Aldebaran bulletin

Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie.
Vydavatel: AGA & Štefánikova hvězdárna v Praze
Číslo 3 (vyšlo 19. ledna, ročník 6 (2008)
© Copyright Aldebaran Group for Astrophysics
Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno.
ISSN: 1214-1674,
Email: bulletin@aldebaran.cz

Hledej

Astronomická observatoř v Ondřejově si 21. 1. 2008 připomíná 110. výročí založení

Pavel Suchan

Zpráva AU AVČR, v. v . i.

V roce 1750 založil páter Stepling při jezuitské koleji v Klementinu pražskou hvězdárnu, která se na dlouhá léta stala astronomickým centrem naší země. Věž Klementina sice záhy přestala vyhovovat astronomickým pozorováním pro své nevýhodné umístění uprostřed města, avšak všechny snahy o založení nové observatoře ztroskotaly. Hvězdárna ale pracovala nadále a stala se důležitým centrem časové služby, meteorologickou stanicí a první geofyzikální observatoří. Zásluhou profesora Seidlera se česká univerzita postarala o zřízení univerzitní hvězdárny v Praze na Letné, později přemístěné na Smíchov do Švédské ulice.

Astrograf – dalekohled uzpůsobený k fotografování oblohy. Objektiv astrografu by měl být bez barevné vady. Normální astrograf je přístroj, který zobrazuje 1 obloukovou minutu jako 1 milimetr na fotografické desce umístěné v ohnisku. Pro Keplerův čočkový dalekohled tomu odpovídá ohnisková vzdálenost 344 cm.

Ekvatoreál – dalekohled na paralaktické montáži, hlavní osa směřuje ke světovému pólu. K této ose je kolmá osa deklinační. Dalekohled může sledovat pohyb hvězdy pohybem v jediné ose.

Cirkumzenitál – přístroj na určování zeměpisné polohy z okamžiku, kdy předem zvolená hvězda dosáhne určité výšky nad obzorem. Právě tuto výšku měří cirkumzenitál. První cirkumzenitál zkonstruovali F. Nušl a J. Frič, zdokonalil ho E. Buchar. Zeměpisnou polohu bylo možné určit s přesností až 1,5 metru.

Diazenitál – přístroj na určování průchodu hvězd výškovou kružnicí (prochází zenitem a nadirem). Využívá pravoúhlý hranol ležící ve svislé rovině a rtuťový horizont. Přístrojem se pozorují tři obrazy hvězdy, při průchodu hvězdy výškovou kružnicí mají boční obrazy od sebe stejnou úhlovou vzdálenost.

K velkým obdivovatelům astronomie patřili mezi jinými také bratři JosefJan Fričové. Po vysokoškolských studiích se oba nejvíce věnovali astronomii. Nedostupnost drahých přístrojů vyřešili založením vlastní mechanicko-optické dílny. Výrobou přesných astronomických a měřicích přístrojů získávali také potřebné prostředky pro živobytí a realizaci svých plánů. Jan vybudoval v podkroví společné dílny malou hvězdárničku, kde umístil i malý astrografAstrograf – dalekohled uzpůsobený k fotografování oblohy. Objektiv astrografu by měl být bez barevné vady. Normální astrograf je přístroj, který zobrazuje 1 obloukovou minutu jako 1 milimetr na fotografické desce umístěné v ohnisku. Pro Keplerův čočkový dalekohled tomu odpovídá ohnisková vzdálenost 344 cm. vlastní výroby. Tímto přístrojem získali řadu úspěšných snímků kometKometa – těleso malých rozměrů obíhající kolem Slunce většinou po protažené eliptické dráze s periodou od několika let po tisíce roků. Při přiblížení ke Slunci se vypařuje část materiálu jádra a kometa vytváří komu a eventuálně ohon. Jde o pozůstatky materiálu z doby tvorby sluneční soustavy. Dnes se nacházejí v Oortově oblaku za hranicemi sluneční soustavy, ve vzdálenosti 20 000÷100 000 au. Některé komety pocházejí i z bližšího Kuiperova pásu.. Později Jan zhotovil plány na větší astrograf s patnácticentimetrovým Petzvalovým objektivem. Ale dříve, než se mohli pustit do práce, Jan vážně onemocněl a po čtyřech dnech umírá.

21. ledna 1898 koupil Josef Frič z ušetřených peněz zalesněný pozemek na vrcholu Manda u městečka Ondřejova, aby tu vybudoval hvězdárnu. Pozemek získal za 900 zlatých, avšak s podmínkou, že bude sloužit pouze vědeckým účelům. Uctil tak památku svého bratra Jana, se kterým si vzali za svůj životní cíl vybudování české observatoře. Hvězdárna vyrůstala jen pozvolna tak, jak to dovolovaly prostředky získané výrobou přístrojů jemné mechaniky. První observatoří byla dřevěná bouda v ohradě na svahu Mandy za zahradou vily Eleonory Ehrenbergrové. Ta byla později odkoupena a využívána jako byt ředitele ústavu. S vlastní výstavbou observatoře bylo započato až roku 1905, podle projektu architekta Fanty.

