Planck

start: 14. května 2009
zakončení mise: mise probíhá
plánovaná délka mise: 1,5 roku
nosná raketa: Ariane-5
konečná hmotnost: 1000 kg
průměr primárního zrcadla: 1,5 m
teplota chlazené části: 20 K a 0,1 K

Planck

Sonda Planck, která byla pojmenována podle německého vědce Maxe Plancka, je další sondou, která pozoruje reliktní záření. Je ještě přesnější než předchozí WMAP. Misi pořádá ESA (European Space Agency). Start uskutečnila nosná raketa Arian-5 společně s infračervenou observatoří Herschel. Planck je umístěn stejně jako sonda WMAP, v okolí Lagrangeova bodu L2 soustavy Země-Slunce. Plánovaná délka mise je 1,5 roku, z toho dva měsíce trvá let do Lagrangeova bodu L2.


Cíle mise

  • Měření anizotropie reliktního záření.
  • Hledání polarizace reliktního záření způsobeného gravitačními vlnami z inflační fáze.
  • Měření fluktuací reliktního záření.
  • Měření Sunajev-Zeldovičova jevu.
  • Sledování galaxií v mikrovlnné oblasti.

Stejně jako u předešlých sond (WMAP, COBE) zabývajících se touto problematikou, je hlavním cílem pořídit celooblohovou mapu fluktuací reliktního záření. Měření by měla být ještě přesnější než provedla veleúspěšná sonda WMAP v letech 2001-2003. Následující grafy srovnávají některé parametry těchto sond.

Srovnání úhlového rozlišení u son pozorující reliktní záření Srovnání sond v přesnosti měření fluktuací reliktního záření

Jak je vidět, sonda Planck má, oproti předchozím, navíc u obou hlavních parametrů. Úhlové rozlišení má 0,17° a přesnost měření fluktuací 2 μK. Další její předností je skutečnost, že bude pozorovat v širokém spektru (30÷900 GHz). Pro srovnání, WMAP pozorovala v 22÷90 GHz.

Počítačová simulace výsledků sondy Planck

Počítačová simulace fluktuací reliktního záření.


Popis sondy

Planck - popis


Přístroje

Optický systém je složen z 1,5-metrového Gregoriho dalekohledu dánské výroby, který přivede světelné paprsky do ohniskové roviny, skupiny spolupracujících detektorů, které v devíti kmitočtových pásmech pokryjí rozsah 30÷900 GHz. Zbylá část sondy je tvořena dvěma hlavními přístroji:

The Low Frequency Instrument (LFI) - Nízkofrekvenční přístroj je pole 56 laditelných přijímačů, detektorů, které pracují při teplotě 20 K. Tyto přijímače pracují společně ve čtyřech kmitočtových kanálech pokrývajících frekvenční rozsah mezi 30 a 100 GHz. Jsou založeny na součástkách zvaných "HEMTs" (High Electron Mobility Transistors).

The High Frequency Instrument (HFI) - Vysokofrekvenční přístroj je pole 48 teplotních detektorů, které pracují jako konvertory záření na teplo. Množství tepla je pak měřeno a zaznamenáno do počítače. HFI detektory budou pracovat v šesti kmitočtových pásmech mezi 100 a 857 GHz. Detektory pracují při teplotě 0,1 K.

Přístroje HFI a LFI


  Další informace o této sondě naleznete zde:
  Logo ESA


Aldebaran - Sondy

Aldebaran