ZEMĚ

Země - celkový pohled (GOES 7); Evropa v noci (NOAA, 1994); Afrika z Meteosatu 7 (2001) - plné rozlišení (400 kB).

Evropa a Afrika - fotografie Evropy a Afriky pořízená z raketoplánu Columbia při posledním letu. Dobře patrný je přechod mezi dnem a nocí. Uprostřed Atlantického oceánu jsou patrné ostrovy Azory, jihovýchodně od nich ostrovy Madeira dále na jih Kanárské ostrovy. V levé horní části snímku je zcela zamrzlé Grónsko.

El Nino - změny oblasti Galapág (Equador) způsobené klimatickým jevem El Nino. Jev je rekurentní a souvisí s interakcí atmosféry s oceánskými proudy. V tomto období vzrůstá teplota celé východní části Tichého oceánu o několik stupňů Celsia. Mimořádně teplé vody spojené s tímto jevem zcela narušují ekologický systém a zabraňují přetokům vod bohatých na potravu. Důsledky pro savce a ptáky jsou kruté (CZCS, 1983), (SeaWiFS, 1997), (Poseidon, Topex, 1994-1995).

Galeras - sopka v jižní Kolumbii. Od 15. století soptila asi dvacetkrát, naposledy 1993 (raketoplám Endevour, radar 50×35 km).

GEOSAT - družice, která sloužila jak ke komerčním, tak vědeckým účelům.Proslula dokonalými fotografiemi mořského dna z analýzy gravitačního vzdutí mořské hladiny. Na snímcích postupně vidíte: 1) Východní pobřeží Tichého oceánu, černé oblasti jsou pevninou. 2) Mexický záliv, využití dat pro naftařské společnosti. 3) Mapa podmořského dna.  4) Trojhřeben s vulkány, 27°  j. šířky, 70°  v. délky. Ukázka tektoniky ker. 5) Podmořské vulkány.

Záliv Chesapeake - horní snímek je kombinací tří vlnových délek (412, 555, 670 nm). Zvýraznění vegetace spojené s morfologií povrchu pevniny (roviny, údolí, horské masivy). Bílé oblasti jsou mraky a husté aerosoly. Na mořské hladině v tomto oboru nejsou žádné detaily. Dolní snímek je po korekci dat na vliv atmosféry. Hladina zálivu již vykazuje detaily: červené a žluté oblasti - zkalená voda; modré oblasti - klidná čistá voda (SeaWiFS, 1997).

Studium fytoplanktonu - výsledky výzkumů družice SeaWiFS (Sea-viewing Wide Field-of-view Sensor, 1998).

Povětrnostní jevy - hurikán Anrew (GOES 7, 1992); hurikán Danny (Alabama, 1997); hurikán Emilia (STS, 1994).

Elektromagnetické jevy - základna polární záře bývá nad 60 km, výška až 1000 km. Produkt slunečních elektronů a protonů zachycených magnetickým polem Země a jejich srážek s molekulami atmosféry. Často vytváří kompletní prstenec kolem pólu. Na prvním snímku polární záře nad Aljaškou (1998, T < 40° C), na druhém snímku diokotronová nestabilita charakteristická pro polární záře, vytváří typické struktury v polární záři. Na třetím snímku blesk v atmosféře.

Měsíc - jediný souputník Země s vázanou rotací. První snímek je ze Země, druhý snímek ze sondy Cassini (1999), třetí snímek ze sondy Galileo (1989). Na posledním obrázku vidíte model nitra Měsíce s pevným malým kamenným jádrem.

Mapa přivrácené a odvrácené strany Měsíce, pánev Aitken -  měření sondy Clementine. Červená barva odpovídá nejvýše položeným oblastem, purpurová nejnižším. Na odvrácené straně dominuje pánev Aitken v blízkosti jižního pólu o hloubce 12 km a průměru 2500 km. Největší prohlubeň ve Sluneční soustavě. Pánev Jižní pól-Aitken je nápadně tmavší než okolní povrch Měsíce. Tato anomálie byla poprvé pozorována sondou Galileo. Vědci tehdy navrhli, že se jedná o oblast, která je bohatší na železo než okolní měsíční pevniny (Clementine, 1994).

Kráter Copernicus - -největší měsíční kráter s typickými paprsky vzniklými rozmetánám natavené hmoty po dopadu impaktu (HST, WFPC2)