Úvod

Mars a Země měli před miliardami let srovnatelné podmínky, přestože jsou tyto planety dnes tak rozdílné. Výzkum Marsu umožní lidem lépe pochopit historii Země a možná nahlédnout do budoucnosti. Výzkumy také umožní zlepšení konstrukce dalších sond.
Mars Global Surveyor (MGS) je první sonda od NASA a JPL ze série výprav na Mars. Sondy budou startovat ze Země  každých 26 měsíců až do roku 2005. MGS je navržen jako rychlá a levná sonda pro výzkum Marsu.Její vývoj trval zhruba dva roky od odsouhlasení projektu na podzim 1993 až po konečné několikaměsíční testy v srpnu 1996.
Sonda vrátí z Marsu snímky povrchu s vysokým rozlišením, prozkoumá úlohu vody a prachu v povrchu i atmosféře, počasí a existenci a vývoj magnetického pole.

Časový plán

Sonda vstoupila na oběžnou eliptickou (54026 x 262 km) dráhu Marsu 11. září 1997 po 10-ti měsíčním letu vesmírem. Začalo snižování oběžné dráhy, a sonda vstoupila do horní atmosféry Marsu. 11. října byla sonda z atmosféry vyzvednuta, protože tlak vzduchu způsobil malý ohyb jednoho ze dvou solárních panelů. Tento panel byl nepatrně poškozen už krátce po startu. Rozhodnutí o opětovném sestupu do atmosféry padlo po několikatýdenních poradách 7. listopadu. Řídící tým rozhodl, že se sonda bude kvůli bezpečnosti přibližovat k Marsu ve více malých krocích. Od listopadu 1997 do května 1998 se zmenšila perioda obletu na 6 až 12 hodin. Krátce před začátkem května se přeruší brždění, aby sonda získala dobrou orientaci vzhledem k Slunci. Během této přestávky bude sonda sbírat data asi čtyřikrát denně vždy v nejmenší vzdálenosti od povrchu. Od listopadu do března bude sonda opět brzdit, její perioda se sníží na dvě hodiny a největší vzdálenost bude 450 km.
Hlavní mise začne v březnu roku 1999. Sonda bude synchronní se Sluncem, takže každý snímek se pořídí v odpoledním azimutu. Data se budou sbírat asi 2 roky, následující dva roky bude MGS zprostředkovávat spojení s dalšími sondami.
 

Popis

Tělo sondy je vyrobeno z hliníku, na povrchu je potom ochranná grafit-epoxidová vrstva. Tato kombinace je velmi lehká, ale přitom extrémně odolná. Sonda měří asi 10 metrů přes oba sluneční panely. Bez vědeckých přístrojů umístěných na vrchu má sonda 1.9 metrů na délku a 1.4 metrů na šířku. Přístroje přidají na výšku dalších 1.1 metrů. Během výzkumu je anténa s vysokým ziskem umístěna na dvoumetrovém rameni, a zajišťuje přenos dat na Zem. Přenosová rychlost se pohybuje od 21 kB/s do 85 kB/s.

Přístroje

Ukázky některých snímků pořízených Mars Global Surveyorem

1. Labyrinthus Noctis

Snímek byl pořízen 19. září 1997 a má rozlišení 12 x 12 kilometrů na jeden obrazový bod.
Labyrinthus Noctis je blízko hřebenu rozsáhlého pohoří. Kaňon hluboký 2000 metrů je ohraničen rozsedlinou. Pod vysokými útesy jsou vidět malé duny.

2. Olympus Mons

Obrázek je z 20. říjnanbsp;1997 je vyfotografován z výšky 176 km, jeden obrazový bod představuje čtverec o hraně 1 km.
Olympus Mons je jeden z největších vulkánů na Marsu, rozprostírá se na 550 km východozápadním směrem. Vrchol sopky, na kterém je 7 přibližně kruhových prohlubenin, má napříč asi 70 km. Na tomto obrázku jsou také vidět ledové mraky, které se kolem sopky nahromadili během pozdního odpoledne.

3. Vrstvy v údolí Valles Marineris

Asi nejpozoruhodnější na tomto obrázku je objev světlých a tmavých vrstev na stěnách kaňonu. Na čelní stěně je jasně vidět asi 80 světlých vrstev, jejichž šířka se pohybuje od 5-ti do 50-ti metrů. Tento typ podloží nebyl nikdy před objevem Údolí Námořníků viděn, a vyvolává otázku o vlastnostech Marťanské kůry. Je možné, že pod většinou Marťanského povrchu je hluboká vrstva suti, a že ranný vývoj Marsu byl mnohem složitější.

4. Ganges Chasma

Sonda tuto fotografii získala 26.října 1997 krátce po konečném přiblížení k planetě. Pohled ukazuje dno západní části Ganges Chasma o šířce 2.6 km a délce 45 km. Rozlišení je 5 metrů na obrazový bod. Prostřední obrázek ukazuje severní, obrázek napravo jižní část levého snímku.

5. Barevný obrázek údolí Valles Marineris

Tento obrázek pochází z 3. října 1997. Během snímání byla kamera nakloněna o 25 stupňů vzhledem ke slunečním paprskům a zachytila asi 600 až 1000  km. Při těchto vzdálenostech měla kamera rozlišení mezi 300 až 500 metry na obrazový bod. Díky vhodnému sklonu kamery a dalším podmínkám je tento obrázek velmi realistický. Pozoruhodné jsou mraky v kaňonech.