Aldebaran bulletin

Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie.
Vydavatel: AGA & Štefánikova hvězdárna v Praze
Číslo 1 (vyšlo 5. ledna, ročník 5 (2007)
© Copyright Aldebaran Group for Astrophysics
Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno.
ISSN: 1214-1674,
Email: bulletin@aldebaran.cz

Hledej

Astronomické úkazy roku 2007

Lenka Soumarová

Už se stalo takovým malým pravidlem, že první bulletin roku je věnován nadcházejícím astronomickým úkazům. Na první pohled se ale zdá, že rok 2007 bude na astronomické úkazy chudý jak kostelní myš. Pojďme se tedy podívat, je-li to pravda a věnujme se tomu, v čem bude ten příští rok úspěšný.

Vynikající podmínky viditelnosti nastávají v roce 2007 pro planetu VenušiVenuše – nejbližší planeta vzhledem k Zemi. Hustá atmosféra zabraňuje přímému pozorování povrchu. Díky skleníkovému efektu je na povrchu vysoká teplota, nejvyšší dosud naměřená hodnota činí 480 °C. Venuše obíhá kolem Slunce takřka po kruhové dráze ve vzdálenosti 108 milionů kilometrů s periodou 225 dní. Otočení kolem vlastní osy (proti oběhu, tzv. retrográdní rotace) trvá 243 pozemských dnů. To znamená, že na Venuši Slunce vychází a zapadá jen dvakrát za jeden oblet Slunce. Oblaka Venuše dobře odrážejí sluneční svit a proto je tato planeta po Slunci a Měsíci nejjasnějším tělesem na obloze. Na večerní obloze jí můžeme spatřit jako Večernici a na ranní obloze jako Jitřenku.. Podobné podmínky pro její pozorovatelnost budou až v roce 2015. Venuše se stane pro rok 2007 nejnápadnějším objektem na obloze, ať už ranní či večerní. Na samém konci roku nastanou dobré pozorovací podmínky pro MarsMars – rudá planeta se dvěma malými měsíci, Phobosem a Deimosem, je v pořadí čtvrtým tělesem sluneční soustavy. Povrch planety je pokryt načervenalým pískem a prachem. Barva je způsobena vysokým obsahem železa. Načervenalá barva celé planety jí dala jméno (Mars je bůh válek). Na povrchu se nacházejí obrovské sopky, z nichž ta největší, Olympus Mons, je 24 km vysoká a její základna je 550 km široká. Na vrcholu je kráter o průměru 72 km. Pro Mars jsou charakteristické systémy kaňonů vzniklé pohybem kůry. Snímky ze sond ukazují místa, kudy dříve tekla voda. Zdá se, že Mars byl dříve vlhčí a teplejší, než je dnes. Rozpětí teplot, které na Marsu panují (zima ne větší než v Antarktidě) by bylo snesitelné pro některé primitivní formy života žijící na Zemi. Jejich existence se však dosud nepotvrdila., jehož opoziceOpozice – seskupení těles na jedné přímce s pozorovatelem uprostřed. U planet hovoříme o opozici, pokud je planeta vzhledem k pozorovateli na opačné straně než Slunce. připadá na dobu, kdy má Mars velmi vysokou deklinaci. Příznivý je příští rok i pro Saturn, jehož deklinaceDeklinace – oblouk mezi světovým rovníkem a hvězdou měřený po deklinační kružnici hvězdy ve stupních. (světový rovník 0°, severní světový pól 90°, jižní světový pól –90°). je stále ještě dost vysoká. Jeho prstence se ale od roku 2004 uzavírají, takže je nevidíme v celé kráse. Zcela se uzavřou 4. září 2009, kdy bude jejich rovina mířit k Zemi. V březnu se můžeme těšit na úplné zatmění Měsíce a z meteorických rojůMeteorický roj – proud meteoroidů obíhajících kolem Slunce po eliptické dráze, která protíná dráhu Země. V době, kdy Země prochází průsečíkem těchto drah, vlétávají meteoroidy do zemské atmosféry. Dráhy meteoroidů v roji jsou při vstupu do atmosféry prakticky rovnoběžné a vlivem perspektivy se zdá, že meteory roje vyletují z jednoho místa na hvězdné obloze (z tzv. radiantu roje). Roje jsou pojmenovány podle souhvězdí, kde leží radiant. Zpravidla vznikají rozpadem mateřské komety, která s rojem souvisí. stojí za zmínku pouze Geminidy. Vyhlasme teď tedy soutěž o nejastronomičtější měsíc roku 2007.

