Aldebaran bulletin

Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie.
Vydavatel: AGA & Štefánikova hvězdárna v Praze
Číslo 33 (vyšlo 8. srpna, ročník 6 (2008)
© Copyright Aldebaran Group for Astrophysics
Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno.
ISSN: 1214-1674,
Email: bulletin@aldebaran.cz

Hledej

Návrat výzkumu antihmoty a kosmického záření na oběžnou dráhu – AMS 02

Martin Zeman

Často podléháme iluzi, že svět kolem nás se skládá jen z hmoty. Příroda s námi ovšem hraje komplexnější hru, jelikož i v našich podmínkách existují procesy, ve kterých vystupují antičástice, tedy antihmotaAntihmota – látka složená z antičástic, které mají oproti částicím opačná znaménka všech kvantových nábojů. Atomární jádra jsou u antihmoty tvořena antiprotony a antineutrony, atomární obaly jsou složené z pozitronů. – jde zejména o beta rozpadBeta rozpad – β: rozpad neutronů v atomovém jádře, jehož výsledkem je elektron, proton a elektronové antineutrino (slabě interagující antilepton).
β+: rozpad protonů v atomovém jádře, jehož výsledkem je pozitron (antičástice k elektronu), neutron a elektronové neutrino.
a o kosmické zářeníKosmické záření – proud urychlených částic neznámého původu. Při interakci s atmosférou vzniká sprška milionů i miliard částic. Nejenergetičtější částice kosmického záření, které se dosud podařilo detekovat, mají energie až 1020 eV. Sprška z takové částice zasáhne na zemském povrchu mnoho desítek km2. Tak energetická částice se objeví přibližně jednou za sto let. Kosmické záření je majoritním zdrojem antihmoty na naší planetě. Může vznikat v supernovách, pulzarech, aktivních galaktických jádrech, atd. Naprostá většina částic kosmického záření, okolo 88 %, jsou protony, přibližně 10 % jsou jádra hélia (alfa záření), 1 % elektrony a pozitrony a 1 % těžké prvky. Kosmické záření má naprosto nejširší spektrum energií ze všech dodnes známých jevů. Mnohé částice, které se dnes vědci pokoušejí nalézt v moderních urychlovačích, se mohou nacházet právě v kosmickém záření. Kosmické záření bylo objeveno v roce 1912 rakouským fyzikem Viktorem Hessem při balónových experimentech ve výšce až 5 500 metrů. S rostoucí výškou stoupala ionizace atmosféry a tím byl prokázán kosmický původ záření. Za objev získal V. Hess v roce 1936 Nobelovu cenu za fyziku.. V dnešním bulletinu se vypravíme již podruhé (viz AB 20/2005) za jedním unikátním přístrojem, který bude antihmotu a kosmické záření zkoumat na Mezinárodní kosmické staniciISS – International Space Station, mezinárodní vesmírná stanice. Od roku 1993 je společným projektem americké NASA, Ruska, Kanady, evropských států sdružených v kosmické agentuře ESA a Japonska. První modul byl vynesen v roce 1998, první posádka na stanici byla v roce 2000. ISS je neustále ve stavbě a potýká se s finančními problémy na ruské i americké straně. V roce 2008 byl k ISS připojen Evropský výzkumný modul Columbus. V roce 2011 letěl k ISS poslední raketoplán..

Beta rozpad – β: rozpad neutronů v atomovém jádře, jehož výsledkem je elektron, proton a elektronové antineutrino (slabě interagující antilepton).
β+: rozpad protonů v atomovém jádře, jehož výsledkem je pozitron (antičástice k elektronu), neutron a elektronové neutrino.

Kosmické záření – proud urychlených částic neznámého původu. Při interakci s atmosférou vzniká sprška milionů i miliard částic. Nejenergetičtější částice kosmického záření, které se dosud podařilo detekovat, mají energie až 1020 eV. Sprška z takové částice zasáhne na zemském povrchu mnoho desítek km2. Tak energetická částice se objeví přibližně jednou za sto let. Kosmické záření je majoritním zdrojem antihmoty na naší planetě. Může vznikat v supernovách, pulzarech, aktivních galaktických jádrech, atd. Naprostá většina částic kosmického záření, okolo 88 %, jsou protony, přibližně 10 % jsou jádra hélia (alfa záření), 1 % elektrony a pozitrony a 1 % těžké prvky. Kosmické záření má naprosto nejširší spektrum energií ze všech dodnes známých jevů. Mnohé částice, které se dnes vědci pokoušejí nalézt v moderních urychlovačích, se mohou nacházet právě v kosmickém záření. Kosmické záření bylo objeveno v roce 1912 rakouským fyzikem Viktorem Hessem při balónových experimentech ve výšce až 5 500 metrů. S rostoucí výškou stoupala ionizace atmosféry a tím byl prokázán kosmický původ záření. Za objev získal V. Hess v roce 1936 Nobelovu cenu za fyziku.

