| |||
|
Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie. | |||
|
Co nového na Venuši?
Petr Kulhánek
VenušeVenuše – nejbližší planeta vzhledem k Zemi. Hustá atmosféra zabraňuje přímému pozorování povrchu. Díky skleníkovému efektu je na povrchu vysoká teplota, nejvyšší dosud naměřená hodnota činí 480 °C. Venuše obíhá kolem Slunce takřka po kruhové dráze ve vzdálenosti 108 milionů kilometrů s periodou 225 dní. Otočení kolem vlastní osy (proti oběhu, tzv. retrográdní rotace) trvá 243 pozemských dnů. To znamená, že na Venuši Slunce vychází a zapadá jen dvakrát za jeden oblet Slunce. Oblaka Venuše dobře odrážejí sluneční svit a proto je tato planeta po Slunci a Měsíci nejjasnějším tělesem na obloze. Na večerní obloze ji můžeme spatřit jako Večernici a na ranní obloze jako Jitřenku. je druhou planetou od Slunce a její dráha leží nejblíže Zemi. Má obdobnou velikost a hmotnost jako Země. Tím ale podobnost obou „sesterských“ planet končí. Hustá oblaka obsahující i kyselinu sírovou zabraňují přímému pozorování povrchu. Díky skleníkovému efektu dosahuje teplota povrchu Venuše až 480 °C. Venuše krouží kolem Slunce takřka po kruhové dráze ve vzdálenosti 108 milionů kilometrů s periodou 225 dní. Otáčení kolem vlastní osy probíhá v opačném směru než oběh kolem Slunce (tzv. retrográdní rotace), jedna otočka trvá 243 pozemských dnů. To znamená, že na Venuši Slunce vychází a zapadá jen dvakrát za oblet Slunce. Venuše je jednou ze dvou planet ve Sluneční soustavě (spolu s Uranem), které mají retrográdní rotaci. Původ retrográdní rotace Venuše je záhadou. Dříve se uvažovalo o srážce s jiným tělesem, dnes se častěji hovoří o působení slapových sil Slunce na hustou atmosféru, které by mohlo rotaci Venuše zcela zastavit, případně v kombinaci s torzními silami na hranici pláště a jádra i otočit. Existují ale i jiné modely, při nichž se rotace Venuše příliš neměnila a došlo k postupné změně směru osy rotace.
Pohled na osvícenou část Venuše, jejíž povrch se skrývá pod neproniknutelným příkrovem husté atmosféry. Snímek byl pořízen sondou Mariner 10, která nejprve prolétla kolem Venuše, a teprve podé se vydala k Merkuru. Snímek je v přirozených barvách. Zdroj: NASA/Mariner 10.
|
Venuše – nejbližší planeta vzhledem k Zemi. Hustá atmosféra zabraňuje přímému pozorování povrchu. Díky skleníkovému efektu je na povrchu vysoká teplota, nejvyšší dosud naměřená hodnota činí 480 °C. Venuše obíhá kolem Slunce takřka po kruhové dráze ve vzdálenosti 108 milionů kilometrů s periodou 225 dní. Otočení kolem vlastní osy (proti oběhu, tzv. retrográdní rotace) trvá 243 pozemských dnů. To znamená, že na Venuši Slunce vychází a zapadá jen dvakrát za jeden oblet Slunce. Oblaka Venuše dobře odrážejí sluneční svit a proto je tato planeta po Slunci a Měsíci nejjasnějším tělesem na obloze. Na večerní obloze ji můžeme spatřit jako Večernici a na ranní obloze jako Jitřenku. Akacuki – japonská sonda pro výzkum Venuše známá také jako Venus Climate Orbiter nebo Planet-C. Odstartovala pomocí nosné rakety H-IIA dne 21. května 2010 z Tanegašimského kosmického střediska. Název znamená úsvit. Pokus o navedení na nízkou eliptickou dráhu na konci roku 2010 selhal. Sondu se podařilo navést na alternativní protáhlou eliptickou dráhu (1 000 až 10 000 km) až v prosinci 2015. Sběr dat trval 8 let, od roku 2016 do roku 2024, kdy byl se sondou ztracen kontakt a v roce 2025 byla mise ukončena. Největší objevy: stabilní struktury v oblacích, tíhové vlny v atmosféře a silný vítr v horních vrstvách atmosféry. BepiColombo – společná mise k Merkuru Evropské kosmické agentury ESA a Japonské kosmické agentury JAXA. Start proběhl v roce 2018, k Merkuru sonda dolétla v roce 2025, na oběžnou dráhu bude navedena v roce 2026. Mise má za úkol hladet původ magnetického pole Merkuru, mapovat magnetosféru a provádět detailní testy obecné teorie relativity. Mise má dvě nezávislé sondy a je pojmenována po italském astronomovi Giuseppe Colombovi (1920–1984), objeviteli rezonance 3:2 mezi rotací a oběhem planety. Mimo jiné Colombo objevil mechanizmus gravitačního manévru, na jehož principu bylo možné realizovat první (a také všechny další) misi Marineru 10 k planetě Merkur. PSP – Parker Solar Probe, sonda americké NASA určená pro výzkum Slunce z těsné blízkosti. Startovala v srpnu 2018, mise byla plánována do roku 2025, ale stále probíhá. Perihelium sondy se postupně přibližovalo ke Slunci, nyní je ve vzdálenosti 6 milionu kilometrů od slunečního povrchu. Z dosavadních objevů jmenujme alespoň pozorování nehomogenity a turbulencí slunečního větru, objev bezprašné zóny, objev záhybů tvaru písmene S ve slunečním větru, objev minizáblesků způsobených minirekonekcemi magnetického pole, přímé pozorování geneze slunečního větru a průlet atmosférou Slunce. |