Konjunkce – planeta a Slunce mají stejnou ekliptikální délku neboli rektascenzi. Při horní konjunkci je Slunce mezi Zemí a planetou. U vnitřních planet (Merkuru a Venuše) může nastat také dolní konjunkce, při níž je planeta mezi Zemí a Sluncem.

Kvadratura – vzájemná poloha vnějších planet, při níž je úhel planeta – Země – Slunce rovný 90°.

Elongace – úhlová vzdálenost vnitřních planet (Merkur, Venuše) od Slunce. Při východní elongaci planeta zapadá později než Slunce, při západní elongaci planeta vychází dříve než Slunce.

Opozice – seskupení těles na jedné přímce s pozorovatelem uprostřed. U planet hovoříme o opozici, pokud je planeta vzhledem k pozorovateli na opačné straně než Slunce.

Magnituda – někdy též zdánlivá magnituda, logaritmická míra jasnosti objektu, m = −2,5 log J. Tato definiční rovnice se nazývá Pogsonova rovnice (zavedl ji anglický astronom Norman Pogson v roce 1856). Koeficient je volen tak, aby hvězdy s rozdílem pěti magnitud měly podíl vzájemných jasností 1:100. Znaménko minus v definici je z historických důvodů. Magnitudy takto vypočtené odpovídají historickému dělení hvězd do šesti skupin (nula nejjasnější, 5 nejméně jasné pozorovatelné okem). Nejjasnější hvězda na severní polokouli Arcturus má magnitudu −0.05, nejjasnější hvězda celé noční oblohy, Sírius, má magnitudu –1.6. Relativní magnituda vypovídá o skutečné jasnosti hvězdy na obloze, která kromě svítivosti závisí také na vzdálenosti hvězdy. Rozlišujeme bolometrickou magnitudu (v celém spektru) a vizuální magnitudu (pouze ve viditelném spektru).

Kometa – těleso malých rozměrů obíhající kolem Slunce většinou po protažené eliptické dráze s periodou od několika let po tisíce roků. Při přiblížení ke Slunci se vypařuje část materiálu jádra a kometa vytváří komu a eventuálně ohon. Jde o pozůstatky materiálu z doby tvorby sluneční soustavy. Dnes se nacházejí v Oortově oblaku za hranicemi sluneční soustavy, ve vzdálenosti 20 000÷100 000 au. Některé komety pocházejí i z bližšího Kuiperova pásu.

Meteorický roj – proud meteoroidů obíhajících kolem Slunce po eliptické dráze, která protíná dráhu Země. V době, kdy Země prochází průsečíkem těchto drah, vlétávají meteoroidy do zemské atmosféry. Dráhy meteoroidů v roji jsou při vstupu do atmosféry prakticky rovnoběžné a vlivem perspektivy se zdá, že meteory roje vyletují z jednoho místa na hvězdné obloze (z tzv. radiantu roje). Roje jsou pojmenovány podle souhvězdí, kde leží radiant. Zpravidla vznikají rozpadem mateřské komety, která s rojem souvisí.

Radiant – bod na obloze, ze kterého se vlivem perspektivy rozbíhají zdánlivé dráhy meteorů roje.

