SUPERNOVY

Některé hvězdy končí svojí životní kariéru jako supernova. Oslnivým zábleskem dá hvězda naposledy o sobě vědět, rozmetá do okolí podstatnou část své hmoty a na jejím místě v lepším případě zbude malá neutronová hvězda nebo černá díra. Explodovat může jak osamocená hvězda, tak binární systém, ve kterém hmota bohatá na vodík přetékající z jedné složky zažehne na povrchu druhé kompaktní složky překotnou termonukleární syntézu. Mnoho zajímavých informací o hvězdném vývoji naleznete v Astrofyzice, v pasáži Závěrečné fáze vývoje.

Cygnus Loop (Řasová mlhovina) - zbytek po explozi supernovy v Labuti asi před 15 000 lety. Vzdálenost 2500 l.y. Barvy odpovídají excitaci různých atomů v rázové vlně (kyslík−modrá, síra−červená, vodík−zelená). Levý snímek viditelný obor (HST, WFPC2, 14.2.1995), pravý snímek je v RTG oboru (ROSAT) a je složený ze 40 snímků ve 26 směrech. Patrná je kulová rázová vlna.

Plachty (Vela) - zbytek supernovy v souhvězdí Plachty,  exploze před 11000 lety, snad ji na obloze viděli první zemědělci. Září také v RTG. Záření způsobené rekombinací elektronů. Levý snímek optický obor (UK Schmidt Telescope, David Malin), pravý snímek optický obor (Royal Observatory, AAO).

M 1 (Krabí mlhovina) - pozůstatek po explozi supernovy v souhvězdí Býka. Exploze byla pozorována ve staré Číně roku 1054. Existují záznamy na hliněných destičkách. V době exploze hvězda svítila několik dní i na denní obloze. Dnes mlhovina s vláknitou strukturou, v centru milisekundový pulsar (rotující neutronová hvězda s dipólovým magnetickým polem).

SN 1572, Tychonova supernova - pozorována Tycho Brahem v roce 1572 v souhvězdí Kasiopei. Fotografie v RTG oboru (Chandra, 1999) ukazují strukturu rozpínající se obálky. Neostrost asi způsobuje rozpínání filamentů. Přítomnost prvků Fe, Ni, Si ze závěrečných stadií hvězdného vývoje. Poslední obrázek je v radiovém oboru (VLA).

SN 1987 A - nejznámější supernova pozorovaná ve 20. století. Hvězda Sanduleak z blízké trpasličí galaxie LMC nám připravila výjimečnou nebeskou podívanou. Světlo z exploze k nám dolétlo v roce 1987 a bylo detekováno ještě před maximem. Několik hodin před detekcí světelné exploze byla pozorována sprška neutrin pocházející z kolapsu jádra v podzemních detektorech IBM (Ohio) a v aparatuře Kamiokande (Japonsko). Na prvních dvou snímcích je v optickém oboru hvězda Sanduleak před a po explozi.  Na třetím snímku je stav z roku 1999, kolem hvězdy vytvořily odhozené obálky soustavu prstenců.

SN 1987 A - prstence. Za několik let po explozi vytvořily rozpínající a prolínající se odhozené obálky kolem bývalé supernovy zajímavou soustavu prstenců. Jejich prostorovou strukturu si můžete prohlédnout na animaci (mpeg, 1.4 MB). Na levém snímku je celkový pohled na zbytek po supernově s okolím (HST, 1999), na prostředním snímku je detailní struktura prstenců s popisem (IAN) a na pravé je porovnání prstenců v roce 1994 a v roce 1997.

SN 1993 J - supernova v M 81 ve Velké Medvědici. Very Large Baseline, radiový obor, 1993-1998. Patrná expanze obálky. Úsečka představuje 10 000 AU. Vzdálenost 12×10⁶ l.y.

SN 1998 AQ - supernova ve Velké Medvědici, která vzplanula v galaxii NGC 3982 v dubnu 1998. Galaxie patří do kupy v Panně a je 55×10⁶ l.y. vzdálená. V maximu 12. magnituda.

SN 1998 S - superova v galaxii NGC 3877 ve Velké Medvědici. Fotografoval Rudolf Novák (CCD kamera, deset pětiminutových expozic). Supernovu objevili již před maximem čínští astronomové 2.3. 1998 na CCD snímcích, spektroskopie ukázala, že se jedná o typ IIn.

N 132D - pozůstatek po explozi supernovy v blízké trpasličí galaxii LMC. Supernova v jádře vytváří těžké prvky termojadernou syntézou a poté je rozmetá do okolí. Prvky H a He mění na C, O, N, ... Fe. Bublina má teplotu 10⁷ K. Průměr zobrazené oblasti 50 l.y. Levý snímek VIZ obor (HST, WFPC 2, 1995), pravý snímek RTG obor (Chandra, 2000).

E 0102-72 - několik tisíc let starý zbytek supernovy v v blízké trpasličí galaxii SMC ve tvaru písmene Q, vzdálenost 210 000 l.y., průměr 40 l.y. RTG obor (Chandra, 2000).