Cirkumzenitál a hledač komet, 1901

V roce 1911 byla postavena západní kopule – věnována památce Jana Friče s pamětní deskou „In tristium memoriam”. Zde byl roku 1920 instalován dvojitý Fričův astrografAstrograf – dalekohled uzpůsobený k fotografování oblohy. Objektiv astrografu by měl být bez barevné vady. Normální astrograf je přístroj, který zobrazuje 1 obloukovou minutu jako 1 milimetr na fotografické desce umístěné v ohnisku. Pro Keplerův čočkový dalekohled tomu odpovídá ohnisková vzdálenost 344 cm. s průměry objektivů 16/72 cm, 21/95 cm a s hledáčkem 13,5/117 cm, který sloužil plných 43 roků. V roce 1912 byla dokončena stavba centrální kopule s 8” Clarkovým ekvatoreálemEkvatoreál – dalekohled na paralaktické montáži, hlavní osa směřuje ke světovému pólu. K této ose je kolmá osa deklinační. Dalekohled může sledovat pohyb hvězdy pohybem v jediné ose. (20,8/283 cm), který byl v roce 1961 nahrazen reflektoremReflektor – zrcadlový dalekohled. Název pochází od reflekce – odrazu. Naopak refraktor je čočkový dalekohled (od refrakce – lomu). o průměru zrcadla 65 cm a výsledným ohniskem 11,4 m. Optika tohoto přístroje pocházela z dílny prof. Gajduška, montáž byla paralaktickáParalaktická montáž – montáž dalekohledu, u které jedna z os míří k světovému pólu a druhá (deklinační) je na ni kolmá. Takový dalekohled je možné navádět za hvězdou pohybem v jediné ose. od fy Zeiss-Jena.

Zakládání kopule, Onddřejov, 1908

V roce 1913 byla na observatoři zřízena první rádiová stanice v Čechách pro příjem časových signálů. Po dobu první světové války byly práce na hvězdárně přerušeny. V roce 1928 nabídl Frič observatoř Československému státu pro účely tehdejší Karlovy university, avšak s podmínkou ryze českého samostatného ústavu. Po převzetí do státní správy byla ondřejovská observatoř pojmenována Žalov, hvězdárna bratří Josefa a Jana Friče při Universitě Karlově. Prvním ředitelem se stal profesor František Nušl. Od roku 1929 začíná hvězdárna pracovat celoročně, avšak se skromným personálem a slabým materiálním a finančním zajištěním.

18. listopadu 1942 převzali hvězdárnu hitlerovští okupanti do své správy pro potřeby „německé Karlovy univerzity”. Hvězdárna se tak stala výhodným útočištěm před frontou pro profesora astronomie na německé univerzitě – dr. Schauba. Z okupace vyvázlo zařízení hvězdárny poměrně dobře i přesto, že podle vojenského rozkazu ji v poslední fázi války hrozilo zničení.

Po válce v roce 1945 se hvězdárna opět stává součástí Státní hvězdárny. Po ustavení ČSAV přechází observatoř v roce 1952 pod její řídící správu. Dále se rozšiřuje. V letech 1952–1955 se realizuje výstavba nové sluneční laboratoře s kopulí Zeiss o průměru 6 metrů. Budují se nové mechanické dílny (1963) a výstavba vrcholí v roce 1967 otevřením dvacetimetrové kopule pro ondřejovský dvoumetr, výrobek firmy Zeiss-Jena, s průměrem hlavního zrcadla 2 metry, s Newtonovým ohniskemNewtonovo ohnisko – paprsky jsou po odrazu od hlavního parabolického zrcadla vedeny na sekundární rovinné zrcátko skloněné pod úhlem 45°, kde se odráží kolmo na osu dalekohledu (do boku) do tzv. Newtonova ohniska. 9 metrů. V Cassegrainově soustavě dosahuje ohniskoCassegrainovo ohnisko – paprsky jsou po odrazu na hlavním parabolickém zrcadle odraženy zpět hyperbolickým vydutým zrcadlem do otvoru v hlavním zrcadle, do tzv. Cassegrainova ohniska. 29 metrů a v systému CoudéCoudé ohnisko – paprsky jsou po odrazu na hlavním zrcadle odraženy na vydutém sekundárním zrcadle zpět na rovinné terciální zrcátko skloněné pod úhlem 45°, které paprsky odkloní kolmo na osu (do boku) do tzv. Coudé ohniska. Další pomocnou optikou lze docílit, že Coudé ohnisko je pevné v prostoru. dokonce 64 metrů. Hmotnost celého přístroje činí 80 tun. Dalekohled se využívá pro spektroskopii. Jedná se o dosud největší dalekohled v České republice.

V Astronomickém ústavu AV ČR, v. v. i., dnes pracují čtyři oddělení: stelární, sluneční, oddělení meziplanetární hmoty a oddělení galaxií a planetárních systémů. Na observatoř v Ondřejově je možné se přijet podívat. Historické kopule hvězdárny slouží v současné době jako muzea. Ve verandě muzea V. Šafaříka je umístěn tubus Fričova dalekohledu, jehož optika, více než 150 let stará, slouží dále ve slunečním oddělení k pozorování slunečních skvrn. Jsou zde také vystaveny přístroje vyrobené převážně Josefem Janem Fričem a dobové fotografie ze stavby hvězdárny. Návštěvy hvězdárny jsou možné od května do září každou sobotu a neděli, prohlídky začínají od 9:00, 11:00, 13:30, 15:30 hodin. Kromě muzea je možné si prohlédnout z návštěvnické galerie největší český dalekohled se zrcadlem o průměru 2 m. Hvězdárna je koncipována jako arboretum se vzácnými keři a dřevinami.

Ondřejov

Dnešní pohled na Ondřejovskou observatoř.

Odkazy

Valid HTML 5 Valid CSS!

Aldebaran Homepage