2. Příběh umírající hvězdy Betelgeuse
Ty tam jsou doby, kdy si lidé mysleli, že vesmír je neměnný a hvězdy jsou stálice připevněné navěky na křišťálových sférách. Hvězdy mají své osudy jako lidé. Rodí se, žijí a umírají.
Betelgeuse je červený veleobr, kterého nalezneme v pravém rameni souhvězdí Orion. Hvězda má obrovské rozměry, její poloměr je tisíckrát větší než sluneční a svítí jako sto tisíc Sluncí. Přitom je „jen“ dvacetkrát hmotnější než naše Slunce. To znamená, že Betelgeuse musí mít velmi malou průměrnou hustotu. Je dokonce desettisíckrát nižší než hustota vzduchu. Hvězda má jen malé husté jádro a kolem něho velmi rozsáhlý řídký plynný obal.
Pro životní osudy hvězd je klíčovým parametrem hmotnost. Hvězdy s vyšší hmotností žijí kratší dobu. Slunce je staré 5 miliard roků a má za sebou necelou polovinu života. Betelgeuse je stará jen 10 milionů roků a je na úplném konci života.
Když jsem v době gymnaziálních studií navštěvoval astronomické kurzy v planetáriu, říkali nám, že hvězdy jsou natolik daleko, že je i největšími přístroji uvidíme vždy jen jako pouhé body. Uplynulo pár desítek let a vše bylo jinak. Dne 3. března roku 1995 byl pořízen Hubbleovým dalekohledem první snímek povrchu Betelgeuse. Na snímku byla dokonce patrná zajímavá povrchová skvrna. První pořízená fotografie odstartovala úplné závody ve snímkování hvězdy mnoha přístroji. V roce 1997 byly na snímcích z dalekohledu Williama Herschela patrné dokonce tři výrazné skvrny. Pravděpodobně jde o vzestupné proudy látky kolotající ve hvězdě.
Kolik času zbývá Betelgeuse do závěrečné exploze, kdy naposledy zazáří a její život pohasne? Zdá se, že jen okamžik. Ale astronomický okamžik! Snad několik století, možná už jen několik let. Zajímavá jsou měření průměru Betelgeuse pomocí anglického interferometru ISI, ze kterých plyne, že se průměr hvězdy zmenšil o 15 % za posledních 15 roků. Jde už o závěrečný kolaps? Asi ne, může jít jen o další z mnoha postupně objevovaných pulzací.
Co vlastně uvidíme na obloze, až Betelgeuse exploduje? Dozajista půjde o mimořádný astronomický zážitek.
Betelgeuse v rameni Orionu se rozzáří jako ostrý svítící bod, jehož jasnost by mohla dosáhnout až svitu Měsíce v úplňku. Bez problému bychom v okolí viděli i ostatní jasné hvězdy, stejně tak, jako je vidíme v okolí Měsíce. I ve dne uvidíme Betelgeuse na obloze jako svítící tečku. Po několika týdnech levé rameno Orionu zanikne a na jeho místě se vytvoří mlhovina, v jejímž nitru zůstane neutronová hvězda nebo černá díra.
Ale nebojte se, přímé ohrožení Země ze vzdálenosti 640 světelných roků nehrozí. Betelgeuse je z vědeckého hlediska nesmírně cenný objekt a jednou lidstvu přichystá zajímavou astronomickou podívanou.
Dokonce je možné, že v současné době již Betelgeuse neexistuje a signál o její smrti je na cestě k nám.