Raman, Chandrasekhara Venkata, sir

(1888–1970)

Indický fyzik, jehož práce měla velký vliv na rozvoj vědy v Indii. Objevil, že při průchodu světla průhledným materiálem se jeho část odchýlí od původního směru a tato odchýlená část změní svou vlnovou délku. Tento jev se nazývá Ramanův rozptyl a je důsledkem Ramanova jevu. Za výzkumy obdržel v roce 1930 Nobelovu cenu.

Po vystudování fyziky na univerzitě v Madrasu v roce 1907 se Raman stal účetním na Indickém ministerstvu financí. V roce 1917 se stal profesorem fyziky na Kalkatské univerzitě. Studoval rozptyl světla na různých látkách a v roce 1928 zjistil, že když je průsvitná látka osvětlována paprsky světla jedné frekvence, bude malá část světla odrážejícího se kolmo k původnímu směru paprsků obsahovat i paprsky jiných frekvencí než světlo původní. Tyto frekvence se nazývají Ramanovy a jsou způsobeny výměnou energie mezi světlem a látkou. V roce 1929 byl Raman povýšen do šlechtického stavu a v roce 1933 nastoupil do čela ústavu fyziky na Indickém vědeckém ústavu v Bangalore. V roce 1947 byl jmenován ředitelem Ramanova výzkumného ústavu a v roce 1961 se stal členem Biskupské akademie věd. Podílel se na vzniku téměř všech indických výzkumných ústavů z té doby. Založil Indický časopis pro fyziku a Indickou akademii věd a školil stovky indických studentů, kteří poté zastávali důležité funkce ve vládách a univerzitách v Indii a Barmě.