Leden

Na lednové večerní obloze nalezneme MerkurMerkur – planeta nejbližší Slunci. Je to skalnatá planeta, posetá krátery podobně jako náš Měsíc. Jde o nejmenší planetu vůbec. Je téměř bez atmosféry. Teplota povrchu tohoto tělesa kolísá mezi −180 °C a 430 °C. Merkur se otočí kolem vlastní osy jednou za 59 našich dní. Jeho doba oběhu kolem Slunce trvá 88 dní. Jde o příklad vázané rotace (spinorbitální interakce) v poměru 2:3 způsobené slapovými silami. Dráha Merkuru kolem Slunce je protáhlá elipsa, která se stáčí vlivem přítomnosti ostatních planet. Malá část stáčení perihelia dráhy (43″ za století) je způsobena efekty obecné relativity., VenušiVenuše – nejbližší planeta vzhledem k Zemi. Hustá atmosféra zabraňuje přímému pozorování povrchu. Díky skleníkovému efektu je na povrchu vysoká teplota, nejvyšší dosud naměřená hodnota činí 480 °C. Venuše obíhá kolem Slunce takřka po kruhové dráze ve vzdálenosti 108 milionů kilometrů s periodou 225 dní. Otočení kolem vlastní osy (proti oběhu, tzv. retrográdní rotace) trvá 243 pozemských dnů. To znamená, že na Venuši Slunce vychází a zapadá jen dvakrát za jeden oblet Slunce. Oblaka Venuše dobře odrážejí sluneční svit a proto je tato planeta po Slunci a Měsíci nejjasnějším tělesem na obloze. Na večerní obloze jí můžeme spatřit jako Večernici a na ranní obloze jako Jitřenku.SaturnSaturn – druhá největší planeta sluneční soustavy. Je charakteristická dobře viditelným prstencem. Saturn je od Slunce desetkrát dále než Země, a proto je jeho teplota velmi nízká (−150 °C). Průměrná hustota planety 0,7 g·cm−3 je nejnižší z celé sluneční soustavy, dokonce nižší než hustota vody. Saturn patří k obřím planetám. Oběhne Slunce za 30 let, kolem vlastní osy se otočí za pouhých 10 hodin. Rychlá rotace způsobuje vznik pásů. V atmosféře jsou pozorovány velké žluté či bílé skvrny. Atmosféra je tvořena oblaky čpavku, vodíkem a heliem. V nitru je snad malé jádro z křemičitanů obklopené kovovým vodíkem. Vítr v atmosféře dosahuje rychlosti až 1 800 km/h. Magnetické pole má dipólový charakter s osou téměř rovnoběžnou s rotační osou.. Merkur bude pozorovatelný po západu Slunce od 25. 1. do 15. 2. Bude téměř 10° nad obzorem, takže by měl být dobře pozorovatelný. Planeta Venuše září zatím nevysoko nad jihozápadním obzorem. Saturn, nejkrásnější planeta, je pozorovatelný téměř po celou noc, neboť se blíží do opozice se Sluncem.

Planety MarsMars – rudá planeta se dvěma malými měsíci, Phobosem a Deimosem, je v pořadí čtvrtým tělesem sluneční soustavy. Povrch planety je pokryt načervenalým pískem a prachem. Barva je způsobena vysokým obsahem železa. Načervenalá barva celé planety jí dala jméno (Mars je bůh válek). Na povrchu se nacházejí obrovské sopky, z nichž ta největší, Olympus Mons, je 24 km vysoká a její základna je 550 km široká. Na vrcholu je kráter o průměru 72 km. Pro Mars jsou charakteristické systémy kaňonů vzniklé pohybem kůry. Snímky ze sond ukazují místa, kudy dříve tekla voda. Zdá se, že Mars byl dříve vlhčí a teplejší, než je dnes. Rozpětí teplot, které na Marsu panují (zima ne větší než v Antarktidě) by bylo snesitelné pro některé primitivní formy života žijící na Zemi. Jejich existence se však dosud nepotvrdila. a JupiterJupiter – největší a nejhmotnější (1,9×1027 kg) planeta Sluneční soustavy má plynokapalný charakter a chemické složení podobné Slunci. Se svými mnoha měsíci se Jupiter podobá jakési „sluneční soustavě“ v malém. Jupiter má, stejně jako všechny obří planety, soustavu prstenců. Rychlá rotace Jupiteru (s periodou 10 hodin) způsobuje vydouvání rovníkových vrstev a vznik pestře zbarvených pásů. Charakteristickým útvarem Jupiterovy atmosféry je Velká rudá skvrna, která je pozorována po několik století. Atmosféra obsahuje kromě vodíku a helia také metan, amoniak a vodní páry. Teplota pod oblaky směrem ke středu roste. Na vrcholcích mraků je −160 °C, o 60 km hlouběji je přibližně stejná teplota jako na Zemi. Proudy tekoucí v nitru (v kovovém vodíku) vytvářejí kolem Jupiteru silné dipólové magnetické pole. jsou na obloze ranní. Mars svítí nízko nad jihovýchodním obzorem a blíží se k nám z velké vzdálenosti 2,383 AUAU – astronomická jednotka (Astronomical Unit), původně střední vzdálenost Země od Slunce, v roce 2012 ji IAU definovala jako 149 597 870 700 m přesně a změnila zkratku z AU na au. Astronomická jednotka se používá především pro určování vzdáleností ve sluneční soustavě, pro přibližné odhady postačí hodnota 150 milionů kilometrů. (více než 356 milionů km). Největší planeta sluneční soustavy, Jupiter, má po celý rok nízkou deklinaciDeklinace – oblouk mezi světovým rovníkem a hvězdou měřený po deklinační kružnici hvězdy ve stupních. (světový rovník 0°, severní světový pól 90°, jižní světový pól –90°)., takže podmínky pro jeho pozorování nejsou příznivé.

