Hall, John Lewis

(1934)

Hall získal spolu s Hänschem jednu polovinu Nobelovy ceny za fyziku pro rok 2005 za příspěvek k vývoji přesných měřících metod založených na laserové spektroskopii a za objev metody optického frekvenčního hřebenu. Druhou polovinu ceny získal Roy Glauber za příspěvek ke kvantové teorii optické koherence.

John Hall je americký fyzik, který se dlouhá léta zabýval extrémně přesnými měřeními pro instituci NIST (National Institute of Standards and Technology). Jeho společná práce s Theodorem Hanschem vedla přesnému změření rychlosti světla jako 299 792 458 m/s. Tato hodnota se stala od roku 1983 definiční hodnotou, ze které se nyní zpětně odvozuje délka metru. V devadesátých letech vyvinuli spolu s Hänschem mimořádně přesnou metodu měření frekvence světla pomocí tzv. optického frekvenčního hřebenu, založenou na ultrakrátkých laserových pulzech, která umožnila měřit frekvenci s relativní přesností 10⁻¹⁵. Otevřela se tak brána k měřením s bezprecedentní přesností patnácti platných cifer. Poprvé lidstvo získalo dostatečně přesný nástroj k měření možných změn základních přírodních konstant v čase. Přesné určování frekvence a času je také důležité pro poziční systémy GPS.

John Hall vystudoval Carnegie Institute of Technology, kde získal PhD. v roce 1961. Od roku 1962 pracoval v NBS (National Bureau of Standards, dnešní předchůdce NIST). Od roku 1967 souběžně přednášel na Coloradské univerzitě v Boulderu. Dnes je Hall spolupracovníkem JILA (Joint Institute for Laboratory Astrophysics). Z tohoto ústavu vzešli již dva nositelé Nobelovy ceny: Eric Cornell a Carl Wieman. Získali ji za dosažení Boseho-Einsteinova kondenzátu na parách alkalických atomů. Není bez zajímavosti, že Carl E. Wieman byl studentem Theodora Hänsche, který s Hallem sdílí druhou část Nobelovy ceny.

John Hall získal několik dalších cen, například cenu Maxe Borna udělovanou Americkou optickou společností.