Aldebaran bulletin

Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie.
Vydavatel: AGA & Štefánikova hvězdárna v Praze
Číslo 14 (vyšlo 1. dubna, ročník 6 (2008)
© Copyright Aldebaran Group for Astrophysics
Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno.
ISSN: 1214-1674,
Email: bulletin@aldebaran.cz

Hledej

Detektor

Petr Kulhánek

Protestuji! Zásadně protestuji proti zrušení pořadu Detektor v České televizi. Tento krok zcela narušuje koncepci českého školství, vlády i samotného prezidenta. Vždyť mást veřejnost patří k základním principům české vnitřní politiky. Občan si za své daně (tfuj, dnes jsem dopočítal daňové přiznání) zaslouží být maten. Hlavně ať je udržena jednotná koncepce. Pokud prezident veřejně popírá výsledky vědeckých výzkumů, musí veřejnoprávní televize mást a klamat ještě rafinovaněji. Pořad Detektor byl zcela vynikající a polopravdy a nepravdy v něm šířené dopadaly vždy na úrodnou půdu. Žádám Radu pro televizní vysílání o rozšíření pořadu Detektor na celý vysílací čas České televize, a to obou programů. Možná by si pořad dokonce zasloužil celý nový kanál. Byl by to potom takový kanální pořad a určitě by získal ještě větší množství dychtivých diváků.

Detektor

Jiří Muladi: Chcete hmotu? To musíte zpátky k Newtonovi

Fyzikům chybí hmota vesmíru

Podle nejnovějších měření jí má být okolo 23 procent, ale oni vědí pouze o čtyřech. (Zbývající procenta označují váhavě za temnou energii, nebo kvintesenci, což je ovšem opravdu jiná kapitola). A přestože po klasické hmotě vesmíru pátrají fyzikové prostřednictvím i nejdivočejších teorií, ona jim paradoxně leží v klidu přímo před nosem.

Může za to dvojnásobek čísla π

Když Isaac Newton napsal rovnici gravitačního zákona, použil v ní konstantu kappa, pro kterou dosud platilo: κ = ar2/M. Takto vyjádřená královna konstant však nabízí jablko poznání, které je jedovaté. Proč? Z kappy (zdůrazňuji, že pouze z kappy) se totiž počítala hmotnost všech vesmírných těles. A po tři staletí žádnému z fyziků nedošlo, že gravitační zrychlení nepůsobí ve čtvercích (r2), ale v polo-kuloplochách.

Polokoule

Takže skutečný vzorec gravitační konstanty je: κ = a·2πr2/M

Její experimentálně naměřená hodnota se tím pochopitelně nijak nemění, akorát je v kappě jeden člen navíc, konkrétně 2π. Ovšem hmota každého tělesa, vypočítaná podle této skutečné gravitační konstanty, se zvyšuje více než šestinásobně. Jinými slovy, každé vesmírné těleso má „dvě pí“ násobně větší hmotnost, než s jakou fyzikové dosud počítali. Procenta hmoty o kterých fyzikové vědí, se tedy násobí číslem 2π (o čemž nevědí), a to dává požadovaných cca 24 procent. Nejjedovatější přitom je, že hodnota kappy i gravitačního zrychlení zůstává stejná.

Dvě pí

Fyzikové, musíte přepočítat celý vesmír

Zjistíte, že klasická hmota nikde nechybí, že k vysvětlení „anomálního“ stáčení perihelia Merkuru nepotřebujete hmotu další planety, ani zakřivovat prostor, a že rozpory ve vesmíru nejsou způsobeny jeho podivným chováním, nýbrž (leckdy až šílenými) teoriemi fyziků. Celá rovnice gravitačního zákona pak má skutečný tvar: Fg = κ·M1M2/2πr2. Gravitační síly jsou tedy ve výsledku také „2π násobně“ větší. Důkaz o správnosti této úpravy gravitační konstanty i celé rovnice si může odvodit každý fyzik, který absolvoval střední školu.

Newtonův zákon

P.S. pro ty, kteří nevědí, jak důkaz získat

Vzorec pro sílu F = a·M = S·p (plocha násobená tlakem) je obecně známý. Pro gravitační zrychlení kulovitého tělesa platí tento vzorec ve formě: a·M/2 = 2πr2·p/2. To znamená: a·M = 2πr2·p. Je to logické – gravitační zrychlení „a“ nepůsobí z plochy celé koule (4πr2), nýbrž z plochy polokoule (do jednoho děje nikdy nezasahují dvě opačně orientovaná gravitační zrychlení). Každý si může zároveň zjistit, že pro tlak platí vzorec p = a2/κ (kappa). Takže: a·M = 2πr2·a2/κ. Z toho po úpravě vyplývá: κ = a·2πr2/M (a zároveň platí: κ = 2πr·v2/M).