Ve středu 3. 1. bude Země nejblíže ke Slunci, bude nás od něj dělit pouhých 147,1 milionů kilometrů.

Únor

Rozložení planet v průběhu noci zůstává v únoru stejné jako v lednu. Merkur je v největší východní elongaciElongace – úhlová vzdálenost vnitřních planet (Merkur, Venuše) od Slunce. Při východní elongaci planeta zapadá později než Slunce, při západní elongaci planeta vychází dříve než Slunce. 7. 2., tehdy bude úhlově nejdále od Slunce a uvidíme ho na večerní obloze. Pozorovatelnost Venuše se zlepšuje, neboť už na začátku února zapadá za astronomické noci. Dne 19. 2. ve 20 hodin nastává konjunkceKonjunkce – planeta a Slunce mají stejnou ekliptikální délku neboli rektascenzi. Při horní konjunkci je Slunce mezi Zemí a planetou. U vnitřních planet (Merkuru a Venuše) může nastat také dolní konjunkce, při níž je planeta mezi Zemí a Sluncem. Venuše s Měsícem, Venuše bude 2,1° jižně. Měsíc únor je však nejpříhodnější pro pozorování Saturnu, neboť je 10. 2. v opozici se Sluncem a je tedy Zemi nejblíže, dělí nás od něj vzdálenost pouhých 8,2 AU. Před tímto datem se můžeme těšit ještě na jeho konjunkci s Měsícem – 3. 2. v 0 hodin, kdy bude Saturn 0,4° jižně.

Mars a Jupiter můžeme spatřit ráno. Dne 7. 2. nastává na Marsu podzimní rovnodennost (pro severní polokouli).

Březen

Večerní oblohu opustil Merkur, zato Venuše už září vysoko nad jihozápadním obzorem, Saturn je na obloze téměř po celou noc. Dne 2. 3. ve 4 hodiny dojde k zákrytu Saturnu Měsícem. Mars a Jupiter jsou stále na obloze ranní. Ze soboty 3. 3. na neděli 4. 3. nastane úplné zatmění Měsíce, jediné zatmění tohoto roku pozorovatelné z našeho území a je u nás viditelné v celém svém průběhu. Časový průběh zatmění je uveden v tabulce.

Úplné zatmění Měsíce v noci z 3. března na 4. března
východ Měsíce 17 h 20 min, 3. 3. 2007
vstup Měsíce do polostínu 21h 18 min, 3. 3. 2007
začátek částečného zatmění 22 h 30 min, 3. 3. 2007
začátek úplného zatmění 23 h 44 min, 3. 3. 2007
střed zatmění 00 h 21 min, 4. 3. 2007
konec úplného zatmění 00 h 58 min, 4. 3. 2007
konec částečného zatmění 02 h 11 min, 4. 3. 2007
výstup Měsíce z polostínu 03 h 24 min, 4. 3. 2007
západ Měsíce 06 h 48 min, 4. 3. 2007

V pondělí 19. 3. nastává částečné zatmění Slunce, které je ale od nás nepozorovatelné. V neděli 25. 3. začíná letní čas, tehdy se ve 2 hodiny SEČ posunou hodinky na 3 hodinu SELČ.

Úplné zatmění Měsíce

Průběh úplného zatmění Měsíce. Jde o kompozitní snímek Povšimněte si červené
barvy povrchu v době úplné fáze. Zdroj: EPOD USRA, 27. 10. 2004.

