Georg Simon, Ohm

(1789–1854)

Georg Simon Ohm (16. března 1789 – 6. července 1854), německý fyzik, který se zabýval elektřinou. Z pokusů s elektrickými články vlastní konstrukce odvodil, že proud tekoucí vodičem je přímo úměrný napětí a průřezu vodiče a nepřímo jeho délce. Zabýval se také akustikou a optikou.

Georg Simon Ohm se narodil 16. března 1789 v bavorském Erlangenu v rodině respektovaného a samovzdělaného zámečníka. Jeho bratr Martin se stal slavným matematikem (mocnina dvou komplexních čísel, pojem zlatý poměr). V patnácti letech nastoupil na místní univerzitu, ale místo studií raději hrál kulečník, bruslil a tancoval. Jeho otec ho proto o rok později poslal do Švýcarska, kde začal učit matematiku. V roce 1809 chtěl Ohm nastoupit na Heidelberskou univerzitu, aby znovu začal studovat matematiku, ale jeho učitel Karl Christian von Langsdorf mu poradil, aby raději studoval samostatně. Za dva roky se pak vrátil na univerzitu v Erlangenu, kde o další dva roky později získal doktorát a začal tam i přednášet. Práce se mu nelíbila, neboť byla špatně placená. Bavorská vláda ho poslala učit na školu v Bamberku, což se mu také nelíbilo, a proto, aby dokázal své schopnosti, napsal knihu o geometrii, kterou předložil pruskému králi Vilému III. Králi se líbila, a proto mu nabídl místo na Jezuitském gymnáziu v Kolíně nad Rýnem, kam Ohm nastoupil v září 1817 a začal učit matematiku a fyziku. Zdejší laboratoř byla dobře vybavená, a tak se mohl věnovat i experimentům, aby mohl začít vědecky publikovat a získat tak místo na univerzitě.

V roce 1825 publikoval práci o závislosti proudu na délce vodiče. O rok později navrhl popis elektrického obvodu založeném na Fourierově modelu vedení tepla. Svůj zákon I = U/R pak definitivně formuloval v roce 1827, když odjel na rok do Berlína, kde se věnoval výzkumu. Doufal, že zde dostane nabídku z univerzity, což se nestalo, ale Ohm zde zůstal a začal učit matematiku na berlínských školách. Roku 1833 získal místo v Norimberku, ale stále to nebyla jeho vysněná univerzita. Roku 1842 se stal zahraničním členem anglické Královské společnosti. Na univerzitu se dostal až pět let před svou smrtí v Mnichově a o tři roky později i řádným profesorem fyziky. Zemřel v Mnichově 6. července 1854. Kromě známého Ohmova zákona o vztahu mezi proudem a napětím Ohm formuloval i zákony z fyziologické akustiky. Ohmův akustický zákon říká, že hudbu lidské ucho vnímá jako součty čistých harmonických tónů. Ohmův fázový zákon pak tvrdí, že fáze a tvar zvukové vlny nemá vliv na to, jak ho ucho přijímá. Po Ohmovi je také pojmenována jednotka elektrického odporu ohm (Ω).