Siegbahn, Kai Manne Börje

(1918–2007)

Švédský fyzik, který získal v roce 1981 Nobelovu cenu za průkopnické práce ve spektroskopii a za výzkum interakce elektromagnetického záření s látkou pomocí laserové spektroskopie. Cenu sdílí s Bloembergenem a Schawlowem.

Siegbahn je synem Karla Siegbahna, který získal Nobelovu cenu v roce 1924 za objev rentgenové spektroskopie. Siegbahn získal PhD v roce 1944 na Univerzitě ve Stockholmu. V roce 1951 se stal profesorem v Královském institutu techniky a v roce 1954 přesídlil na Univerzitu v Uppsale. Siegbahn formoval základy elektronové spektroskopie pro chemickou analýzu (ESCA). Tato metoda využívá fotoelektrický jev – emisi elektronů z povrchu materiálu při dopadu elektromagnetického záření. Siegbahn vyvinul metodu měření kinetické energie vyrážených elektronů. Z těchto měření bylo možné určit vazebnou energii elektronů v látce. Ukázal, že chemické prvky vážou elektrony s charakteristickou energií, která je poněkud pozměněna přítomností molekul a iontů v bezprostředním okolí. Metoda ESCA se stala po roce 1970 standardní metodou chemické analýzy (včetně určování nečistot v plynech).