Celá koule

Miroslav Provod: Dopravní nehody + megalitické stavby

Policie ve svých obvodech eviduje úseky komunikací, kde z ne­vysvětlitelných důvodů dochází často k nadměrnému počtu dopravních nehod. Jedna taková lokalita je část komunikace E7 poblíž Panenského Týnce v severních Čechách. Jde o přehledný úsek, přesto zde od roku 2001 při autonehodách došlo k 16 smrtelným úrazům. Nikdo dosud nevysvětlil, proč k haváriím dochází opakovaně jen na určitých místech, zejména když v mnoha případech jde o místa přehledná, kde by nehodu nikdo neočekával. K podstatě příčiny autonehod se můžeme přiblížit, dáme-li do souvislosti ona záhadná místa s poznatky výzkumu. Jde o stejný soubor jevů jako u megalitických nebo sakrálních staveb - hmota umístěná v energetickém místě s větším energetickým potenciálem, samovolně přejímá energii. Rozdíl je pouze v tom, že megalitické a sakrální stavby byly do energetických míst umístěny úmyslně, hmota komunikace, kde dochází k častým nehodám, protíná energetické místo čirou náhodou bez vědomi projektanta.

Experimenty lze prokázat, že kosmická energie při samovolném přechodu na buněčné membrány se transformuje na energii elektrickou, stejně jako se transformuje při přechodu na elektrody vybraných velkokapacitních kondenzátorů. Projíždí-li řidič motorového vozidla úsekem komunikace, která se vyznačuje zvýšeným energetickým přepětím, dochází na jeho buněčných membránách k nárůstu elektrického napětí. Ve většině případů je ale rozhodující, s jakým stupněm energetického přepětí řidič kritickým místem projížděl. To v souvislosti s mnohými předchozími energetickými kontakty, které se sčítají, přivodí v myšlení negativní změny.

Vesmírná energie

Energetické působení se u lidí může projevit i jiným způsobem než autonehodami. Počátkem devadesátých let si profesor John Groeger z Surreyské univerzity povšiml nezvyklého nárůstu vražd na amerických silnicích a dálnicích. Řidiči osobních automobilů se po banální dopravní kolizi zprvu nevinné řidičské provokaci či ne­dorozumění, jichž bývá na každé frekventované silnici plno, na sebe vrhali tak zběsile, až obvykle jeden ze soupeřů padl k zemi s těžkým zraněním, nebo dokonce mrtev. V roce 1987 bylo v USA za­znamenáno 320 podobných útoků, z nichž většina skončila smrtí či těžkým zraněním jednoho ze soupeřů. V roce 1994 již bylo zaevidováno 1150 těch­to konfliktů, jejichž následky byly označeny jako vraždy, případně vražedné pokusy.

Příčiny těchto tragédií shledal dr. Groeger jako velice banální a nepochopitelné. V drtivé většině případů zavdal podnět k násilnému útoku řidič blikající světly na automobil, který se dostatečně rychle neklidil z cesty a neuvolnil s očekávanou hbitostí prostor pro předjíždění. Předjíždějící po­tom volil silnější způsob vyjádření své nespokoje­nosti a narůstající nervozity. Začal obvykle troubit na klakson a poté se při předjíždění vyjadřoval už zcela jednoznačnými posunky a gesty. Konflikt byl rázem na světě, protože druhý řidič si nehodlal nechat líbit náznaky toho, že je paroháč, impotent či duševně vyšinutý ubožák, a začal agresivnímu kolegovi oplácet obdobnou mincí. V obou automo­bilových kabinách pak často převládlo šílenství s touhou zabíjet. Zvláštní je, že objekty útoků se stali ve stejné míře ti, kteří udělali za volantem chybu, stejně jako ti, kteří na banální chybu dru­hého bouřlivě zareagovali. Pozoruhodné na těchto případech je, že jsou na nich zúčastněni příslušníci všech společenských vrstev.

Lidé nad sebou ztrácejí kontrolu nejen v auto­mobilech, stejně nepochopitelné jsou případy šílených střelců ve školách i na veřejných místech. Podobné zkraty v myšlení, kdy člověk není schopen vyhodnotit následky svého jednání, lze registrovat také u jiných trestných činů. Vlivem energetického přepětí se lidé chovají jako pod vlivem alkoholu, třebaže v uvedených případech jeho po­žití nebylo prokázáno. Stejné anomálie lze vyvolat také jinými způsoby. Ty jsou mnohem záludnější, protože unikají pozornosti nejen postižené osobě, ale také osobám v jejím okolí. Manipulace s energetickým napětím hmoty nabízejí nejen u organismů celou řadu nových poznatků, od vyvolání nejrůznějších zdravotních poruch, přes posedlost tancem až po SHC. Po zkušenostech z průběhu experimentů mohu doporučit, aby další výzkum tohoto fenoménu, zejména s vysokým napětím, byl prováděn pouze v laboratořích s dálkovým ovládáním a kontrolní stanoviště byla umístěna mimo zóny.


Den, kdy se člověk ani jednou nezasmál, by měl považovat za ztracený. Victor Hugo

Den, kdy se člověk ani jednou nezasmál, by měl považovat za ztracený. Victor Hugo

Valid HTML 5 Valid CSS!

Aldebaran Homepage