Antihmota – látka složená z antičástic, které mají oproti částicím opačná znaménka všech kvantových nábojů. Atomární jádra jsou u antihmoty tvořena antiprotony a antineutrony, atomární obaly jsou složené z pozitronů.

Kosmické záření

Sekundární sprška kosmického záření. Zdroj: CERN.

Energie kosmického záření

Tok částic kosmického záření s různou energií. Zdroj: CERN.

Jevy, v nichž vystupuje hmota a antihmota, jsou zahrnuty v tzv. standardním modeluStandardní model – současný obecně přijímaný model částic a interakcí. Obsahuje kvarky, leptony, polní částice jednotlivých interakcí (fotony, gluony, W+,  W, Z0) a Higgsovu částici jakožto zdroj hmotnosti ostatních částic a narušení symetrie elektroslabé interakce. Součástí modelu není gravitační interakce.. Skutečnost je ovšem taková, že v našem vesmíru hmota nad antihmotou převládá. To je způsobeno tím, že v přírodě existují jevy, které nepodléhají C symetriiC invariance – symetrie vhledem k nábojovému sdružení (C = Charge). Nábojovým sdružením rozumíme nahrazení částice antičásticí, která má všechny kvantové charakteristiky s opačným znaménkem. O symetrii hovoříme, pokud by se přístroj vybudovaný z antičástic namísto částic choval stejně jako jeho částicový protějšek. Zkrátka vesmír z antihmoty by měl stejné vlastnosti jako vesmír z hmoty. – výsledek experimentu není stejný, obrátíme-li v něm náboje všech částic.

Proces „výroby“ antihmoty je enormně neefektivní, navrátí se nám méně než miliardtina investované energie. Jak uvádějí i webové stránky Evropské organizace pro jaderný výzkum CERNCERN – Conseil Européen pour la Recherche Nucléaire, Evropské centrum jaderného výzkumu. Komplex urychlovačů a laboratoří na pomezí Švýcarska a Francie založený v roce 1954. Na výzkumu se podílí 22 členských zemí včetně České republiky. K největším objevům patří objev částic slabé interakce, příprava antivodíku a objev kvarkového-gluonového plazmatu. V CERNu byl také vynalezen a poprvé použit Web. V současné době je zde vybudován největší urychlovač světa – Large Hadron Collider, který byl po závadě na jednom z magnetů opětovně spuštěn na konci roku 2009. V roce 2012 byl na LHC objeven Higgsův boson, poslední částice standardního modelu.: „Kdybychom vzali veškerou antihmotu, kterou jsme kdy v CERNu vyrobili, měli bychom asi tolik energie, kolik postačí k několikaminutovému svitu žárovky.“

Pohled do neznáma

Experiment AMS-02 je zdokonalenou verzí dřívějšího spektrometru AMS-01 (Alpha Magnetic Spectrometer), který byl určen k detekci antihmoty v kosmickém záření. Jeho základní úlohou bylo měření náboje detekovaných jader heliaHelium – plynný chemický prvek, patřící mezi vzácné plyny a tvořící druhou nejvíce zastoupenou složku vesmírné hmoty. Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, chemicky zcela inertní. Francouzský astronom Pierre Janssen objevil helium ze spektrální analýzy sluneční korony. V roce 1895 se britskému chemikovi Williamu Ramsayovi podařilo izolovat plynné helium na Zemi. Je pojmenované po starořeckém bohu Slunce, Héliovi.. Současný experiment je vybaven řadou zcela nových detektorů a má následující cíle:

