Černá Hora a Hvar 2006

1. den – úterý 08. srpna 2006

Letošní dovolenou jsme se rozhodli strávit v Černé Hoře. Přesvědčily nás o tom krásné fotografie, cestovatelské pořady a i vyprávění očitých svědků. V následujícím složení jsme tedy 8.8.2006 večer vyrazili objevovat tamní krásy. Půjčená GPSka ukázala cestu přes Budějovice a tak jsme vyrazili. Někde mezi Tauernskými tunely Pepa střídá v řízení Pavla. K ránu přijíždíme k Plitvicím.

2. den – středa 09. srpna 2006

Od rána až do pozdního odpoledne trávíme v národním parku obklopeni překrásnými vodními scenériemi. Martina s Janou v noci pečlivě spaly, aby nás mohly vystřídat, ale nakonec se ukázalo, že ač jsme všichni řidiči, Martina si pro jistotu nevzala řidičak :-) Odpoledne po prohlídce Plitviček sedáme do auta a jedeme směr Dubrovník. Pozdě v noci se ubytováváme v kempu nedaleko bosenských hranic. V noci nás nenechala vyspat bouřka, která cloumala vehementně se stanem, stan naštěstí vydržel a dokonce jsme uvnitř zustali v suchu.

3. den – čtvrtek 10. srpna 2006

Ráno jsme během deseti minut zbalení a už chvíli po šesté sedíme v autě. Za nedlouho se zastavujeme na odpočívadle u Bacinských jezer, pak projíždíme deltou Neretvy. Tam už tradičně silnici lemují stánky podnikavých zemědělců, kteří své vypěstované přebytky prodávají projíždějícím. Následuje krátký úsek bosenského pobřeží a opět Chorvatsko. Nad Dubrovníkem zastavujeme jen na focení - je zataženo a Dubrovník vypada v ponuré deštivé atmosféře nevábně. Hranice Černé Hory překračujeme u městečka Herceg Novi. Boku kotorskou neobjíždíme a využíváme časově úsporného řešení - trajektu. Na druhé straně vidíme mnoho kilometrů táhnoucí se frontu na trajekt opačným směrem, ještě že jsme měli štěstí a nemuseli ji také čekat. K večeru přijíždíme do Budvy. První dojmy jsou poněkud smíšené. Velký mumraj. Zastavujeme na placeném patrovém parkovišti, kde díky velké zátěži zanecháváme v asfaltu pěknou rýhu od našeho vlečného zařízení. Sháníme již z Prahy rezervované ubytování, ale nakonec se ukazuje, že telefon, na který jsme měli po příjezdu volat, nefunguje. Po dlouhém čekání se rozhodujeme jet dále. Kousek za Petrovacem nacházíme krásný a čistý apartmán za rozumných 50 EUR/4 os/noc.

4. den – pátek 11. srpna 2006

Další den zjišťujeme jak krásný výhled naše terasa nabízí. Koukáme na překrásnou nevelkou pláž. Ráno vyrážíme k moři, ale jaké nás čeká překvapení! Pláž je doslova přeplněna turisty. Celé dopoledne tedy trávíme mezi lehátky a slunečníky, na odpoledne zkusíme najít něco lepšího. Po obědě vyrážíme po pobřežní silnici jihovýchodním směrem. Zaujal nás pohled na zátoku Buljarica, kam posléze sjíždíme.Čeká nás ovšem nemilé přepkvapení v podobě ukrutného bordelu. Celou zátoku lemuje z daleka vyhlížející nádherná pláž, avšak po bližším ohledání zjišťujeme, že prostor pláže je obklopen kempy, které ovšem spíše připomínají nějaké lágry. Žalostné sociální zařízení a veliký nepořádek nám kazí náladu, ale chceme vidět tu pěknou pláž a tak jdeme odpadky lemovanou cestičkou na pláž. Pláž taky za nic nestoji, ani se nesmočíme a čekáme na večer, abychom mohli jít už do našeho pěkného apartmánu. Večer popíjíme místní vinnou odrůdu Krstač a dohadujeme plány na další den.

