Neumann, John von

(1903–1957)

Maďarsko-americký matematik, jenž ukázal v roce 1944, že Schrödingerova vlnová mechanika a Heisenbergova maticová mechanika jsou matematicky ekvivalentní. V roce 1944 vyvinul teorii her. Stal se průkopníkem digitálních počítačů, navrhl základní architekturu počítače (procesor, řadič, operační paměť, vstupní a výstupní zařízení). Hluboce se zabýval numerickou matematrikou, na konci Druhé světové války se podílel numerickými výpočty na konstrukci první atomové bomby. Je po něm pojmenována von Neumannova architektura počítače, von Neumannova algebra v kvantové teorii a von Neumannovy buněčné automaty, jejichž koncept vyvinul. Von Neumann studoval chemii na Universitě v Berlíně do roku 1923, kdy odešel do Curychu. V Curychu dokončil v roce 1926 studium na Technické vysoké škole a stal se chemickým inženýrem. Doktorát získal na Budapešťské univerzitě, a to již v matematice, z teorie množin. Ve dvaceti letech publikoval definici přirozených čísel, tak, jak ji používáme dodnes.