  • Hledání primordiální antihmoty, ověření (ne)existence galaxiíGalaxie – kompaktní seskupení hvězd, hvězdných asociací, otevřených a kulových hvězdokup, mezihvězdné látky a temné hmoty. Galaxie se liší svou strukturou (spirální, eliptické, nepravidelné,…), vyzařovaným výkonem (neaktivní, aktivní, rádiové, Seyfertovy,…) a zejména svojí hmotností. Hmotnost je udávána v miliardách až stovkách miliard hmotností Slunce. Galaxie jsou obvykle součástmi vyšších celků, jako jsou kupy, nadkupy, vlákna a stěny.kup galaxiíKupy galaxií – největší gravitačně vázané objekty ve vesmíru tvořené třemi hlavními složkami:
     – stovkami galaxií obsahujícími hvězdy, plyn a prach,
     – obrovskými mraky horkých plynů,
     – temnou hmotou zatím neznámé povahy.
    Galaxie se liší svou strukturou (spirální, eliptické, nepravidelné,…), vyzařovaným výkonem (neaktivní, radiové, Seyfertovy,…) a zejména svojí hmotností. Hmotnost je miliardy až stovky miliard Sluncí.
    složených z antihmoty či jiných míst, kde převládá antihmota nad hmotou.
  • Zjištění směru, ze kterého přicházejí částice kosmického záření a odlišení jednotlivých zdrojů v rámci spektra energií.
  • Hledání chybějící hmoty ve vesmíru, zejména částic chladné temné hmotyCDM – Cold Dark Matter. Chladná temná hmota je složka temné hmoty, která difunduje do menších vzdáleností, než jsou rozměry zárodečných fluktuací galaxií. Jde tak o jedinou složku temné hmoty, která je schopná tvořit makroskopické struktury. Předpokládá se, že většina temné hmoty je právě chladná temná hmota., supersymetrickýchSUSY – SUSY (SUper SYmmetry), symetrie mezi fermiony a bosony, která by se měla projevovat při vysokých energiích. Ke každému fermionu by měl existovat superpartner, který je bosonem, a naopak ke každému bosonu by měl existovat superpartner, který je fermionem. Názvy superpartnerů tvoříme příponou „ino" pro bosony a předponou „s“ pro fermiony. Tedy například foton – fotino, elektron – selektron. Přestože se tyto superpartnery zatím nepodařilo experimentálně pozorovat na urychlovači LHC, představuje supersymetrie významnou ingredienci v teorii superstrun. částic a dalších exotických částic. Teoreticky předpokládaná energie vakua se liší od pozorování o více než 100 řádů! Jedná se o největší „oříšek“ v dějinách fyziky.
  • Další nové objevy? Lze předpokládat, že hledání exotických částic z hlubin vesmíru povede k mnoha překvapením a objevům.

Předchůdce dnešního přístroje, Alpha Muon Spectrometer (AMS-01), byl vyslán do vesmíru již 2. června 1998 na palubě raketoplánu Discovery (let STS-91), kde setrval deset dní. Během svého pobytu na oběžné dráze zachytil za celkem 100 hodin sběru dat několik milionů jader helia, ovšem téměř žádné jádro antihelia. Poměr Anti-He / He tak klesl na ~10–6.

Konstrukce detektoru

AMS-02 by měl být umístěn na Mezinárodní kosmické stanici (ISSISS – International Space Station, mezinárodní vesmírná stanice. Od roku 1993 je společným projektem americké NASA, Ruska, Kanady, evropských států sdružených v kosmické agentuře ESA a Japonska. První modul byl vynesen v roce 1998, první posádka na stanici byla v roce 2000. ISS je neustále ve stavbě a potýká se s finančními problémy na ruské i americké straně. V roce 2008 byl k ISS připojen Evropský výzkumný modul Columbus. V roce 2011 letěl k ISS poslední raketoplán.). To klade na jeho konstrukci nejrůznější nároky. Celé zařízení je hmotnostně limitováno, váží „jen“ 6 731 kg. Jeho předchůdce AMS-01 měl hmotnost pouhých 3 000 kg. Spotřeba energie dosahuje 2 000 W, což je horní hranice možnosti na Mezinárodní kosmické stanici. Náročnost na výdrž materiálů je mimořádná, musí odolat teplotním změnám mezi –180 °C až +50 °C, bezproblémová funkčnost ve vakuu je nutností. Transport raketoplánem znamená, že detektor bude vystaven zrychlení až 3 G a hluku přibližně 150 dB.

