GRAVITAČNÍ ČOČKY

Mnoho zajímavých informací o gravitačních čočkách naleznete v Astrofyzice, v pasáži Gravitační čočky. Prohlédněte si také galerii gravitačních čoček z HST.

Schéma - efekt gravitační čočky předpověděl A. Einstein v roce 1936. Hmotný objekt (zpravidla velká galaxie) ležící mezi zdrojem záření a pozorovatelem zakřivuje světelné paprsky podobně jako skleněná čočka v laboratoři. Jsou-li objekty dokonale na přímce vznikne jako obraz vzdálené galaxie tzv. Einsteinův prstenec. Jsou-li objekty mírně vyosené, vznikne několikanásobný obraz vzdálené galaxie či kvasaru.

Abel 2218 - kupa galaxií z HST (1995). Jejich světlo se na cestu vydalo v době, kdy byl věk Vesmíru asi čtvrtinový v porovnání s dnešním. Hmotné členy kupy fungují jako gravitační čočky - vzdálené objekty zobrazují jako krátké oblouky, které najdete po celém snímku. Jejich celkový počet je asi sto padesát.

Býčí oko (1938+666) - galaxie zobrazená efektem gravitační čočky jako Einsteinův prstenec. Úhlový průměr 1″. Vlevo: IR obraz (1.6×10⁻⁶ m) z HST, kamera NICMOS. Světlá skvrna uprostřed prstenu je mezilehlá hmotná galaxie. Uprostřed: Radiový obraz galaxie 1938+666 ze sítě šesti radioteleskpů MERLIN ve Velké Británii. Neúplný obraz svědčí o tom, že mezilehlá galaxie není přesně na spojnici pozorovatel - objekt. V radiovém oboru mezilehlá galaxie nezáří. Vpravo: Superpozice obou obrazů.

MG 0414+534
(VLT, 26.11.1998, ESO)
Kvasar fotografovaný v IR oblasti, patrný efekt gravitační čočky, čtyřnásobný obraz.

PG 1115+080
(HST, 1998)
Kvasar zobrazený gravitační čočkou jako čtyři objekty. Využit ke zjištění Hubbleovy konstanty H = 68 km s⁻¹Mpc⁻¹. Dnešní hodnota (2003) z měření sondy WMAP je (71±4) km s⁻¹Mpc⁻¹.