Duben

Venuše na večerní obloze dosahuje maximální výšky nad západním obzorem, a to 28°. Planeta se pohybuje v zajímavé části oblohy, ale všechny úkazy se bohužel odehrají na denní obloze, například 11. 4. v 17 hodin bude Venuše 3° jižně od hvězdokupy Plejády (M 45) a 21. 4. ve 13 hodin projde 7° severně od AldebaranuAldebaran – α Tauri, nejjasnější hvězda ze souhvězdí Býka. Jde o oranžového obra s poloměrem 38 krát větším než Slunce, jasností 0,87 magnitudy a spektrální třídou K5. Aldebaran má trpasličího průvodce spektrální třídy M2. Aldebaran je od nás vzdálený 65 světelných let a  má nepravidelně proměnnou jasnost s amplitudou 0,2 magnitudy. Název hvězdy pochází z arabštiny a znamená „Ten, který sleduje“. V názvu je tak vystiženo, že Aldebaran na své pouti noční oblohou sleduje výraznou hvězdokupu Plejády.. Saturn je na obloze většinu noci kromě jitra.

Mars je stále na obloze ranní, Jupiterova viditelnost se posouvá, můžeme ho spatřit ve druhé polovině noci.

Květen

Merkur bude pozorovatelný po západu Slunce od 15. 5. do 10. 6., bude více než 10° nad obzorem, takže bude dobře pozorovatelný. Venuše je na večerní obloze a 20. 5. zapadá nejpozději, za plné tmy ve 23 hodin 31 minut (téměř 4 hodiny po Slunci). Dne 30. 5. ve 20 hodin bude Venuše 4° jižně od hvězdy Pollux v Blížencích. Jupiter je pozorovatelný většinu noci kromě večera a  Saturnova viditelnost se koncem měsíce omezí na první polovinu noci. Dne 22. 5. ve 21 hodin dojde k zákrytu Saturnu Měsícem.

Mars je stále na obloze ranní, i když jeho východ nastává stále dříve.

Červen

Červnová večerní obloha nám nabídne nejlepší pohled na planety Merkur, Venuše, Jupiter a Saturn. Do výčtu všech pěti planet pozorovatelných pouhým okem, jež znali starověcí hvězdáři, chybí pouze Mars, který vychází až po půlnoci a je tedy na obloze ranní. Pro planety Merkur, Venuše a Jupiter nastávají v červnu nejpříhodnější pozorovací podmínky z celého roku. Merkur, planeta Slunci nejbližší, je také díky své blízkosti obtížně pozorovatelnou, neboť se na obloze udržuje stále v úhlové blízkosti Slunce, takže ji lze spatřit vždy jen krátce před východem Slunce nebo po jeho západu. Nejlepší podmínky pro její pozorování nastávají v době maximální elongace (největší úhlová vzdálenost od Slunce). Ta nejvýhodnější pro rok 2007 se odehraje 2. 6. a kolem tohoto data je tedy Merkur nejlépe pozorovatelný. Pro Venuši – také vnitřní planetu platí v podstatě totéž, co o Merkuru, jen díky větší vzdálenosti od Slunce je na obloze pozorovatelná podstatně déle po západu Slunce i před jeho východem. I Venuše v červnu (9. 6.) dosáhne maximální východní elongace. V pondělí 18. 6. v 16 hodin dojde k zákrytu Venuše Měsícem. Úkaz se odehraje na denní obloze, takže k jeho pozorování bude nezbytný dalekohled. I planeta Jupiter se v červnu nachází v nejvýhodnější poloze vzhledem ke Slunci – v opozici (6. 6.), je na obloze po celou noc, je k Zemi nejblíže a pro její pozorování tak nastávají nejlepší podmínky. Do výčtu nám chybí už jen Saturn, který je na obloze v první polovině noci, ke konci měsíce už pouze večer.

Pět planet. Montáž ze snímků Jasona P. Hattona z let 2003 až 2004.

