Bednorz, Johannes Georg
(1950)
Německý fyzik a držitel Nobelovy ceny za fyziku. Bednorz a jeho švýcarský kolega Karl Alex Müller objevili, že se keramické materiály na bázi oxidů mědi stávají při teplotách poměrně vysoko nad absolutní nulou supravodivými. Za tento svůj objev dostali oba Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1987.
Bednorz vystudoval universitu v Münsteru a Švýcarský federální ústav techniky, kde pod vedením Müllera dostal titul PhD v roce 1982. V témže roce se stal zaměstnancem výzkumné laboratoře v IBM (International Business Machines) blízko Zürichu ve Švýcarsku.
Krátce po dokončení své doktorské práce se Bednorz s Müllerem věnovali nalezení supravodivých materiálů, které byly poprvé objeveny a popsány v roce 1911 nizozemským fyzikem Heike Kamerlinghem Onnesem (v roce 1913 za tento objev dostal Nobelovu cenu). Tyto materiály musí být chlazeny na teplotu blízkou absolutní nule (0 K, −273 °C), teprve pak se u nich projeví supravodivost. V roce 1970 se ukázalo, že materiál obsahující oxid niobu je supravodivý při teplotě 23 K (−250 °C). Dlouho se tato teplota považovala za nejvyšší možnou teplotu supravodivých materiálů. Na prosazení v průmyslu šlo stále o velmi nízkou teplotu. Systematickým testováním oxidů niklu a mědi přišli Bednorz s Müllerem v roce 1986 na keramické materiály obsahující oxidy s atomy mědi, bária a lanthanu, které mají supravodivé vlastnosti při teplotě vyšší než 100 K, tj. získávají supravodivé vlastnosti již při teplotách běžně dostupného kapalného dusíku. Tento jev byl nazván vysokoteplotní supravodivost. Supravodivé materiály se užívají pro vědecké a lékařské účely, mají značné uplatnění v elektronice a při skladování a přenosu elektrické energie.
