JUPITER II

Největší a nejhmotnější planeta Sluneční soustavy má plynokapalný charakter a chemické složení podobné Slunci. Od hvězd se Jupiter liší pouze malou hmotností, která nestačí k vytvoření podmínek pro reakce, probíhající ve hvězdách. I přesto se se svými šestnácti měsíci podobá jakési "Sluneční soustavě" v malém. Více se dozvíte v sekci Astrofyzika, v kapitole Jupiter.

Io - jediný známý měsíc ve Sluneční soustavě s aktivní sopečnou činnost. Nitro Ia je zahříváno slapovými silami a elektrickými proudy. Ionty síry vyvrhované měsícem vytvářejí kolem Jupitera plazmový torus.

Přechod Ia přes Jupiter (HST, WFPC2);
Vulkán Pele (HST, WFPC2, 1997); 4 km vysoká hora (Galileo, 1999)

Fontány lávy vyvrhované ze sopky (Galileo, 1999)

Mapa povrchu; pohled na vulkány ze strany (Galileo, 1999)

Io - vulkány,rozlišení: 8-12 km/px. Vzdálenost: 800 000 km (Galileo, 1997)

Europa - měsíc je pokryt rozlámanými a znovu ztuhlými ledovými krami, které se pohybují buď na jakési kašovité břečce nebo přímo na oceánu tekuté vody s hloubkou až sto kilometrů. Načervenalé oblasti jsou místa, která obsahují jen minimální množství vodního ledu. Světle modrá pak logicky odpovídá ledovým pláním.

Europa (HST); Europa (Galileo, 1998)

Povrch Europy (Galileo, 1998)

Ganymedes - 150 kilometrů dlouhý řetěz třinácti kráterů, který pravděpodobně vznikl po kolizi s rozpadlou kometou. Na Ganymedu jsou dosud známy tři takové útvary, více než desítka pak byla pozorována i na povrchu druhého měsíce Kallistó (Galileo, 1997).

Callisto - na prvních dvou snímcích je pohled na Callisto ze sondy Galileo. Na druhých dvou snímcích jsou impaktní pánve Asgard (průměr 1700 km) a Valhalla (průměr 4 000 km) fotografované sondou Galileo v roce 1997.