|
Ještě dávno před expedicí jsme se snažili vyhledat ty nejlevnější hostely.
Snad se nám to podařilo. První z nich byl hostel beze jména
nacházející se v newyorském Harlemu. Černošská provozovatelka Lisa byla
přesně podle našich představ. Druhým členem personálu byla podivná bytůstka
španělské mluvy, snad Peruánka či jiná středoamerická indiánka, kdož ví.
Připravovala snídaně a stěžovala si Líze na noční hluk. Možná někdy
i uklízela, ale to se nám nepodařilo za krátkou dobu pobytu spatřit. Hostel byl jednoduchý, ale měl
své nádherné kouzlo, které dokreslovaly starobylé koupelny s mosaznými
bateriemi a litinovými vanami. Ve výjimečných chvilkách chodil i internet.
Druhý hostel jménem Hilltop se nacházel ve Washingtonu, v blízkosti stanice
metra Takoma. Zde všemu šéfovala Lori připomínající odkvetlou
prvorepublikovou prostitutku. Její systém mnoha příkazů byl od počátku
odsouzen k nezdaru. Zde byl personál početnější a poněkud nepřehledný. Nade
všemi vynikal podivný týpek, který z lednice vybíral cizí alkohol a jím zmožen
pak usínal na nejnevhodnějších místech. V podzemí hostelu se nacházela
jednoduchá herna, v přízemí internet, který většinou fungoval.
V nezamykatelných pokojích byly přes postele igelitové plachty zakrývající
matrace s pozůstatky tělesných tekutin návštěvníků dávno minulých. Snídaně
tento hostel naštěstí neposkytoval, ale v blízkosti bylo možné je snadno
pořídit. Do třetice jsme byli ubytováni v malém pensylvánském městečku
Wilkes-Barre. Tentokrát šlo o skutečný hotel se všemi vymoženostmi (koupelna
na pokoji, zamykání pokojů kartou, internet, snídaně, čisté postele). Ze
všech ubytování byl hotel Ramada kupodivu nejlevnější. |
