|
Královská observatoř v Edinburghu stojí na kopci uprostřed města od roku
1837. Cesta k ní je roubena zákeřnými obrubníky, číhajícími na nesprávné
straně silnice a trhajícími bezbranné pneumatiky. Kamenná budova se dvěma
měděnými válcovými dómy kryjícími dalekohledy je zvenku důstojnost sama.
Dnes je obklopena několika modernějšími stavbami a vše uvnitř je
přizpůsobeno současnému provozu moderního astronomického ústavu. Výjimkou je
knihovna založená Jamesem Ludovicem Lindsayem, hrabětem z Crawfordu a z Balcarres,
v níž shromáždil klenoty astronomické a přírodovědné literatury všech věků.
Na zhruba desítce knih, vyložených na stolcích připomínajících hodně
použitou školní jídelnu, nám knihovnice vyložila celou historii astronomie
od Ptolemaia, přes Koperníka, Galilea, Keplera až k Newtonovi. Newton zde
krom prvotisku Principií zanechal i sádrový otisk své zemřelé tváře.
Opustivše sektorové police s historickými unikáty jsme vystoupili na střešní
terasu a odtud v očekávání druhého dnešního zázraku na pozorovatelnu. Zde
ale moderní doba zasáhla silněji, než se nám zdá únosné. Od roku 1974 je 36″
cassegrain na německé montáži nepohyblivý. Je to jen šiméčko na turisty.
Dalekohledy tohoto druhu prý už nejsou potřeba, tak tento přikovali k podlaze třemi lešeňovými trubkami, kolem rozestavěli výstavku s astrofotografiemi a víc už netřeba. |
