Tabulky → spektrum → mikrovlnné

Za mikrovlny považujeme část spektra s vlnovou délkou od 0,4 mm do 15 cm (frekvencí od 2 GHz do 750 GHz). Hranice mezi infračervenou a mikrovlnnou oblastí, stejně tak jako hranice mezi mikrovlnnou a rádiovou oblastí, není přesně definována a různí autoři používají různé hodnoty. Mikrovlnným vlnovým délkám odpovídá velikost hmyzu. Typickým příkladem může být mravenec nebo včela. Rozdělení mikrovln do pásem je značně nejednotné a má historický podtext. Jednotlivá pásma různých schémat se překrývají. Zde uvádíme schéma IEEE. S mikrovlnami se v praxi setkáme při televizním vysílání, u polohovacího systému GPS nebo při ohřevu potravin v mikrovlnné troubě (vlnová délka 12.24 cm). Ve vesmíru září v mikrovlnné oblasti reliktní záření z období konce Velkého třesku (maximum má na vlnové délce 1 mm), plyn a prach v galaxiích, rodící se hvězdy a nejchladnější zákoutí hlubin vesmíru.

Planck je mikrovlnná observatoř ESA, která byla vynesena do vesmíru 14. května 2009. Je určena k výzkumu fluktuací reliktního záření a monitorování vesmíru v mikrovlnné oblasti. Má úhlovou rozlišovací schopnost 5′ a teplotní citlivost 2 μK při frekvenčním pásmu 30÷857 GHz. Zrcadlo sondy má rozměry 1,9×1,5 m a teplota nejchladnější části ohniska byla udržována na 0,1 K do prosince 2011. Od ledna 2012 fungují jen tři nízkofrekvenční pásma, která nejsou tak náročná na chlazení ohniska. Sonda je pojmenována podle významného kvantového fyzika Maxe Plancka. Je umístěna v Lagrangeově bodě L2 soustavy Země-Slunce.

Mikrovlnná mapa oblohy pořízená sondou Planck. Výsledná fotografie je složená z devíti frekvenčních pásem v mikrovlnném oboru. Jasný flíček v pravé dolní třetině je Velké Magellanovo mračno. Snímek je v nepravých barvách (různým frekvencím byly přiřazeny různé barvy).