Stark, Johannes

(1874–1957)

Německý fyzik, v roce 1913 ukázal, že silné elektrické pole může rozdělit jednoduchou spektrální čáru na více složek. Starkův jev je analogií Zeemanova jevu v magnetickém poli. Za svůj objev obdržel v roce 1919 Nobelovu cenu.

Stark dokončil studia fyziky na Mnichovské univerzitě v roce 1897, kde také pracoval až do roku 1900. V roxe 1900 se stal přednášejícím na Univerzitě v Göttingen, v roce 1906 byl jmenován mimořádným profesorem na Univerzitě v Hannoveru a v roce 1908 se stal profesorem na Univerzitě v Aachenu. V následujících letech vystřídal několik dalších univerzit. Od roku 1933 do roku 1939 byl prezidentem Fyzikálně-technického spolkového úřadu. V nacistickém období sehrál zápornou roli v čistkách mezi německým fyziky. V roce 1947 byl odsouzen za válečné zločiny na 4 roky.