MLHOVINY - TEMNÉ

Temná mlhovina zastiňuje světlo hvězd, ležících za ní. Nevyskytují-li se poblíž vůbec žádné hvězdy, mlhovina pochopitelně nesvítí; projevuje se pouze tím, že zastiňuje světlo hvězd, které leží za ní.  Mnoho zajímavých informací o mlhovinách naleznete v Astrofyzice, v pasáži Mlhoviny.

Bokovy globule v IC 2944 - tmavé skvrny na obrázku nejsou fotografickou chybou, ale neobvyklým typem mezihvězdného mraku, známého jako Bokovy globule. Bokovy globule, pojmenované po astronomovi Bartu Bokovi, který je podrobně studoval, jsou malé tmavé mraky, vytvořené z plynu a prachu, které se stlačí a vytvoří předchůdce protohvězd. Tyto Bokovy globule byly nalezeny v přední části zářící oblasti H II, známé jako IC 2944.

Mlhovina Kužel (v NGC 2264) - někdy jsou nejjednodušší tvary nejobtížněji vysvětlitelné. Například původ kuželovité oblasti na obrázcích zůstává tajemstvím. Tmavá oblast zřetelně obsahuje mnoho prachu, který znemožňuje světlu z emisní mlhoviny a otevřené hvězdokupy NGC 2264 do něho proniknout. Jedna hypotéza předpokládá, že kužel je zformován větrem částic vanoucích okolo Bokových globulí na konci kuželu.

NGC 6520 - otevřená hvězdokupa NGC 6520 s mladými modrými hvězdami je patrná v levé části snímku. Její hvězdy se zformovaly teprve před milionem let. Ve srovnání s naším prastarým Sluncem, které vzniklo před miliardami let, je to úplně nedávno. Napravo je absorbující (temná) mlhovina, z níž mohou vznikat hvězdy. Tato mlhovina obsahuje množství neprůhledného prachu, který zastiňuje viditelné světlo z mnoha hvězd, které by mohly být vidět v pozadí.

Barnard 68 - temná mlhovina v souhvězdí Hadonoše. Vzdálenost 500 l.y. Mlhovina má průměr 0.6 l.y. a teplota v ní je zhruba 10 K. Složení: molekulární vodík a prach. V budoucnu se v mlhovinách tohoto typu mohou rodit hvězdy. (VLT, Antú, 1999)

Hadí mlhovina - tmavé vlnící se pruhy, viditelné části souhvězdí Hadonoše. Hadí mlhovina je série tmavých absorpčních mraků. Zrnka mezihvězdného prachu - složená především z uhlíku - absorbují viditelné hvězdné světlo a jeho velkou část přeměňují v světlo infračervené, které již není pozorovatelné lidským okem (jde vlastně o tepelné záření). Tato absorpce způsobuje, že hvězdy v pozadí jsou z našeho pohledu neviditelné a na nebi vznikají pozoruhodná prázdná místa.

Přesýpací hodiny - mlhovina Přesýpací hodiny leží  v centrální části mlhoviny Laguna (M 8). V této oblasti se formují nové hvězdy, zastíněné tmavými pruhy prachu, prostoupeného červeně zářícím vodíkovým plynem. Seskupení některých plynných mraků vytvořilo zářící útvary připomínající přesýpací hodiny. Na obrázku z HST je vlevo dole jasná mladá modrá hvězda z otevřené hvězdokupy NGC 6530 viditelná pod středem mlhoviny Laguna. Sama Laguna obsahuje velká magnetická pole a neobyčejně velké prachové částice.

FeSt 1-47 - temná mlhovina pozorovaná při projektu 2MASS (2 Mikron All Sky Survay). Obrázek je pořízený v IR oblasti a převeden do viditelných barev.

Vajíčko (CRL 2688) - mlhovina je vzdálená 3 000 l.y. Z červeného obra vystupují dva světelné kužele napříč protnuté mnoha světelnými oblouky. Hvězda je v závěrečných fázích vývoje, zvětšuje své rozměry, stává se obrem a uniká z ní hmota rychlostí 20 km/s. Tmavá oblast v centru je prach ukrývající centrální hvězdu. Světlo hvězdy uniká v tenčích oblastech tohoto prachového kokónu a při tom se odráží na prachových částečkách. Tato vývojová fáze trvá jen 1 000 až 2 000 let. Celkové období unikání hmoty z červeného obra může trvat cca 10 000 let. Oblouky jsou husté části odhozené obálky hvězdy a svědčí o tom, že množství odhazované hmoty se mění s časem v cca 100 až 500 letém období. Hmota byla detekována až do vzdálenosti 0,6 l.y. Mechanismus formování výtrysků a prachového kokónu není zatím znám (HST, WFPC2, 1966, červ. filtr).