5. den – sobota 12. srpna 2006

Ráno vstáváme časně a vyrážíme ke Skadarskému jezeru. V místním infocentru sbíráme potřebné informace, kupujme krásné pohledy a jdeme se podívat, za kolik místní "cestovka" nabízí výlety lodí. Chvíli otálíme, cena se nám zdá příliš vysoká a toho využívá místní rybář Branko, který nám za čtvrtinovou cenu (20 EUR pro 4 osoby) nabízí hodinový výlet jeho motorizovanou pramicí. Mluví na nás Rusky, ale občas plynule přechází do jakéhosi slovanského esperanta. Z lodi jezero vypadá překrásně. Fotíme o sto šest. Na břehu objevujeme malou želvičku. Chvíli si s ní hrajeme, pak ale pokračujeme dále autem. Máme v plánu vidět ještě část pobřeží a pak se podívat do Stareho Baru a na oběd být zpět. To se ovšem příliš nedaří, zapomněli jsme odbočit a to zjišťujeme až u tunelu, který tu byl nedávno vybudován. Po obědě vyrážíme směrem na sveti Stefan a pak na Lovćen. Stoupáme prudkými serpentinami vysoko nad pobřeží, odkud se nám skýtá nádherný pohled na členité černohorské pobřeží. Vodou nasycená oblaka líně se povalující nad mořem jen tuto melancholickou náladu umocňují. Za Cetinjí nás zastihl přívalový déšť, který trvá až do doby, kdy zastavujeme na parkovišti u památníku Petara II Petroviče Njegoše. V mžiku vystoupáme asi 450 schodu, které vedou tunelem a vcházíme do krásného památníku, jehož strop je zdoben zlatem. Prohlížíme si i mauzoleum, ktere se nachází pod památníkem. Z Jezerskiho vrhu, na kterém je památník zbudován, se občas mezi rychle se přeskupujícími oblaky povede rozhlédnout se do okolí. NP Lovćen občas v nižších partiích připomíná Vinetouovskou krajinu, výše pak mohutné alpské štíty. Cestou zpět se modlíme, abychom rychle narazili na čerpací stanici. To se stalo až v Cetinji. (V ČH mají malou konkurenci. Existují tam totiž jen asi 3 řetězce čerpacích stanic a u všech jsou shodné ceny, nafta stála 0,99 EUR/l a ve verzi eurodiesel 1,01 EUR/l). Definitvně přestalo pršet a tak ještě po cestě navštěvujeme starou Budvu. Vracíme se pozdě večer. Po večeři u vína řešíme co podnikneme další den.

