Tabulky → spektrum → infračervené

Infračervené záření objevil v roce 1800 William Herschel při rozkladu slunečního světla hranolem. Zjistil, že za červenou barvou existuje další záření, které zahřeje teploměr. Infračervené záření má vlnovou délku v rozsahu od 0,75 μm do 400 μm. Typickými útvary s touto velikostí jsou například prvoci. IR záření využíváme v infrazářičích, v infralampách, při infraterapii, v dálkových ovladačích, v termovizi, v čidlech na zloděje, v dálkových teploměrech a při dálkovém průzkumu Země. V astronomii se využívá IR záření k výzkumu meziplanetární hmoty, planetárních atmosfér, plynu a prachu v galaxiích, hnědých trpaslíků, červených veleobrů, exoplanet, protoplanetárních disků a mlhovin. IR záření prochází zemskou atmosférou jen částečně, v tzv.oknech.

Evropská infračervená observatoř Herschel je umístěna v Lagrangeově bodě L2 soustavy Země-Slunce. Je největším dalekohledem za hranicemi atmosféry Země. Primární zrcadlo má průměr 3.5 metru.

Molekulární mračno Rosetta ze souhvězdí Jednorožce je zobrazené v IR oboru. Fotografie v nepravých barvách je složená z několika snímků pořízených na různých vlnových délkách. Mračno je vzdálené 5 000 světelných roků a jsou v něm dobře patrné uzlíky rodících se hvězd. Snímek pořídila infračervená observatoř Herschel dne 12. dubna 2010.