Červenec

Na večerní obloze můžeme pozorovat Jupiter a do poloviny měsíce Venuši. Planeta Venuše dosáhne 12. 7. nejvyšší jasnosti, a to −4,5 magMagnituda – někdy též zdánlivá magnituda, logaritmická míra jasnosti objektu, m = −2,5 log J. Tato definiční rovnice se nazývá Pogsonova rovnice (zavedl ji anglický astronom Norman Pogson v roce 1856). Koeficient je volen tak, aby hvězdy s rozdílem pěti magnitud měly podíl vzájemných jasností 1:100. Znaménko minus v definici je z historických důvodů. Magnitudy takto vypočtené odpovídají historickému dělení hvězd do šesti skupin (nula nejjasnější, 5 nejméně jasné pozorovatelné okem). Nejjasnější hvězda na severní polokouli Arcturus má magnitudu −0.05, nejjasnější hvězda celé noční oblohy, Sírius, má magnitudu –1.6. Relativní magnituda vypovídá o skutečné jasnosti hvězdy na obloze, která kromě svítivosti závisí také na vzdálenosti hvězdy. Rozlišujeme bolometrickou magnitudu (v celém spektru) a vizuální magnitudu (pouze ve viditelném spektru).. Saturn je nízko na večerní obloze. Ve druhé polovině noci je pozorovatelný Mars, na kterém nastává 4. 7. zimní slunovrat a ráno od 20. 7. do 5. 8. můžeme využít nepříliš časté příležitosti spatřit Merkur, planetu Slunci nejbližší. Dne 20. 7. bude planeta v největší západní elongaci.

V sobotu 7. 7. bude Země nejdále od Slunce, a to 152,1 milionů kilometrů.

Srpen

Na večerní obloze zůstal pouze Jupiter. Většinu noci (kromě večera) můžeme pozorovat Mars. Planeta 5. 8. prochází 5° jižně od Plejád, 15. 8. projde mezi Plejádami a Aldebaranem a k její konjunkci s ním dojde 24. 8. Do 5. 8. můžeme na ranní obloze pozorovat Merkur a koncem měsíce bude pozorovatelná planeta Venuše, která bude nízko nad východním obzorem. Nejvíce se k nám přibliž 18. 8. na vzdálenosti 0,28816 AU.

Dne 28. 8. nastává úplné zatmění Měsíce, které ale není z našeho území pozorovatelné.

Podmínky pro pozorování meteorického rojeMeteorický roj – proud meteoroidů obíhajících kolem Slunce po eliptické dráze, která protíná dráhu Země. V době, kdy Země prochází průsečíkem těchto drah, vlétávají meteoroidy do zemské atmosféry. Dráhy meteoroidů v roji jsou při vstupu do atmosféry prakticky rovnoběžné a vlivem perspektivy se zdá, že meteory roje vyletují z jednoho místa na hvězdné obloze (z tzv. radiantu roje). Roje jsou pojmenovány podle souhvězdí, kde leží radiant. Zpravidla vznikají rozpadem mateřské komety, která s rojem souvisí. Perseid nejsou příliš příznivé. Jeho maximum má totiž nastat 13. 8. před polednem. Dobrou zprávou je, že Měsíc bude v tomto období v novu. Průměrná hodinová frekvence v maximu je 100 meteorů.

Září

Jupiter je na večerní obloze stále sám a Mars lze pozorovat většinu noci kromě večera. Saturn a Venuše září na obloze ranní. Dne 24. 9. dosahuje Venuše nejvyšší jasnosti −4,5 mag.

Částečné zatmění Slunce nastává 11. 9., od nás je však zcela nepozorovatelné.

Říjen

Rozložení planet na obloze v průběhu noci zůstává stejné jako v září. Venuše dosahuje 28. 10. maximální západní elongace. V té době také dosahuje největší výšky nad obzorem, a to 33° nad jihovýchodním obzorem. Dne 7. 10. ve 3 hodiny dojde ke konjunkci Venuše s Měsícem, Venuše se bude nacházet 3° jižně. Poblíž těchto dvou těles bude planeta Saturn a Regulus, nejjasnější hvězda souhvězdí Lva. V pátek 12. 10. budeme moci na ranní obloze pozorovat těsné seskupení Venuše se Saturnem a Regulem.

V neděli 28. 10. končí letní čas, tehdy si ve 3 hodiny středoevropského letního času posuneme hodinky na 2 hodiny středoevropského času.

Listopad

Jupiter je stále sám na večerní obloze a Mars je pozorovatelný většinu noci kromě večera. Saturn je možné spatřit ve druhé polovině noci a 4. 11. ve 3 hodiny nastane jeho konjunkce s Měsícem, Saturn bude 2,2° severně. Venuše se nachází na obloze ranní spolu s Merkurem, jehož největší západní elongace nastává 8. 11. a je pozorovatelsky velmi výhodná.

