Obsah Obsah

Saturn  Neptun

Uran

Základní charakteristika

UranUran – jedna ze čtyř obřích planet, sedmá planeta sluneční soustavy má charakteristický modrozelený nádech. Průměrná hvězdná velikost 5,5m je na hranici viditelnosti lidským okem. Planeta má soustavu prstenců a kolem krouží rozsáhlý systém měsíců podobně jako u ostatních obřích planet. Kromě vodíku a helia obsahuje atmosféra také metan, způsobující namodralé zbarvení. Ve středu Uranu je jádro z hornin a železa. Rotační osa Uranu je vzhledem k rovině oběhu stočená na bok (98°), patrně díky střetu s jinou velkou planetou při vzniku sluneční soustavy. Rotace je diferenciální s periodou 16÷17 hodin. Rychlost větrů v atmosféře dosahuje až 600 km/h. Magnetická osa svírá s osou rotace úhel 59° a  je značně excentrická (prochází 8 000 km od středu planety). Magnetosféra je výrazná, intenzita pole je srovnatelná s intenzitou pole Země, ohon je zkroucen do tvaru vývrtky díky vlastní rotaci planety. je sedmou planetou Sluneční soustavy a dalším z plynných obrů. Průměrná hvězdná velikost 5,5m je na hranici viditelnosti lidským okem. Planeta má soustavu prstenců a kolem krouží rozsáhlý systém měsíců podobně jako u ostatních obřích planet. Kromě vodíku a helia obsahuje atmosféra také metan, způsobující namodralou barvu planety. Ve středu Uranu je pravděpodobně malé jádro z hornin a železa. Rotační osa Uranu je vzhledem k rovině oběhu stočená na bok (98°), patrně díky střetu s jinou velkou planetou při vzniku Sluneční soustavy. Sama rotace je diferenciální s periodou 16 až 17 hodin. Rychlost větrů v atmosféře dosahuje až 600 km/h, teplota oblaků je kolem −220 °C (50 K).

Uran se svými prstenci

Uran se svými prstenci a šesti z dvaceti sedmi měsíců. Zdroj: HST, 2003.

Planeta má 13 velmi tmavých a těžko pozorovatelných prstenců, objevených při zákrytu jedné hvězdy Uranem v roce 1977. Uran má 5 větších a 22 drobných měsíců (do 150 km). Deset menších měsíců bylo objeveno sondou Voyager 2 v roce 1986, měsíce Kaliban a Sycorax až v roce 1998, další měsíce v leteh 1999 až 2003. Jeden z větších měsíců, Miranda, vypadá, jako by byl složen ze tří nebo čtyř obrovských kusů. Je možné, že v dobách dávno minulých byl měsíc rozlomen impaktem jiného tělesa a později se opět spojil v jediné těleso. Rýhy a kaňony na povrchu dosahují hloubky až 20 km, charakteristické jsou terasovité vrstvy a střídání geologicky mladších a starších oblastí. Měsíc Titania byl geologicky aktivní (rozsáhlé kaňony), Ariel je nejjasnější z Uranových měsíců a má pravděpodobně nejmladší povrch. UmbrielOberon jsou naopak zbarveny tmavě a v minulosti byly málo geologicky aktivní. Měsíce ve vnějších oblastech obíhají planetu retrográdně, možná jde o zachycené planetky. Všechny Uranovy měsíce byly pojmenovány podle postav z děl anglického dramatika Williama Shakespeara a anglického básníka, satirika a překladatele Alexandra Popa.

Magnetická osa svírá s osou rotace úhel 59° a je značně excentrická (prochází 8 000 km od středu planety). Sama magnetosféra je výrazná, intenzita pole na rovníku je srovnatelná s intenzitou pole Země, celkový dipólový moment je dvanáctkrát menší než u Saturnu, ale padesátkrát větší než u Země. Zdá se, že pole má i výraznou nedipólovou složku. Magnetický ohon je díky vlastní rotaci planety zkroucen do tvaru vývrtky, jejiž rotační osa leží téměř v rovině oběhu planety kolem Slunce. Radiační pásy u Uranu jsou podobné radiačním pásům u Saturnu.

Pět největších Uranových měsíců

Pět největších Uranových měsíců. Zdroj: NASA.

Uranova magnetosféra

Uranova magnetosféra. Rotační osa je skloněna téměř do ekliptiky.

Základní parametry Uranu
hmotnost 8,7×1025  kg
průměr 50 724 km
průměrná hustota 1,27 g/cm3
teplota −220 °C (tropopauza)
geometrické albedo 0,51
doba otočení kolem osy 17h 14min
doba oběhu kolem Slunce 84 let
průměrná oběžná rychlost 6,8 km/s
střední vzdálenost od Slunce 2 875×106 km
excentricita dráhy 0,046
inklinace 0,77°
počet měsíců 27 (rok 2017)
magnetické pole na rovníku 23 μT
magnetický dipólový moment 0,4×1018 Tm3
vybočení dipólu ze středu 30 %
sklon rotační osy 97,77°
složení H2 83 %, He 15 %, CH4 2 %
Měsíc Miranda vyfotografovaný při průletu sondy Voyager 2

Měsíc Miranda vyfotografovaný při průletu sondy Voyager 2. Je možné, že v dobách dávno minulých byl měsíc rozlomen impaktem jiného tělesa a později se opět spojil v jediné těleso. Zdroj: Voyager 2.

Některá důležitá data

Důležitá data
1690 Anglický královský astronom John Flamsteed dle záznamů jako první pozoroval Uran, ale považoval ho za hvězdu.
1781 Britský astronom a konstruktér dalekohledů objevuje Uran a zjišťuje, že jde o planetu.
1787 William Herschel objevuje dva největší měsíce Titania a Oberon.
1851 Anglický obchodník a astronom amatér William Lassell objevuje další dva velké měsíce Ariel a Umbriel.
1948 Nizozemsko-americký astronom Gerard Kuiper objevuje Mirandu, poslední z velkých měsíců Uranu.
1977 James Elliot, Edward Dunham a Jessica Mink objevují Uranovy prstence při zákrytu hvězdy SAO 158687 Uranem. Pozorování proběhlo z letecké observatoře Kuiper. O prstencích Uranu se zmiňuje už William Hershell, ale je sporné, zda je mohl vidět.
1986 Kolem Uranu prolétá sonda Voyager 2. Objevuje deset drobných měsíců, pořizuje detailní snímky planety, prstenců a měsíců.
1998 Na Mt. Palomaru objevují měsíce Caliban a Sycorax jako objekty 22. magnitudy.
1999 Edward Thommes publikuje spolu s kolegy model planetární migrace: Uran a Neptun vznikly blíže ke Slunci a do současné polohy migrovaly.
2001 Americký planetární specialista Erich Karkoschka ukázal, že měsíce Cordelia a Ophelia jsou pastýřské měsíce způsobující propletení prstenců.
Polární záře na Uranu vyfotografované Hubblovým dalekohledem v roce 2017

Polární záře na Uranu vyfotografované Hubblovým dalekohledem v roce 2017.

Další zdroje

Jakub Rozehnal: Poslední opravdové planety I; (AB 31/2006)

Jakub Rozehnal: Poslední opravdové planety II; (AB 32/2006)

Jakub Rozehnal: Poslední opravdové planety III; (AB 33/2006)

Jakub Rozehnal: Model planetární migrace; (AB 13/2009)

Jakub Rozehnal: Miranda – nedokončený příběh podivuhodného měsíce; (AB 15/2014)

Saturn  Neptun

Aldebaran Homepage