Klein, Oskar Benjamin

(1894–1977)

Švédský teoretický fyzik. PhD získal v roce 1921 na Stoskholmské univerzitě. Pracoval na Michiganské univerzitě (USA), v Leidenu a na Lundské univerzitě. Spolupracoval s Nielsem Bohrem a Paulem Ehrenfestem. Je spoluautorem Kaluza-Kleinova modelu, který se poprvé pokusil sjednotit elektřinu a magnetizmus s gravitací pomocí přidání další, páté dimenze. Dnes se obdobný postup i používá v teorii strun (v tzv. M teorii). Je také spolutvůrcem Kleinovy-Gordonovy rovnice z roku 1927. Původně tuto rovnici odvodili Klein a Gordon jako relativistickou kvantovou rovnici pro elektron, ukázalo se ale, že správnou rovnicí je Diracova rovnice a rovnice Kleinova-Gordonova je správnou kvantovou relativistickou rovnicí pro částice s nulovým spinem. Spolu s Alfvénem zastával názor, že děje ve vesmíru dominantně ovlivňuje elektromagnetická interakce. Podle Kleina je také pojmenován Kleinův paradox: z řešení Diracovy rovnice plyne, že relativistická nehmotná částice není při průchodu potenciálovou bariérou exponenciálně tlumená. Jev byl skutečně experimentálně ověřen (například pohyb elektronu s nulovou efektivní hmotností v grafenu). Spolu s Yoshio Nishinou odvodil v roce 1929 formuli pro účinný průřez Thomsonova rozptylu fotonu na elektronu v nejnižším řádu kvantové elektrodynamiky (Kleinova-Nishinova formule). V roce 1959 získal Planckovu medaili.