MLHOVINY - REFLEXNÍ

Reflexní mlhoviny se vyskytují u hvězd, které nejsou dost žhavé, takže mlhovina září pouze jejich odraženým světlem. Mnoho zajímavých informací o mlhovinách v Astrofyzice, v pasáži Mlhoviny.

Trifid (M 20) - velmi známá mlhovina v souhvězdí Střelce s charakteristickými třemi laloky. Červená část je emisní mlhovina spojená s mladou hvězdokupou v blízkosti centra. Celý systém je obklopen modrou reflexní mlhovinou.

M 78 - jedna z komplexu plynoprachých mlhovin v souhvězdí Orion. Nejjasnější reflexní mlhovina na obloze, zářící odraženým světlem jasně modrých hvězd ranného typu B.

NGC 1977 - jedna z komplexu plynoprachých mlhovin v souhvězdí Orion. Je pozorovatelná pouhým okem jako rozmazaná skvrna blízko proslulého pásu tří hvězd v souhvězdí Orionu. Na obrázku je část mlhoviny, která bezprostředně odráží světlo z jasných hvězd Orionu. Díky tomuto odrazu se zdá, že mlhovina je modrá, protože modré světlo ze sousedních hvězd se v plynu mlhoviny rozptyluje mnohem snadněji než světlo červené. Tmavé pruhy jsou většinou složeny z mezihvězdného prachu - jemných uhlíkových zrnek (AAT, David Malin, 1997).

Mlhoviny v Plejádách (M45) - Plejády jsou nejznámější hvězdokupou na obloze. Můžeme je vidět bez dalekohledu dokonce i v přesvětleném městě. Plejády jsou také známy jako Sedm sester nebo jako objekt M 45 Messierova katalogu. Patří k nejjasnějším a nejkompaktnějším otevřeným hvězdokupám. Plejády obsahují více než 300 hvězd, jsou vzdáleny asi 400 světelných let a měří v průměru 13 světelných let. Hvězdokupa v současnosti prochází nezávisle vzniklou prachovou mlhovinou. Jednotlivé hvězdy ozařují její části a tak vznikají modré reflexní mlhoviny v okolí hvězd. Nedávno byly v Plejádách nalezeni nezřetelní hnědí trpaslíci s malou hmotností.

Antares a ρ Hadonoše - barvy mlhovin v blízkosti těchto hvězd jsou výsledkem různých procesů. Jemný prach osvětlený zpředu hvězdným světlem vytváří modré reflexní mlhoviny. Plynná oblaka, jejichž atomy jsou excitovány ultrafialovým hvězdným světlem, vytvářejí načervenalou emisní mlhovinu. Zezadu osvětlované mraky prachu zastiňují světlo hvězd, a tak se zdá, že jsou tmavé. Antares, červený veleobr, a jedna z nejjasnějších hvězd nočního nebe, osvětluje žlutočervená oblaka vlevo nahoře. Hvězda r Hadonoše leží ve středu modré mlhoviny napravo. Vzdálená kulová hvězdokupa M 4 je viditelná přímo pod Antarem a nalevo od červeného mraku obklopujícího hvězdu s Scorpii.

Mlhovina Tobyho Juga (IC 2220) - reflexní mlhovina, obklopující normální červenou obří hvězdu. Reflexní mlhoviny září díky světlu, odraženému z centrální hvězdy. Zdá se, že tato mlhovina vznikla v poslední fázi života červeného obra při odhození části jeho hmoty do okolí. Mlhovina má podivný bipolární tvar, který z ní činí populární objekt studia (AAT).

Vajíčko (CRL 2688) - mlhovina je vzdálená 3 000 l.y. Z červeného obra vystupují dva světelné kužele napříč protnuté mnoha světelnými oblouky. Hvězda je v závěrečných fázích vývoje, zvětšuje své rozměry, stává se obrem a uniká z ní hmota rychlostí 20 km/s. Tmavá oblast v centru je prach ukrývající centrální hvězdu. Světlo hvězdy uniká v tenčích oblastech tohoto prachového kokónu a při tom se odráží na prachových částečkách. Tato vývojová fáze trvá jen 1 000 až 2 000 let. Celkové období unikání hmoty z červeného obra může trvat cca 10 000 let. Oblouky jsou husté části odhozené obálky hvězdy a svědčí o tom, že množství odhazované hmoty se mění s časem v cca 100 až 500 letém období. Hmota byla detekována až do vzdálenosti 0,6 l.y. Mechanismus formování výtrysků a prachového kokónu není zatím znám (HST, WFPC2, 1966, červ. filtr).