| |
Zemřel Nicola Cabibbo
Petr Kulhánek
Dnešní bulletin bude trošku jiný než ostatní. Když jsem hledal vhodné a zajímavé téma, narazil jsem na zprávu, která mě zaskočila. Zemřel Nicola
Cabibbo, vynikající částicový fyzik, který dal světu myšlenku mixování vůní
kvarků. Při čtení té zprávy se mně okamžitě vybavily přednášky z kvantové
teorie na vysoké škole, kde jsem se poprvé s jeho myšlenkami setkal. Nejprve
s velkou nedůvěrou, jak už to bývá u nového a neznámého. Nestačí snad, že
proton spolu s ostatními hadrony jsou složené z kvarků? Proč by měly být
tyto kvarky kombinací jiných, základnějších „částic“ nebo lépe řečeno
kvantových stavů? Postupně jsem začal chápat, že je to nevyhnutelné a že
mechanizmus mixování stavů je velmi přirozený. Dnes již nikoho nepřekvapí
oscilace neutrin, které jsou způsobeny obdobným mechanizmem – neutrina jsou
směsicí více základních stavů (viz
AB 46/2005).
Nakonec mě mixování stavů zcela pohltilo. Je elegantní a dobře patrné z různých rozpadů částic. Dnes bych řekl, že ho mohl objevit každý, kdo měl co
do činění s hadrony – částicemi složenými z kvarků. Jenže po bitvě je každý
generálem. Je obtížné uvidět něco, co dosud nikdo nespatřil. Cabibbo byl
připraven a zjevně nezatížen stereotypy, když vědeckému světu v roce 1963
oznámil, že kvarky „d“ a „s“ jsou kombinacemi jiných, základních stavů.
Později mixování kvarků první a druhé generace přirozeně rozšířili v roce 1973
na třetí generaci kvarků Makoto Kobajaši a Tošihide Maskawa. Z dvojrozměrné mixážní matice se stala třírozměrná matice, kterou dnes
nazýváme CKM (Cabibbo-Kobajaši-Maskawa) maticí. Nepřekvapilo mě, že za
objev mixování kvarků byla v roce 2008 udělena Nobelova cena za fyziku (viz
AB 43). Překvapilo mě, stejně jako ostatní,
že ji získali jen Kobajaši a Maskawa, nikoli Cabibbo, který byl skutečně prvním. Neznám pozadí udělování
Nobelových cen a nepřísluší mně hodnotit rozhodnutí povolanějších. Není to
však poprvé, kdy udělení této prestižní ceny doprovázejí pochybnosti. Měl
cenu za mír získat Jásir Arafat? Proč cenu za objev pulzaru získal Antony
Hewish a nikoli Jocelyne Bellová, skutečná objevitelka? Proč byla cena za
objev reliktního záření udělena Penziasovi a Wilsonovi a ne třeba Gamowovi,
který jeho existenci předpověděl nebo Peeblesovi, který objevený šum
správně interpretoval?
Jenže každá mince má dvě strany. Co vypadá jako nespravedlnost z jednoho úhlu
pohledu, jeví se jako zcela přirozené, nahlédneme-li na věc odjinud. Jásir
Arafat nepochybně měl své kladné i stinné stránky a k celosvětovému míru
svým poněkud svérázným způsobem skutečně přispěl. Jocelyne Bellová sice
objevila první pulzar, ale pomocí antén, které vybudoval Antony Hewish. Bez
jeho příspěvku by Bellová pulzar neobjevila. A není pochyb, že Penzias a Wilson skutečně jako jediní objevili šum, jenž se ukázal být reliktním
zářením. Další desítka fyziků o něm uvažovala a oceněna prostě nebyla.
Prestižní cenu každý získat nemůže, a tak zůstávají zástupy neoceněných.
Nicola Cabibbo byl vynikajícím fyzikem. Jako takový v našich očích již zůstane
navždy. Připomeňme si jeho nejdůležitější životní data. Narodil se 10. dubna 1935 v Římě. Většinu života pracoval v Italském národním ústavu pro
jadernou fyziku. Byl průkopníkem v poznávání vlastností slabé interakce a v roce 1963, když mu bylo 28 let, objevil smíšené stavy kvarků „d“ a „s“.
Spolupracoval se střediskem jaderného výzkumu CERN, vyučoval na římských
univerzitách La Sapienza a Tor Vergata. Roku 1986 se stal členem a v roce
1993 předsedou Papežské akademie přírodních věd. V roce 2008 byla udělena
Nobelova cena za objev smíšených stavů kvarků Kobajašimu a Maskawovi. Řada
významných fyziků proti tomu protestovala. Sám Cabibbo se k situaci nikdy
nevyjádřil. Dne 8. srpna 2010 byla Cabibbovi udělena prestižní Diracova
cena, která se uděluje v den narozenin P. A. M. Diraca. Spoludržitelem je
další průkopník teorie slabé interakce Ennackal Chandy George Sudarshan, na
kterého se při udělování Nobelových cen za slabou interakci také pozapomnělo.
Cabibbo již nebude moci Diracovu cenu (5 000 USD) převzít, ale důležité
je, že mu byla udělena za jeho života, a byl konečně po zásluze odměněn. O devět dní později, dne 17. srpna 2010 se jeho životní dráha uzavírá. Umírá
po dlouhodobé nemoci v nemocnici Fatebenefratelli v Římě, ve městě,
kde se před 75 lety narodil.
Odkazy
Fórum – diskuze k tomuto
bulletinu
|
|
