|
Většinu nocí jsme trávili v kempech nebo hostelech. Ve dnech 30. a 31. září
jsme spali v německém Hamburgu, v gigantickém hostelu Meininger. Poté jsme
trajektem přejeli do Dánska a auty se dopravili do Švédska k jezeru Vättern.
Několik desítek kilometrů od něho jsme objevili zavřený, ale použitelný
kemp, kde jsme strávili první zářijovou noc. Naše cesta pak vedla dále na
sever do národního parku Skugelskogen, kde jsme strávili dva dni, kterým je
věnována samostatná reportáž. Dále cesta vedla do švédské Pajaly, kde jsme
spali po čtyřech v celkem slušně vybavených chatkách dne 4. září. Ráno jsme
se vydali do Kiruny a poté opustili Švédsko. V norském fjordu Gullesfjord (Lofoty)
jsme pobývali 4 dni v pronajatém domku, reportáž z tohoto místa má
opět samostatnou galerii. Následovala cesta do ostrovního Tromsø, kde
jsme si prohlédli univerzitní muzeum a v pozdním odpoledni se vydali do kempu
Birtavarre. Noc z 10. září byla obzvláště vydařená – poprvé jsme pozorovali
polární záře. Další cesta vedla na Nordkapp, nejsevernější oblast Evropy.
Jen pár kilometrů jižněji, v malém městečku Honningsvag jsme přespali
v hostelu dne 11. září. O den později, 12. září nás čekal sice objednaný, ale
zavřený finský kemp Soma. Luxusnější náhradu se saunou a jinými proprietami
jsme objevili o 20 kilometrů jižněji v Aavasaksa. Poté (12. září) jsme
bydleli v přívětivém kempu s ještě přívětivější majitelkou ve finském Haapavesi
(kemp měl děsivé jméno Kylpyläsaari). Zde se k nám připojil Jirka a příroda
nám opět dopřála pozorování polárních září. Dovádění na chůdách bylo už jen
drobným bonusem. Následující den jsme navštívili důl Pyhäsalmi a přespali
u Jirky v Tampere. Následoval trajekt z Helsinek do Estonska a poslední noc
v kempu Tartumaa Tervisespordikeskus u vesničky Rõngu v blízkosti kráteru
Ilumetsa. |