Prosinec

Měsíc prosinec bude patřit Marsu. Na Štědrý den totiž dojde k jeho opozici se Sluncem, takže bude planeta na obloze po celou noc. Navíc má vysokou deklinaci, takže podmínky pro její pozorování budou dobré. Mars se k Zemi nejvíce přiblíží 19. 12., a to na 0,58935 AU. Dne 9. 12. nastává na Marsu jarní rovnodennost a 24. 12. před 5 hodinou se můžeme těšit na zákryt Marsu Měsícem. Venuše svítí na ranní obloze a Saturn je pozorovatelný většinu noci kromě večera. Dne 28. 12. ve 22 hodin budeme moci pozorovat konjunkci Saturnu s Měsícem, Saturn bude 3,2° jižně.

Z meteorických rojů budeme moci v prosinci pozorovat Geminidy a Ursaminoridy. Maximum Geminid má nastat 14. 12. krátce před východem jejich radiantu a nebude rušeno Měsícem, který bude před první čtvrtí. Průměrná hodinová frekvence v maximu je 110 meteorů. Maximum meteorického roje Ursaminorid by mělo nastat po půlnoci z 22. na 23. 12. za měsíčního úplňku, ale mohli bychom se dočkat zvýšené frekvence z menšího oblaku částic.

Koncem roku by měla být v triedru pozorovatelná kometa 8P/Tuttle, jejíž jasnost se bude v maximu pohybovat kolem 6 mag.

Datum
(d.m.r)
α

(hod:min)

δ
(º)
RZK
(AU)
RSK
(AU)
m
(1)
01. 12. 2007 20:47,44 +83º 53,4′ 0,629 1,332 9,5
06. 12. 2007 22:12,62 +81º 46,0′ 0,549 1,288 8,9
11. 12. 2007 23:19,48 +77º 58,4′ 0,471 1,246 8,3
16. 12. 2007 00:08,46 +71º 52,5′ 0,397 1,206 7,6
21. 12. 2007 00:44,55 +62º 29,9′ 0,331 1,169 7,0
26. 12. 2007 01:11,98 +48º 37,5′ 0,280 1,136 6,3
31. 12. 2007 01:33,57 +30º 01,2′ 0,253 1,106 5,9
05. 01. 2008 01:51,13 +09º 39,2′ 0,257 1,080 5,7
10. 01. 2008 02:05,80 –07º 49,5′ 0,291 1,059 5,8
15. 01. 2008 02:18,32 –20º 37,9′ 0,345 1,043 6,1
RZK vzdálenost od Země; RSK vzdálenost od Slunce
α
; rektascenze, δ deklinace; m magnituda

Závěr

Teď už tedy můžeme vyhlásit vítězný měsíc. Zdá se, že první tři místa si mezi sebe rozdělí měsíce červen, březen a prosinec. V červnu jsou nejlépe pozorovatelné planety Merkur, Venuše a Jupiter. Dojde k zákrytu Venuše Měsícem, ale bohužel na denní obloze. Březen získal druhé místo díky jedinému zatmění, jež bude od nás příští rok pozorovatelné. Bude to úplné zatmění Měsíce, které budeme moci sledovat v celém jeho průběhu. Prosinec bude patřit Marsu a jeho celkem výhodné opozici, dále budou v činnosti dva meteorické roje a měli bychom spatřit i kometu. Přeci jen ten příští rok nebude úplně bez astronomického půvabu. Teď už si můžeme jen přát, aby bylo jasno.

Klip týdne

Zatmění Měsíce (avi, 1 MB)

Úplné zatmění Měsíce. Jde o kompozitní video z úplného zatmění ze dne 27. října 2004. Zatmění bylo fotografováno Mikem Leczou dalekohledem Meade 12" LX200 s ohniskovou redukcí f/6,3 digitálním fotoaparátem Canon EOS 300d. Povšimněte si až cihlově červené barvy Měsíce při úplné fázi. Důvodem je lom světla v zemské atmosféře. Sluneční paprsky se tak dostanou, byť pouze v malé míře, do zemského stínu. A protože naše atmosféra rozptyluje nejméně červené světlo, bude mít Měsíc právě načervenalou barvu, ostatní barvy jsou rozptýleny. Zdroj: Mike Lecza, 2004.

Odkazy

Valid HTML 5 Valid CSS!

Aldebaran Homepage