Braginskij, Stanislav, Josifovič
(?)
Sovětský teoretický a plazmový fyzik, pracoval nejprve v Moskvě a v pozdějších letech ve Spojených státech na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Braginskij se věnoval popisu plazmatu v magnetickém poli za pomoci transportních rovnic (Braginského rovnice). Nejprve je aplikoval na proudové vlákno (pinč) s azimutálním magnetickým polem. Spolu se Šafranovem je zobecnili i pro případ podélného magnetického pole. V roce 1956 nalezli spolu s Rendelem Peasem řešení, které nazýváme elektromagnetický kolaps. Pokud proudovým vláknem teče proud přes 1,6 MA, dojde k situaci, při které ztráta energie zářením způsobí nekontrolovatelný kolaps vlákna k ose. V laboratoři se pozorují jen oddělené horké tečky, kolaps celého vlákna se dosud nepodařilo pozorovat. Na konci 50. let se Braginskij intenzivně zúčastnil sovětského fúzního programu, spolu s Šafranovem řešili problematiku udržení plazmatu v toroidální geometrii. V roce 1960 řešil Braginskij problematiku plazmatu v magnetickém poli pomoci kinetické teorie pro soubor elektronů a iontů. V roce 1963 ukázal, že růst vnitřního jádra Země je důležitým zdrojem energie pro vnitřní zemské tekutinové dynamo, které generuje zemské magnetické pole. V roce 1964 Braginskij představil model téměř symetrického geodynama.