Několik poznámek k jednotlivým sub-detektorům:

  • Detektor procházejícího záření TRD (Transition Radiation Detector) je dvacetivrstvý separátor, který odlišuje protonyProton – částice složená ze tří kvarků (duu) se spinem 1/2, hmotností 1,673×10−27 kg (938 MeV) a elektrickým nábojem +1,6×10−19 C. Proton je na běžných časových škálách stabilní, pokud se rozpadá, je poločas rozpadu větší než 1035 let. Za objevitele protonu je považován Ernest Rutherford, který v roce 1911 objevil atomové jádro při analýze rozptylu částice alfa pronikající tenkou zlatou fólií. Samotná jádra vodíku (protony) detekoval v roce 1918 při ostřelování dusíku částicemi alfa. Antiproton byl objeven v roce 1955 Emilio Segrem a Owenem Chamberlainem. od pozitronůPozitron – antičástice k elektronu. Teoreticky existenci pozitronu předpověděl Paul Dirac v roce 1928. Experimentálně ho objevil v kosmickém záření Carl Anderson v roce 1932. na základě energie vyzářené při průchodu.
  • Scintilační detektory času letu TOF (Time-of-Flight) měří dobu průchodu částice detektorem s přesností na 140 pikosekund. Slouží celému detektoru i jako triggerTrigger – spínací obvod, spínač, klopný obvod. Zařízení spouštějící určitou část přístroje..
  • Křemíkový detektor ST (Silicon Tracker) sestává z osmi vrstev s celkovou plochou 6,45 m2. Měří polohu procházející částice. Je to jeden z největších křemíkových detektorů na světě (po experimentech CMSCMS – Compact Muon Solenoid. Víceúčelový detektor vybudovaný v CERN pro urychlovač LHC, vážící 12 500 tun, který je schopen mj. detekovat Higgsovy částice.ATLASATLAS – A Toroidal LHC ApparatuS, detektor pro urychlovač LHC s hmotností 7 000 tun umístěný 100 metrů pod zemí. Jde o multifunkční detektor, který je mj. schopen detekovat Higgsovy bosony. Délka zařízení je 44 metrů, magnetické pole cívky vychylující nabité částice 2 T.CERNuCERN – Conseil Européen pour la Recherche Nucléaire, Evropské centrum jaderného výzkumu. Komplex urychlovačů a laboratoří na pomezí Švýcarska a Francie založený v roce 1954. Na výzkumu se podílí 22 členských zemí včetně České republiky. K největším objevům patří objev částic slabé interakce, příprava antivodíku a objev kvarkového-gluonového plazmatu. V CERNu byl také vynalezen a poprvé použit Web. V současné době je zde vybudován největší urychlovač světa – Large Hadron Collider, který byl po závadě na jednom z magnetů opětovně spuštěn na konci roku 2009. V roce 2012 byl na LHC objeven Higgsův boson, poslední částice standardního modelu.).
  • Prstencový detektor Čerenkovova záření RICH (Ring-Imaging Cherenkov Detector) měří rychlost a náboj částice na základě intenzity a úhlu kuželu Čerenkovova zářeníČerenkovovo záření – kužel elektromagnetického záření v podobě rázové vlny, který vzniká za nabitou částicí pohybující se nadsvětelnou rychlostí v daném prostředí. vznikajícím v aerogeluAerogel – vysoce porézní látka vyrobená z kapalného gelu odpařením kapalné složky za nadkritické teploty a tlaku. Aerogely jsou průhledné, charakterizuje je mimořádně nízká hustota, pevnost a vynikající tepelně izolační vlastnosti..
  • Elektromagnetický kalorimetr ECAL (Electromagnetic Calorimeter) obstarává měření energie. Devět vrstev olověných a scintilačních vláken slouží k detekci leptonůLeptony – skupina částic, mezi které patří elektron, těžký elektron (mion) a supertěžký elektron (tauon) a jejich neutrina (elektronové mionové a tauonové). Tyto částice nepodléhají silné interakci, ale jen slabé a elektromagnetické (pokud jsou nabité).hadronůHadrony – částice složené z kvarků. Dělíme je na mezony složené z kvarku a antikvarku a baryony složené ze tří kvarků různých barev. Název je odvozeninou z řeckého hadros (silný, těžký). K nejznámějším mezonům patří piony, k nejznámějším baryonům neutron a proton..
  • Výpočetní sílu obstarává PowerPC, operačním systémem je Linux.

