Aldebaran bulletin

Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie.
Vydavatel: AGA & Štefánikova hvězdárna v Praze
Číslo 31 (vyšlo 27. srpna, ročník 8 (2010)
© Copyright Aldebaran Group for Astrophysics
Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno.
ISSN: 1214-1674,
Email: bulletin@aldebaran.cz

Hledej

Zemřel Nicola Cabibbo

Petr Kulhánek

Dnešní bulletin bude trošku jiný než ostatní. Když jsem hledal vhodné a zajímavé téma, narazil jsem na zprávu, která mě zaskočila. Zemřel Nicola Cabibbo, vynikající částicový fyzik, který dal světu myšlenku mixování vůní kvarků. Při čtení té zprávy se mně okamžitě vybavily přednášky z kvantové teorie na vysoké škole, kde jsem se poprvé s jeho myšlenkami setkal. Nejprve s velkou nedůvěrou, jak už to bývá u nového a neznámého. Nestačí snad, že proton spolu s ostatními hadrony jsou složené z kvarků? Proč by měly být tyto kvarky kombinací jiných, základnějších „částic“ nebo lépe řečeno kvantových stavů? Postupně jsem začal chápat, že je to nevyhnutelné a že mechanizmus mixování stavů je velmi přirozený. Dnes již nikoho nepřekvapí oscilace neutrin, které jsou způsobeny obdobným mechanizmem – neutrina jsou směsicí více základních stavů (viz AB 46/2005). Nakonec mě mixování stavů zcela pohltilo. Je elegantní a dobře patrné z různých rozpadů částic. Dnes bych řekl, že ho mohl objevit každý, kdo měl co do činění s hadrony – částicemi složenými z kvarků. Jenže po bitvě je každý generálem. Je obtížné uvidět něco, co dosud nikdo nespatřil. Cabibbo byl připraven a zjevně nezatížen stereotypy, když vědeckému světu v roce 1963 oznámil, že kvarky „d“ a „s“ jsou kombinacemi jiných, základních stavů.

Nicola Cabibbo

Později mixování kvarků první a druhé generace přirozeně rozšířili v roce 1973 na třetí generaci kvarků Makoto Kobajaši a Tošihide Maskawa. Z dvojrozměrné mixážní matice se stala třírozměrná matice, kterou dnes nazýváme CKM (Cabibbo-Kobajaši-Maskawa) maticí. Nepřekvapilo mě, že za objev mixování kvarků byla v roce 2008 udělena Nobelova cena za fyziku (viz AB 43). Překvapilo mě, stejně jako ostatní, že ji získali jen Kobajaši a Maskawa, nikoli Cabibbo, který byl skutečně prvním. Neznám pozadí udělování Nobelových cen a nepřísluší mně hodnotit rozhodnutí povolanějších. Není to však poprvé, kdy udělení této prestižní ceny doprovázejí pochybnosti. Měl cenu za mír získat Jásir Arafat? Proč cenu za objev pulzaru získal Antony Hewish a nikoli Jocelyne Bellová, skutečná objevitelka? Proč byla cena za objev reliktního záření udělena Penziasovi a Wilsonovi a ne třeba Gamowovi, který jeho existenci předpověděl nebo Peeblesovi, který objevený šum správně interpretoval?

Jenže každá mince má dvě strany. Co vypadá jako nespravedlnost z jednoho úhlu pohledu, jeví se jako zcela přirozené, nahlédneme-li na věc odjinud. Jásir Arafat nepochybně měl své kladné i stinné stránky a k celosvětovému míru svým poněkud svérázným způsobem skutečně přispěl. Jocelyne Bellová sice objevila první pulzar, ale pomocí antén, které vybudoval Antony Hewish. Bez jeho příspěvku by Bellová pulzar neobjevila. A není pochyb, že Penzias a Wilson skutečně jako jediní objevili šum, jenž se ukázal být reliktním zářením. Další desítka fyziků o něm uvažovala a oceněna prostě nebyla. Prestižní cenu každý získat nemůže, a tak zůstávají zástupy neoceněných.

Nicola Cabibbo byl vynikajícím fyzikem. Jako takový v našich očích již zůstane navždy. Připomeňme si jeho nejdůležitější životní data. Narodil se 10. dubna 1935 v Římě. Většinu života pracoval v Italském národním ústavu pro jadernou fyziku. Byl průkopníkem v poznávání vlastností slabé interakce a v roce 1963, když mu bylo 28 let, objevil smíšené stavy kvarků „d“ a „s“. Spolupracoval se střediskem jaderného výzkumu CERN, vyučoval na římských univerzitách La Sapienza a Tor Vergata. Roku 1986 se stal členem a v roce 1993 předsedou Papežské akademie přírodních věd. V roce 2008 byla udělena Nobelova cena za objev smíšených stavů kvarků Kobajašimu a Maskawovi. Řada významných fyziků proti tomu protestovala. Sám Cabibbo se k situaci nikdy nevyjádřil. Dne 8. srpna 2010 byla Cabibbovi udělena prestižní Diracova cena, která se uděluje v den narozenin P. A. M. Diraca. Spoludržitelem je další průkopník teorie slabé interakce Ennackal Chandy George Sudarshan, na kterého se při udělování Nobelových cen za slabou interakci také pozapomnělo. Cabibbo již nebude moci Diracovu cenu (5 000 USD) převzít, ale důležité je, že mu byla udělena za jeho života, a byl konečně po zásluze odměněn. O devět dní později, dne 17. srpna 2010 se jeho životní dráha uzavírá. Umírá po dlouhodobé nemoci v nemocnici Fatebenefratelli v Římě, ve městě, kde se před 75 lety narodil.

Nicola Cabibbo

Odkazy

Valid HTML 5 Valid CSS!

Aldebaran Homepage