SEE 2005 -  Granada

Granada je městem se snad vůbec největším maurským dědictvím ve Španělsku. Kromě města samého je ale v Granadě ještě něco naprosto jedinečného. Nad Granadou se jako orlí hnízdo totiž tyčí jedna z nekrásnějších staveb kontinentu, slavná Alhambra. Od 13. do 15. století byla Granada hlavním městem posledního muslimského království na Pyrenejském poloostrově. Muslimům na Pyrenejském poloostrově se říkalo Maurové, podle jejich provincie Mauretánie v severozápadní Africe. Muslimské Španělsko bylo známé jako Al Andalus, z čehož je odvozen název dnešní španělské provincie Andalusie.

Město založili již Vizigóti, kteří postavili první opevnění a položili základy pozdější pevnosti Alcazaba. Muslimové město obsadili v roce 711 a dali mu jméno Karnattah, z něhož vznikl název Granada. Po pádu Córdoby a Sevilly se v polovině 13. století stala Granada poslední baštou muslimů ve Španělsku. Mohammed ibn Yousouf ibn Nasr zde založil Nasridovskou dynastii a založil nezávislý emirát Granada. Nasridsovská Granada se postupně stala nejbohatším městem středověké Evropy především díky dvěma stoletím rozmachu obchodu a umění.

Až do roku 1476 odváděla Granada Kastílii tribut. Po nástupu posledního vládce Granady Boabdila roku 1482 došlo ke zmatené občanské válce. Křesťanská vojska, která toho roku vpadla do země tak mohla využít vnitřní nestability a zmatku. Roku 1492 se jim podařilo postoupit až k samotnému hlavnímu městu. Po osmi měsících obléhání se Boabdil rozhodl dobrovolně město vydat, aby zabránil jeho zničení. Přesně 2. ledna 1491 při slavnostní ceremonii do města vstoupili vítězní „Katoličtí králové“ Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský.