KOMETY
Kromě planet a Slunce tvoří naši Sluneční soustavu nepřeberné množství drobnějších těles. Zejména k nim patří planetky, komety a
meteority. Hmotnost všech těchto těles je zanedbatelná v měřítkách Sluneční soustavy, ale jejich význam pro poznání minulosti Sluneční soustavy může být principiální.
Více se dozvíte v sekci Astrofyzika,
v kapitole Meziplanetární
hmota.
Kometa Ikeya Zhang (2002)
- Velmi jasná kometa (3.až 4.magnituda), u nás snadno pozorovatelná nad
západním obzorem. Tato fantastická animovaná fotografie (640 kB) pochází od Michaela Karrera a je z 11.3.2002
(4″ f/8 Takahashi Refraktor). I když je dost veliká, určitě stojí za
shlédnutí Uvidíte změny struktury ohonu složené z deseti fotografií.

Komety Romeo a Julie (1998)
- obě komety dopadly do Slunce 1.6.1998. Sledováno sondou Soho. Jde o komety Kreutzovy skupiny (v periheliu se přibližují k povrchu Slunce, pravděpodobně vznikly rozpadem jedné velké komety v minulosti).
Povrch Slunce zakryt clonkou. Klepnutím uvidíte animaci ze SOHO
(Romeo = Soho 54, Julie = Soho 55).
Necelý den po dopadu se na Slunci objevila mohutná erupce, jejíž
souvislost s dopadem není jasná (druhý snímek).

Kometa Hale-Bopp (1996) -
velmi jasná kometa, zjištěna rotace jádra. Klepnutím na druhý snímek
uvidíte animaci rotace. Snímek vznikl seskládáním šesti pětisekundových
expozic CCD kamerou ST-7. Foto Brad D. Wallis a Robert W. Provin.
Na posledním snímku vidíte interakci iontového ohonu se slunečním větrem a s magnetickým polem při průchodu přes rovinu oběhu Země. Propletené pinčové
struktury (Puckett Observatory, 1996).

Kometa Hyakutake (1996) -
na prvním snímku patrná struktura vláken v ohonu. Druhý snímek je z
HST, třetí z 1 m dalekohledu na Pic du Midi. Dále zjištěno RTG záření
z jádra.

Shoemaker-Levy 9 (1994) -
vlivem slapových gravitačních sil Jupitera se rozpadla na asi 20 úlomků,
které spadly na povrch planety. Na druhém snímku je dopad úlomku G
18.7.1994 (HST).

Kometa Halley (1986) -
nejslavnější kometa všech dob při svém posledním návratu. Sir Edmond Halley na ní dokázal platnost Newtonova zákona a předpověděl její další průlet. Perioda 76 let.



|