Současný výzkum
Atmosféru planety Venuše detailně zkoumá japonská sonda AkacukiAkacuki – japonská sonda pro výzkum Venuše známá také jako Venus Climate Orbiter nebo Planet-C. Odstartovala pomocí nosné rakety H-IIA dne 21. května 2010 z Tanegašimského kosmického střediska. Název znamená úsvit. Pokus o navedení na nízkou eliptickou dráhu na konci roku 2010 selhal. Sondu se podařilo navést na alternativní protáhlou eliptickou dráhu (1 000 až 10 000 km) až v prosinci 2015. Sběr dat trval 8 let, od roku 2016 do roku 2024, kdy byl se sondou ztracen kontakt a v roce 2025 byla mise ukončena. Největší objevy: stabilní struktury v oblacích, tíhové vlny v atmosféře a silný vítr v horních vrstvách atmosféry. (na orbitě je od roku 2015), která objevila obří stabilní struktury v oblacích ve tvaru luku, které vznikají jako obří atmosférické tíhové vlny při obtékání horských masivů proudícím plynem. Přinesla revoluční data o superrotaci atmosféry (vítr v horních vrstvách fouká rychlostí až 360 km/h). Dlouho se předpokládalo, že povrch Venuše je geologicky mrtvý. V roce 2023 však vědci při analýze archivních radarových dat ze sondy Magellan objevili přímý důkaz aktivního vulkanizmu – měnící se sopečný kráter a nové lávové proudy v oblasti Maat Mons. V roce 2020 rozvířila vědeckou komunitu zpráva o detekci plynu fosfanu v horních vrstvách atmosféry, což nastartovalo novou vlnu zájmu o astrobiologický průzkum Venuše. Kolem planety v letech 2020–2025 opakovaně prolétly sondy BepiColomboBepiColombo – společná mise k Merkuru Evropské kosmické agentury ESA a Japonské kosmické agentury JAXA. Start proběhl v roce 2018, k Merkuru sonda dolétla v roce 2025, na oběžnou dráhu bude navedena v roce 2026. Mise má za úkol hladet původ magnetického pole Merkuru, mapovat magnetosféru a provádět detailní testy obecné teorie relativity. Mise má dvě nezávislé sondy a je pojmenována po italském astronomovi Giuseppe Colombovi (1920–1984), objeviteli rezonance 3:2 mezi rotací a oběhem planety. Mimo jiné Colombo objevil mechanizmus gravitačního manévru, na jehož principu bylo možné realizovat první (a také všechny další) misi Marineru 10 k planetě Merkur. a Parker Solar ProbePSP – Parker Solar Probe, sonda americké NASA určená pro výzkum Slunce z těsné blízkosti. Startovala v srpnu 2018, mise byla plánována do roku 2025, ale stále probíhá. Perihelium sondy se postupně přibližovalo ke Slunci, nyní je ve vzdálenosti 6 milionu kilometrů od slunečního povrchu. Z dosavadních objevů jmenujme alespoň pozorování nehomogenity a turbulencí slunečního větru, objev bezprašné zóny, objev záhybů tvaru písmene S ve slunečním větru, objev minizáblesků způsobených minirekonekcemi magnetického pole, přímé pozorování geneze slunečního větru a průlet atmosférou Slunce., které využily její gravitaci a pořídily unikátní snímky povrchu v nočním infračerveném světle. Mezinárodní agentury aktuálně připravují novou flotilu sond (NASA VERITAS a DAVINCI, ESA EnVision), které k planetě zamíří na přelomu 20. a 30. let 21. století.
Vlevo: Série snímků přístrojem WISPR noční strany Venuše pořízených během čtvrtého průletu sondy Parker Solar Probe v blízkém infračerveném spektru. Mýtus o nemožnosti prohlédnout přes hustá oblaka k povrchu tak konečně padl. Světlejší odstíny odpovídají vyšším teplotám. Vpravo: Mozaika radarových snímků povrchu Venuše z mise Magellan. Zdroj: NASA/GSFC/PSP.
Změny povrchu Venuše na úbočí sopečné oblasti Maat Mons nalezené na archivních snímcích (1991) sondy Magellan. Časový odstup činí 8 měsíců. Patrný je nový lávový proud a zvětšení vulkanického kráteru. Zdroj: NASA/Magellan.
Odkazy
- JAXA: Akatsuki mission homepage; JAXA ISAS
- Mara Johnson-Groh: Parker Solar Probe Captures its First Images of Venus’ Surface in Visible Light, Confirmed; NASA GSFC, 9 Feb 2022
- Ian J. O’Neill et al.: NASA’s Magellan Data Reveals Volcanic Activity on Venus; NASA News & Events, 15 Mar 2023
- Jane S. Greaves et al.: Phosphine gas in the cloud decks of Venus; Nature Astronomy 5 (2021) 655–664
