Mott, Nevill Francis sir

(1905–1966)

Anglický fyzik, který v roce 1977 získal Nobelovu cenu za fyziku za výzkum magnetických a elektrických vlastností amorfních polovodičů. Spoludržiteli ceny jsou P. W. Anderson a J. H. Van Vleck.

Mott vystudoval Univerzitu v Cambridgi (1930) a v roce 1933 se stal profesorem teoretické fyziky na Univerzitě v Bristolu. Zabýval se fyzikou pevných látek, zejména slitin kovů, polovodiči a fotografickými emulzemi. V roce 1938 navrhl teoretický popis účinků světla na fotografickou emulzi na mikroskopické úrovni. V roce 1954 se stal profesorem experimentální fyziky na Univerzitě v Cambridgi a v roce 1971 odešel do důchodu.

Studium elektrických vlastností kovů přivedlo v 60. letech Motta k výzkumu vodivosti amorfních materiálů. Amorfní materiály mají neuspořádanou atomární strukturu. Navrhl teoretický popis fázového přechodu amorfních látek mezi elektricky vodivou fází a nevodivou (polovodivou) fází. Sklu podobné látky, jejichž výroba je relativně levná by mohly nahradit dražší krystalické polovodiče, zejména v oblasti osobních počítačů, kapesních kalkulátorů, kopírovacích zařízení atd. V roce 1962 byl Mott povýšen do šlechtického stavu.