli strach, že nestihneme lanovku. Pavel přichází v pohodě, Tomáš s mírným zpožděním poněkud vyčerpán (během cesty zazní nesmrtelná hláška: „ Je to v prdeli, ja už nemám z čeho brát, vy aspoň máte trochu toho sádla... ”). P+T přišli v pravý čas, během 5ti minut jsme naházeli rozházené věci do batohů a okamžitě zamířili k lanovce (17 CHF/os.). Cestou dolů není kvůli mlze nic vidět, ale chválili jsme se, že jsme tohle všechno šli nahoru. V 17:45 sedíme v čekárně na nádraží. V 18:38 přijel vlak - jede načas. Průvodčího nepotkáváme, Pavel to ohodnotil slovy: „Jedeme načerno”. V 19:00 jsme v kempu, sušíme věci, platíme nocleh (40,30 CHF), kupujeme 6 vajíček za 4,80 CHF (!) a Rivelu 1,5 l za 2,70 CHF. Po sprše smažíme vajíčka s cibulí, přikusujeme chleba s apetittem a pomalu jdeme spát.

5. DEN, úterý 5. července 2005

Po těžkém dni chrníme až do 12:00. Celou noc pršelo. Odpoledne vegetíme, kolem 14:00 vaříme oběd - brambory s vepřovým masem na cibulce. Kolem 18:00 odjíždíme do Sv. Mořice pro jogurty a na nádraží. Na nádraží jsou do 19:00 (kasa). Kluci kupují pohledy a Petr zase luxuje ty informační letáky... Navštěvujeme Coop, kupujeme jogurty, Gruyères, Rivellu. Poté odjíždíme zpět do kempu. Večer je kosa jak v ruskym filmu, asi +3°C. Petr spí v kulichu. Pavel s Tomášem se mu smějou. Večeře: Gruyères, chléb St. Gallen (je výbornej), Pavel müsli s jogurtem a Petr s Tomášem lečo na paprice. V noci je příšerná kláda. Dnes je akce 2+1 zdarma :-)
 

    6. DEN, středa 6. července 2005

Vstáváme zase pozdě, celý den balíme, do toho chvílemi cedí. Snídaně: müsli s jogurtem, oběd: Gruyères s chlebem. Ve 4 hod odjíždíme pryč, přes Sv. Mořic (tady kupuji pohledy). Zastavujeme ve Vicosopranu, luxujeme lesní jahody. Na noc ale jedeme jinam. Přejíždíme úzký mostek a vjíždíme do malé vesničky Coltura. Pro průjezd vesnicí jsou nutné velmi pevné nervy a dobrý odhad. Sotva se do některých zatáček mezi domy vejdeme. Nakonec spíme u nějaké vesničky na louce. K večeři klohníme špagety s kuřecím masem.