Weibelova nestabilita – nestabilita vznikající při pohybu elektronů vzhledem k iontům za situace, kdy je hustota pravděpodobnosti výskytu elektronů anizotropní v závislosti na rychlosti částice. Nestabilitu poprvé popsal švýcarský plazmový fyzik Erich Stefan Weibel (1925–1983) v roce 1959. Nestabilita vede k termalizaci pohybu částic a může za určitých podmínek přispět k genezi vláken s nenulovým magnetickým polem.
Zpět Glosář