Schrödinger, Erwin

(1887–1961)

Rakouský fyzik. Roku 1926 rozpracoval vlnovou mechaniku jako nezávislou formulaci kvantové mechaniky oproti Heisenbergově maticové mechanice. Z tzv. Schrödingerovy rovnice je možné určit vlnovou funkci, která má význam amplitudy pravděpodobnosti výskytu částice a její kvadrát představuje hustotu pravděpodobnosti. Za své práce získal v roce 1933 Nobelovu cenu za fyziku.

Schrödinger studoval na Univerzitě ve Vídni. Po První světové válce začal pracovat na Univerzitě v Curychu. V roce 1926 zformuloval kvantovou teorii postavenou na vlnové funkci, která se opírala o vlnové vlastnosti hmoty objevené Louis de Brogliem. Lidstvo tak získalo vynikající nástroj pro předpověď možných energetických hladin různých systémů. Na druhé straně se ukázala nevyhnutelnost pravděpodobnostní interpretace událostí v mikrosvětě, která se stala námětem mnoha bouřlivých filosofických diskuzí přetrvávajících až do současnosti.

Od roku 1927 pracoval na pozvání Maxe Plancka na Univerzitě v Berlíně. Kvůli persekuci židů opustil univerzitu v roce 1933 a sedm následujících let putoval po Rakousku, Velké Británii, Belgii a Itálii a mnohokrát měnil zaměstnání. Teprve v roce 1940 se usadil pro následujících 15 let v Irsku na Dublinském institutu pro pokročilá studia (Institute for Advanced Studies). V roce 1956 odešel Schrödinger do důchodu a vrátil se do Vídně.