Messier, Charles

(1730–1817)

Francouzský astronom, lovec komet, mlhovin, galaxii a hvězdokup. Sestavil proslulý Messierův katalog, který mu pomáhal při hledání a pozorování komet.

Charles Messier se narodil jako desáté dítě z dvanácti dětí drába Nicolase Messiera. Polovina dětí ale brzy po narození zemřela. V jedenácti letech otec zemřel a hlavou rodiny se stal Charlesův bratr Hyacinthe. Ten ho začal připravovat na budoucí kariéru úředníka.

Již o tři roky později ale Charles pozoroval nádhernou šestiocasou kometu, která mu učarovala a v roce 1748 pozoroval prstencové zatmění Slunce. Když pak roku 1751 dostal nabídku pracovat v Paříži jako úředník u astronoma, nabídku přijal. V Paříži pracoval na astronomické observatoři námořnictva Hôtel de Cluny pod vedením Josepha Nicolase Delisleho. Jeho prvním zdokumentovaným pozorováním byl přechod Merkuru přes sluneční disk dne 6. května 1753. Roku 1757 začal hledat Halleyovu kometu, která se měla právě vrátit ke Slunci, ale kvůli špatným Delesliho výpočtům ji neměl šanci nalézt. Zato 28. srpna 1758 objevil obláček v souhvězdí Býka, který vypadal jako kometa, ale nehýbal se. Později se tento útvar stal první položkou v Messierově katalogu – M 1. Ve skutečnosti jde o pozůstatek po explozi supernovy z roku 1054. Messier se stal lovcem komet a jim podobně vypadajících objektů. Messier během následujících let objevil řadu komet, které po něm dostaly i jména.

Další nehybný obláček, později známý jako M 2, sice objevil Jean-Dominique Maraldi, ale když Messier našel M 3, rozhodl se pro celooblohovou přehlídku a hledání podobných útvarů a jejich katalogizaci, aby již nemohlo docházet k jejich záměnám za komety. Během roku Messier sám objevil 19 nových obláčků a jeho katalog se rozrostl na 40 položek.

Messier velmi stál o to, aby se stal členem francouzské Královské akademie věd. Ačkoli byl velmi rychle přijat za člena mnoha jiných akademií v Evropě, do francouzské byl zvolen až po prvním publikování jeho katalogu s již 45 objekty a objevu Velké komety roku 1769. Následně se i oženil, vzal si o tři roky mladší Marii-Françoise de Vermauchampt.

Jeho katalog se dále rozrůstal, ale v březnu 1772 mu po porodu syna zemřela jak manželka, tak následně i syn. Vlnu objevů mlhovin a komet to ale nezabrzdilo. Při hledání mu začal pomáhat jeho nový asistent Pierre Méchain. V roce 1780 tak jeho katalog při svém druhém vydání obsahoval již 68 objektů. V dubnu 1781 už ale počet objektů v něm dosáhl stovky. Rychle byly přidány ještě tři objekty s nimiž byl následně Messierův katalog vydán ve své finální podobě. Krátce na to si Messier do vlastní kopie připsal M 104. Další položky M 105 až M 110 sice objevili také Messier s Méchainem, ale do katalogu je přidal až Owen Gingerich v roce 1953.

V roce 1781 se Messier dověděl o Herschelově březnovém objevu planety Uran. Messier mu pomohl sehnat schopné matematiky, kteří mohli ověřit, že jde skutečně o planetu. I když katalog měl být již hotov, objevy a pozorování dalších objektů pokračovaly. V listopadu 1781 postihla Messiera nehoda, spadl do hlubokého sklepa a vážně se zranil. Trvalo rok, než se uzdravil, ale stačilo to, aby mohl 12. listopadu 1782 opět pozorovat přechod Merkuru přes sluneční kotouč.

Poslední objekt z dnešního katalogu, M 107, objevil Méchain v dubnu 1782. Poté se Messier přestal o svůj katalog téměř starat. Věděl, že Herschel dělá podobnou přehlídku a nemohl mu konkurovat vybavením. Možná proto měl pocit, že v budoucnu se bude používat Herschelův katalog a nemá smysl sestavovat svůj. Společné pozorování komet Messiera a Méchaina ale neochablo a objevili několik nových komet.

S příchodem francouzské revoluce Messier přišel na několik let o zdroj obživy a byl popraven i jeho matematicky nadaný přítel de Saron, který mu počítal dráhy komet. Revoluce pravděpodobně zabránila vylepšení jeho katalogu. V roce 1795 již ale s Méchainem vstoupil do nového Národního institutu věd a umění. Svou poslední, 20. kometu objevil ve svých 71 letech 12. července 1801.

Messier v té době pozoroval i nově objevené planetky Ceres a Pallas, ale později pozoroval stále méně a méně. Poslední kometa, kterou pozoroval, byla Velká kometa roku 1807. To již měl poničenou svou pověst vědce, když na oplátku za vyznamenání od Napoleona mu věnoval Velkou kometu roku 1769, protože se Napoleon téhož roku narodil.

V roce 1815 Messiera stihl infarkt, který ho částečně paralyzoval a z něhož se již nikdy zcela neuzdravil. Zemřel v noci z 11. na 12. dubna 1817.

Po Charlesu Messierovi byl pojmenován kráter na Měsíci a planetka 7359, kterou objevil 16. ledna 1996 Miloš Tichý na Kleťské hvězdárně. Krátce se po něm v roce 1775 jmenovalo souhvězdí Custos Messium, které ale nebylo široce přijato. Nejslavnějšími jím objevenými útvary jsou bezesporu galaxie M 31 a mlhovina M 42.