Pohled zdola

Pohled z boku

Současná situace

Doprava na ISSISS – International Space Station, mezinárodní vesmírná stanice. Od roku 1993 je společným projektem americké NASA, Ruska, Kanady, evropských států sdružených v kosmické agentuře ESA a Japonska. První modul byl vynesen v roce 1998, první posádka na stanici byla v roce 2000. ISS je neustále ve stavbě a potýká se s finančními problémy na ruské i americké straně. V roce 2008 byl k ISS připojen Evropský výzkumný modul Columbus. V roce 2011 letěl k ISS poslední raketoplán. je plánována pomocí raketoplánu (mise NASANASA – National Aeronautics and Space Administration, americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku, byl založen prezidentem Eisenhowerem 29. července 1958. Jde o instituci zodpovědnou za kosmický program USA a dlouhodobý civilní i vojenský výzkum vesmíru. K nejznámějším projektům patří mise Apollo, která v roce 1969 vyvrcholila přistáním člověka na Měsíci, mise Pioneer, Voyager, Mars Global Surveyor a dlouhá řada dalších.) a měla proběhnout v říjnu 2005, bohužel se tak nestalo. NASA změnila svoji politiku ohledně letu raketoplánů (zřejmě ve spojitosti s havárií raketoplánu Columbia v roce 2003). Nyní je poslední let naplánován na červenec 2010 a doprava AMS-2 není ani v jednom z plánovaných letů zahrnuta. Preference byly uděleny například údržbě Hubbleova vesmírného dalekohleduHST (Hubble Space Telescope) – Hubblův vesmírný dalekohled. Největší dalekohled na oběžné dráze kolem Země, kde byl v roce 1990 umístěn do výšky 614 km. Průměr primárního zrcadla je 2,4 m. Z hlediska kosmologie je zajímavý HST Key Project (klíčový projekt HST), který v roce 1999 posloužil k prvnímu přesnému určení Hubbleovy konstanty. V lednu 2004 NASA zrušila servisní mise k tomuto unikátnímu přístroji, nicméně v roce 2006 bylo rozhodnuto o poslední servisní misi, která měla proběhnout v roce 2008. Mise byla kvůli závadě na dalekohledu odložena a uskutečnila se v květnu 2009., experimentu LCROSS či jiným instalacím na ISS.

Dodatečná mise věnovaná vyslání AMS-2 by mohla proběhnout koncem roku 2010, což musí ovšem schválit americký senát, prezident a také samotná NASA. Návrhy k tomu byly předloženy v květnu 2008. Experiment je momentálně umístěn v CERNuCERN – Conseil Européen pour la Recherche Nucléaire, Evropské centrum jaderného výzkumu. Komplex urychlovačů a laboratoří na pomezí Švýcarska a Francie založený v roce 1954. Na výzkumu se podílí 22 členských zemí včetně České republiky. K největším objevům patří objev částic slabé interakce, příprava antivodíku a objev kvarkového-gluonového plazmatu. V CERNu byl také vynalezen a poprvé použit Web. V současné době je zde vybudován největší urychlovač světa – Large Hadron Collider, který byl po závadě na jednom z magnetů opětovně spuštěn na konci roku 2009. V roce 2012 byl na LHC objeven Higgsův boson, poslední částice standardního modelu., kde probíhalo jeho testování na urychlovači SPSSPS – Super Proton Synchrotron, jeden z urychlovačů v Evropském středisku jaderného výzkumu CERN. Dosažitelná energie je 400 GeV/proton. Urychlovač je v provozu od roku 1976. Na přelomu roku 1983 a 1984 zde byly objeveny polní bosony slabé interakce a v roce 2000 zde bylo poprvé připraveno kvarkové-gluonové plazma (zárodečná polévka, ze které vznikal vesmír)..

Jak je tedy možné, že se v plánech NASA nenajde místo pro jeden z nejdražších experimentů na světě? Alpha Magnetic Spectrometer stál 1,5 miliardy USD, na jeho konstrukci pracovalo přes 500 expertů z více než 50 institucí z celého světa, kteří čekají již přes tři roky na jeho vypuštění. A s nejvyšší pravděpodobností budou čekat ještě déle. Možná jsou na vině velké rozměry a značná hmotnost celého zařízení. Doufejme, že se nakonec investice do AMS vyplatí stejným způsobem, jako investice do LHC...

Celkový řez

Klip týdne: Stavba Mezinárodní kosmické stanice

ISS (mpg, 2 MB)

Stavba Mezinárodní kosmické stanice. Postup při sestavování ISS. Celá stavba má být vytvořena z 16-ti válcových modulů a dalších součástí (celkem více než 100). Všechny části budou vyneseny na oběžnou dráhu více něž 40-ti vesmírnými lety. Po dokončení by měla být Mezinárodní kosmická stanice využívána k přípravám posádek na dlouhodobé lety a k technologickým experimentům za stavu beztíže. Jako zásobovací lodě slouží ruské rakety Progres a dopravu stavebních dílů zajišťují  americké raketoplány a ruské lodi Proton. Zdroj NASA 1998. (mpg, 2 MB)

Odkazy

Valid HTML 5 Valid CSS!

Aldebaran Homepage