Alen, James Alfred, van

(1914–2006)

Americký vědec zabývající se kosmonautikou, který prosadil umístění Geigerových počítačů na družice Explorer I a Explorer III. Tyto družice objevily torusy energeticky nabitých částic okolo Země, které dnes nazýváme Van Allenovy radiační pásy.

Van Allen roku 1936 vystudoval na Univerzitě v Iowě obor fyzika pevných látek. O tři roky později získal doktorát v oboru jaderné fyziky. Během války se zabýval konstrukcí speciálních rozbušek a začal se zajímat o kosmické záření. Po válce experimentoval s ukořistěnými německými raketami V-2. Chtěl je využít k výzkumu horních vrstev atmosféry, ale k tomuto účelu se nehodily. Vyvinul proto dvoustupňovou raketu Aerobee a poté i kombinaci balonu a rakety – raketobalón, pomocí kterého začal v roce 1952 zkoumat výšky, do kterých se zatím nikdo jiný nedostal. Van Allen prosadil Geigerův počítač na Exploreru 1, první americké družici, která byla vypuštěna v lednu 1958, a na o dva měsíce později startujícím Exploreru 3. Ze získaných dat byla objevena prstencovitá oblast záření nabitých částic zachycených magnetickým polem Země. Druhý pás byl objeven během jinak neúspěšné mise Pioneeru 3.

Van Allen byl vůdčí osobností amerického dobývání vesmíru během studené války. I nadále se věnoval vývoji přístrojů pro rakety, družice Země i meziplanetární sondy (Pioneer, Mariner, Voyager a Galileo). Významně se tak podílel například na překvapivém objevu velikosti sféry vlivu slunečního větru, jehož hranice se předpokládaly za drahou Jupiteru, ale přesvědčivě nebyly nalezeny ani nejvzdálenějšími sondami dodnes.