6. den – neděle 13. srpna 2006

Vyjíždíme v sedm, jedeme do Kotoru, ktery si zhruba během hodinky prohlížíme. Cestou kolem Boky se kocháme úžasnou krajinou. U vesničky Perast fotíme fotogenické ostrůvky s kostelíčkem. Díky zastávkám nás opět předjel karavan s velikým beduínem na zádi, který se plazí doslova hlemýždím tempem. Znovu ho předjíždíme až před Dubrovníkem. Mezitím však překračujeme černohorské hranice, kde jsme měli štěstí a nemuseli ukazovat útroby našeho zavazadelníku. Němci v autě před námi takové štěstí neměli a museli ukázat každou tašku, což nám přišlo ve sjednocené Evropě trochu ponižující. Hold Balkán... V Dubrovníku míjíme parkoviště s toaletami, které pak jinde jen s obtížemi hledáme. Je pěkně, kolem poledního a tak je v Dubrovníku opravdu rušno. Nějaky turista ve starém Bavoráku těsně před námi zaparkoval na luxusním místě v blízkosti starého města a tak si musíme parkovací manévry zopakovat a objet celé město znovu. Po nalezení vhodného místa na odstavení našeho dopravního prostředku scházíme do historického centra. Přímo na náměstí komentujeme celá staletí používanou dlažbu ochozenou domorodci do vysokého lesku. Po prohlídce centra a přilehlých uliček absolvujeme dvoukilometrovou prohlídku po hradbách, odkud se nám často nabízí pohledy do soukromí obyvatel, kteří žijí v historických budovách. Občas je ještě vidět pozůstatky balkánského konfliktu - díry od kulek ve zdech kostelů. Po úprku po hradbách se scházíme s Martinou a Pepou u auta. Vyrážíme do Drveniku, odkud chceme přejet na Hvar. Cestou zase prší, ale když zastavujeme u trajektu, přestává. Vyrážím koupit lístky a do hodinky jedeme. Jízda trvá cca půl hodinky. V Sučuraji, kde se vyloďujeme, nás opět zastihla průtrž mračen, která trvá celou cestu až do Jelsy, kde se po asi hodince shánění apartmánu ubytováváme. Našli jsme apartmán, který sice není nejnověji zařízený, zato je až moc čistý. Paní domácí si nejspíš potrpí na pořádek a tak se vše doslova leskne. Vybalujeme, odpočíváme a jdeme brzy spát.

7. den – pondělí 14. srpna 2006

Dopoledne odcházíme na pláž. Proti ČH je tu mnohem méně lidí, ale skoro žádné písečné pláže. Moře je úžasně čisté a tak akorát teplé, malou vadou na kráse je horší přístup do vody. Celé dopoledne trávíme na plochých kamenech a chytáme bronz. Přes poledne jsme v apartmánu, kde se posilňujeme. Po obědě vyrážíme na druhou stranu ostrova. Projíždíme 1454 m dlouhým tunelem, který spojuje obě části. Je doslova vytesán do skály, místy je dost úzký a je jednosměrný. Měli jsme zelenou, tak jsme nemuseli čekat. Jelikož není osvětlený, je jízda v něm poněkud stísňující. Na druhé straně jsme navštívíli vesničku Zavala, kde se na jedné z plážiček koupeme. Za chvíli však pokračujeme dál směrem na Ivan Dolac až ke kempu Lili. Našli jsme tam úchvatnou pláž vtísněnou mezi strmá skaliska. Byla sice plná lidí, ale tu nádheru jsme si nemohli nechat ujít. Tyrkysová voda nás lákala natolik, že jsme zde strávili zbytek dnešního dne. Cestou zpět jsme si utrhli hrozen vína, který byl později nejspíše zdrojem průjmu. Po návratu jsme ještě večer prošli noční Jelsu.

8. den – úterý 15. srpna 2006

Dopoledne trávíme společně, jedeme do městečka Stari Grad, který si prohlížíme. Je dost podobné všem ostatním. Krásné křivolaké a úzké uličky poskytují v poledním parnu příjemný stín. Procházíme kolem nezvykle dlouhé zátoky, která tvoří přístav. Podle cedulí chceme dojít k antickým vykopávkám, ale špatné značení a nedostatečný zájem se ve vedru procházet po sluncem zalitých pláních způsobil, že jsme zamířili raději do staré části, kde nebylo takové vedro. U parkoviště jsme na místním trhu nakoupili ovoce a zeleninu a pak už nasedli do vyhřátého auta a jeli zpět do Jelsy. Jelikož jsou cestou od starého Gradu celkem 3 křižovatky s odbočkou na Jelsu, odbočujeme poprvé špatně a přijíždíme do města z druhé strany. Musíme se však vrátit, jelikož je centrum pro auta neprůjezdné. Na druhý pokus to zvládáme lépe, s menším blouděním u hotelu Mina trefujeme naší ulici a bezpečně parkujeme ve stínu stromů. Odpoledne trávíme na apartmánu, jelikož Janě není dobře.

