MLHOVINY - PLANETÁRNÍ I

Planetární mlhovina je emisní mlhovina, která vznikla poté, co se z obra v závěrečných fázích hvězdného vývoje uvolnily povrchové vrstvy. Velikost planetárních mlhovin může být přibližně stejná jako naší sluneční soustavy, ale také může mít velikost až světelného roku. Název těchto mlhovin pochází z dob jejich objevů v malých dalekohledech, ve kterých vypadaly jako kotoučky připomínající planety. Z mnoha set známých planetárních mlhovin má jen asi 10 % kruhový tvar a asi 70 % z nich má dva laloky, které vzniknou při odhození obálky jedné hvězdy v binárním systému. Planetární mlhoviny zřejmě vznikly jako důsledek intenzivního proudění hvězdného větru od červených obrů a nadobrů odhalujícího jejich jádro. Planetární mlhoviny se rozpínají rychlostí průměrně asi 20 km/s. Podivné tvary planetárních mlhovin jsou zřejmě důsledkem vlivů rotace hvězd a jejich magnetických polí. Mnoho zajímavých informací o mlhovinách naleznete v Astrofyzice, v pasáži Mlhoviny.

M 27 (Činka) - první objevená planetární mlhovina, nachází se v souhvězdí Lištičky. Obálka je stará 3000 až 4000 let. Centrální hvězda má magnitudu 13.5 a je to horký modrý trpaslík s teplotou 85 000 K.

M 57 (Prstencová mlhovina) - jedna z nejznámějších planetárních mlhovin na obloze, nachází se v souhvězdí Lyry. Pozůstatek po odhození obálky centrální hvězdou s teplotou 100 000 K. Poslední průzkumy ukazují, že obálka není sférická, ale má skutečně toroidální tvar (Nordic Optical Telescope).

M 76 (Malá činka, Zátka, Motýlek) - planetární mlhovina v souhvězdí Persea. Slabší objekt Messierova katalogu. Centrální hvězda má magnitudu 16.6 a teplotu 60 000 K.

M 97 (Soví mlhovina) - známá, planetární mlhovina ve Velké Medvědici.  Patří k slabším objektům Messierova katalogu. Centrální hvězda má hmotnost 0.7 M_s a 16. magnitudu. Stáří obálky je asi 6 000 let, hmotnost 0.15 M_s.

MyCn 18 (Přesýpací hodiny) - planetární mlhovina, neví se, proč osa centrální oblasti nesouhlasí s osou vnější oblasti. Horká hvězda, která mlhovinu vytvořila při přerodu v bílého trpaslíka, není přesně v centru. Na snímku ji vidíte jako bílou tečku posunutou vlevo. Centrální oblast připomíná lidské oko (HST, WFPC2, 1996).

MZ 3 (Mravenec) - planetární mlhovina kolem hvězdy s podobnými parametry jako Slunce. Dvojlaločnatý tvar může být způsoben buď přítomností další složky nebo vlastní rotací hvězdy a silným magnetickým polem. Plyn je vytěsňován rychlostí 1000 km/s (HST, WFPC2).

MZ 9 (Dvojčata) - planetární mlhovina v Hadonoši. Výtrysky mají nadzvukovou rychlost (v > 300 km/s], jde o typický příklad motýlkovité (bipolární) mlhoviny s dvěma laloky. Odhození obálky cca před 1 200 lety. V centru těsná dvojhvězda. Kolem jedné hvězdy existuje plynoprachý disk patrný při krátkých expozicích, o průměru 10 AU. Jety vychází kolmo na tento disk. Vzdálenost 2100 l.y. (HST, WFPC2, 1997).

Henize 1357 (Rejnok) - planetární mlhovina (HST, WFPC2, 1998)

Hubble 5 - planetární mlhovina ve Střelci (HST, WFPC2, 1997)

IC 3568 (Citrón) - planetární mlhovina v souhvězdí Žirafy. Vzdálenost 9 000 l.y., průměr 0.4 l.y. Příklad symetrické mlhoviny (HST, WFPC2).

IC 4006 - bipolární planetární mlhovina v souhvězdí Vlka. Levý snímek HST (WFPC2, 1998), pravý snímek VLT.