Lunar prospector

Lunar Prospector

start: 6. ledna 1998
zakončení mise: 1999
nosná raketa: Athena II
hmotnost: 295 kg

Logo

Vypouštěcí zařízení 1/5/98 Vypouštěcí zařízení 1/6/98
Raketa Athena-II na vypouštěcím zařízení Floridského kosmodromu před vypuštěním...a při startu.

Lunar Prospector byl vypuštěn 6. ledna na palubě trojdílné rakety Athena-II. Oddělení sondy od rakety proběhlo přesně podle plánu hodinu po startu. Pokus o start 5.ledna nevyšel kvůli problému s radarem.
Sonda je navržena pro výzkum na nízkooběžné dráze Měsíce. To zahrnuje zkoumání složení povrchu Měsíce, magnetického a gravitačního pole, erupční činnosti, popřípadě zachycení měsíčních nerostných zdrojů pro budoucí použití.
Sonda by později při dostatku paliva mohla sestoupit do vzdálenosti 90 a 11 kilometrů nad měsíční povrch, což by umožnilo získat další přesnější data.

Popis sondy

Sonda má tvar bubnu a je vyrobena z materiálu na bázi uhlíkových vláken a epoxidu. Je zhruba 1.2 metru dlouhá a má asi 4.5 metru v průměru.Celková hmotnost sondy i s palivem je asi 295 kg. Stabilita otáček a pohyb sondy je zajištěn 6 tryskami. Energii získává sonda ze solárních článků, popřípadě záložní baterie. Přístroje jsou umístěny na třech radiálních ramenech. Sonda nemá počítač a má minimální paměť pro zálohování dat při přerušení spojení. Práce je kontrolována ze Země a data jsou zasílána ihned při měření.

Přístroje

Sonda je vybavena 5-ti přístroji pro mapování povrchu měsíce. Slouží sama jako přístroj při zkoumání Dopplerova gravitačního efektu.

Detektor gama záření	Měří gama záření rozpadajících se částic obsažených v povrchu Měsíce.
Detektor neutronového záření	Je určen pro detekci slunečního větru a vody, která by na Měsíci mohla být ve formě ledu.
Detektor alfa záření	Sleduje tektonickou činnost Měsíce a radioaktivní rozpad radonu a plutonia.
Magnetometr	Ve spolupráci s detektorem elektronů mapuje slabé magnetické pole Měsíce.
Detektor elektronů

Voda na Měsíci

Právě dva měsíce po startu sondy už mají vědci jasné známky existence měsíčního ledu včetně odhadu jeho množství a rozložení. Přítomnost ledu na obou pólech v jednotlivých kráterech je dokázána daty z detektoru neutronového záření na sondě.

Voda je smíchaná s měsíční půdou v koncentraci asi 0.3 až 1 procento. Vědecká veřejnost už dříve předpokládala, že se na Měsíc voda dostala jako součást meteoritů a komet, které dopadaly na Měsíc po dobu bilionů let. Vrstva ledu by tak mohla dosáhnout tloušťky až dvou metrů.

Sondě se podařilo proniknout do hloubky 0.5 metru, kde také objevila vodu. Ze získaných dat lze soudit, že celková hmotnost ledu se pohybuje od 11 do 330 milionů tun. Toto množství je rozprostřeno na 10 až 50 tisících km² na severním pólu, a na 5 až 20 tisících km² na jižním pólu. Na severním pólu je asi dvojnásobné množství ledu než na jižním.

Hlavním důsledkem objevení vody na Měsíci je snížení nákladů pro budoucí lety člověka do vesmíru. Přes snahu NASA snížit cenu letů stojí dnes vynesení jednoho kilogramu materiálu na oběžnou dráhu asi 20 000 dolarů. Voda je jednak základní potřebou člověka, jednak se dá poměrně jednoduše rozložit na vodík a kyslík, což je hlavní součást raketového paliva. Měsíc má navíc asi šestkrát menší přitažlivost než Země, a tak se nejspíš v budoucnosti stane "čerpací stanicí" pro další výpravy člověka do vesmíru.