9. den – středa 16. srpna 2006

Ráno jdeme nakoupit pečivo na snídani. Na český chléb můžeme zapomenout, ten tu k sehnání není a tak je bieli kruh (bílý chléb) příjemným zpestřením naší stravy. Pepa s Martinou odchází na malou oblázkovou plážičku poblíž přístavu, Jana s Pavlem našli vhodné místečko na koupání o kus dál. Slunce tam svítí až do večera. Večer holky zůstávají doma a Pavel s Pepou jedou fotit západ Slunce.

10. den – čtvrtek 17. srpna 2006

Ráno vyrážíme do hlavního města Hvaru - Hvaru. Jedeme kolem Stareho Gradu, který je jedním ze dvou míst kam se dá připlout po moři autem, tím druhým je již zmíněný Sučuraj. Auto necháváme na placeném parkovišti a prohlížíme přístav plný luxusních jachet. Ochutnáváme osvěžující zmrzlinu, která v letním parnu obzvlášť přijde vhod. Na druhé straně přístavu, kde je již lodí poskrovnu, objevujeme malé plážičky se schůdky do vody. Chceme však navštívit španělskou pevnost nad městem. Vracíme se tedy do centra odkud stoupáme k pevnosti. V tom vedru nám to byl čert dlužen. Avšak jsme odměněni překrásným výhledem na celé město. V dáli z vody vystupují Pakleni otoci. Navštěvujeme tedy malou pevnost, která měla chránit město proti nenechavým pirátům. Prohlížíme stísněné prostory žaláře, fotíme se u děla a vydáváme se zpět k autu. Do Jelsy jedeme jinou cestou, přes kopce přímo do Stareho Gradu. V kopcích zastavujeme na odpočívadle a fotíme si zvláštní scenérii. Všechny kopce jsou totiž rozděleny nízkými, zato však poměrně širokými, na sucho stavěnými zídkami, kterých jsou stovky a stovky. Nepodařilo se nám zjistit jejich význam, a tak o účelu můžeme jen spekulovat. Někdo tvrdí, že jsou jimi rozdělená jednotlivá políčka, jiní říkají, že slouží ke zpomalení svahových procesů, a nebo je to jen materiál, který byl vysbírán z levandulových políček, kterých je tady na Hvaru mnoho. Ostatně levandule by mohla být ve znaku ostrova. Po návratu jdeme k vodě, kde trávíme zbytek dne. Večer jdeme ochutnat do místní restaurace mořské potvůrky. Tak dobré krevety jsme již dlouho nikde nejedli. Usínáme se slastným pocitem.

11. den – pátek 18. srpna 2006

Pátek je naším posledním dnem a tak jsme již večer něco málo zbalili. Dopoledne se dobalujeme a netrpělivá domácí nás popohání, v poledne jí přijedou další hosté. Po sbalení všech věcí se zhruba do čtyř válíme u moře a pak se v místním kempu nepozorovaně vkrádáme do sprch a mořskou sůl ze sebe před cestou smýváme. Odjíždíme do Sučuraje, kde snad 2 hodiny čekáme na trajekt. Jezdí sice 2, ale velmi nepravidelně, navíc je jeden z nich nějaký malý a moc aut neuveze. V Drveniku vyjíždíme na pobřežní magistrálu a pře Makarskou, Brelu a Bašku Vodu míříme na Split a dále na Rijeku. Když u Splitu najíždíme na dálnici, ještě netušíme, že nás zhruba 4 hodiny jízdy po dálnicích vyjdou na cca 23EUR - 3× více než rakouská dálniční známka na deset dní! Ale postavení dálnice i tak kvitujeme s povděkem. Ušetří mnoho času.

12. den – sobota 19. srpna 2006

Pepa střídá Pavla kdesi v Rakousku. Kolem sedmé projíždíme Vídní a v jedenáct zastavujeme v Pruhonicích na odpočívadle, abychom si dopřáli obídek v "americkém bistru". Martinu a Pepu vyhazujeme u baráku a sami jedeme také domu. Celkem vydařená dovolená...

Sepsal Pavel